14°C
Spalovačka mrtvol odhalila morbidní tajemství: Kdo hoří nejrychleji a co způsobí výbuch v peci?
Práce s mrtvými je ve společnosti považována za tabu a moc se o ní mluví, o to víc je ale fascinující. Jedna z pracovnic krematoria popsala, jak to u nich v práci chodí a budete se hodně divit!
Žáruvzdorný oděv, tlusté rukavice a maska na obličej. V takovém oděvu tráví každý pracovní den jedna nejmenovaná pracovnice krematoria z Austrálie, která se na internetu rozhodla odhalit morbidní tajemství svého oboru.
Spálení nebožtíka trvá něco přes hodinu, přičemž záleží zejména na tělesných dispozicích a materiálu, z něhož je rakev vyrobena. Teplota v peci se přitom pohybuje mezi 800 a 1000 stupni Celsia. Nejrychleji podle pracovnice hoří tlouštíci, jejichž tuk při hoření slouží jako palivo. Problémy jsou naopak s rakovinovými pacienty, jejichž nádory dobu hoření značně prodlužují. Stejně tak hoří déle i starší lidé a hubení. "Štíhlí lidé nemají příliš tuku, takže to trvá déle," vysvětluje pracovnice.
Při kremaci se do okolí neuvolňují žádné pachy a na jejím konci z těla zbytek jen popel a zbytky kostí. "Maso, svaly, orgány- to všechno úplně shoří," doplňuje žena. Někdy v popelu narazí i na kusy železa, např. piercingy či pozůstatky z operací. "Prsteny, zlato a stříbro se roztaví a ztuhnou jako malé kuličky, které se recyklují se zbytkem železa, pokud (pozůstalí) nepožádali o vrácení kovu," uvádí. Nebezpečné jsou ale kardiostimulátory, které občas vybuchnou a mohou poškodit pec.
Když z krematoria vychází černý dým, znamená to, že se pálí něco, co by nemělo. Výsledný popel z nebožtíka rozhodně nevypadá jako cigaretový, jeho konzistence spíše připomíná velmi jemný štěrk. Trvá přibližně hodinu, než vychladne a může být zabalen.
Práce v krematoriu rozhodně není pro každého, člověk se musí naučit žít s tím, že je každý den v kontaktu se smrtí. "Když mluvím o popelu, říkám mu jménem nebožtíka, ale jinak necítím žádné emoce, protože jsem toho člověka neznala. Je mi smutno u miminek, malých dětí a lidí v mém věku, ale držím to v sobě. Vážím si díky tomu mnohem více života a snažím se žít naplno," dodává.
Je to těžká věc. Lidí je čím dál tím více. Když se pohřbí do Země tak zase desítky let různě hnijí a louhují se do spodních vod, kterou zase živí potřebují k životu. Co je správné, nikdo asi neví. Jsou různé pohledy na věc, zatím je možnost volby než to nějaký chytrý úředník z Bruselu za nás vyřeší...