Rostislav Juřička se rve s nepřízní osudu: Za 30 let byl 3500krát na dialýze
Smutným rekordmanem proti své vůli je Rostislav Juřička (47) z Uherského Brodu. Třicet let už chodí na dialýzu, ale šanci na transplantaci ledvin nemá. Vzhledem k dalším závažným zdravotním problémům a prodělané rakovině totiž pro něj není tento zákrok vhodný. Za ty roky proto už absolvoval 3500 dialýz.
Jeho celoživotní trable začaly v den maturitní písemky. Bylo mu osmnáct. „Hrozně mě bolela hlava. Prodělal jsem zánět dutin. Následná léčba způsobila kolaps slinivky a zástavu ledvin,“ říká pacient. Deset dnů přežíval v nemocnici na JIP a od té doby chodí na dialýzu.
„Zpočátku ve Zlíně a pak v Uherském Hradišti. Dělá to více než 3500 dialýz. To je číslo, co,“ počítá Rostislav Juřička. „Uherskohradišťské středisko právě slaví 20 let. Jsem věrný pacient. Mám tu už své lůžko. Prostě jako jedna velká rodina. Trávím tu až 18 hodin týdně,“ vyprávěl muž, který se statečně pere s osudem.
Po maturitě i přes potíže se zdravím začal studovat VUT v Brně. „Ježdění mě unavovalo, musel jsem skončit. Tenkrát se individuální studium povolovalo jen sportovcům,“ řekl. Když se jeho stav začal zlepšovat, přišla další rána. Rakovina uzlin. Byl pětačtyřicetkrát na ozařování a devětkrát na chemoterapii.
„Přežil jsem a mám i práci, která mě drží psychicky, a hlavně hodnou ženu Danu (47). Před 18 lety jsme se seznámili na dialýze. Brali jsme se ale až loni,“ konstatoval Rosťa, který je navzdory svému osudu velký optimista. Transplantaci ledvin nemohl podstoupit, ale naději ještě stále má.
„Ne každý pacient je pro transplantaci vhodný. Musí splňovat řadu kritérií. Pan Juřička trpěl infekcemi. A když jsme po čase zákrok zvažovali, onemocněl rakovinou. Nyní budeme s onkology o problému znovu diskutovat,“ řekl primář dialyzačního střediska v nemocnici v Uherském Hradišti Lubomír Strnadel.
Tohle je velké svinstvo.Moji příbuzní, kteří měli problémy s ledvinami, tak už jsou po smrti.Strýc sice dostal ledvinu, ale tělo ji nepřijalo.Nakonec mu odešly i játra a zemřel. Můj bratránek, to byl strýce syn, ten má taky už několik let cizí ledvinu, ale má pořád nějaké problémy.
Další příbuzní s těmito problémy jsou už po smrti. Taky chodili pořád na dialýzu, asi pro ně vhodnou ledvinu neměli.Bohužel, tyhle problémy s ledvinami byly dědičné a to z babiččíny strany. Naštěstí se mé rodině tahle nepříjemnost s ledvinami vyhla.
Jo, jo, je to smutný příběh, ale pán může být rád, že žije. Mojí kamarádce diagnostikovali rakovinu uzlin ani ne před čtvrt rokem a už neni mezi živými. Šlo to u ní tak rychle, že vůbec nic nepomohlo. A to jinak neměla žádné další zdravotní problémy. Ani s ledvinama, ani s ničím jiným. Bylo jí 41 let