Příběh muže, který pořídil první snímek Černobylu

Snímky Igora Kostina obletěly svět. Nikdo jiný podobné fotky nepořídil, nikdo jiný radioaktivní peklo nefotil. Kostinův život se na další roky protnul s šokujícím osudem Černobylu. Jeho snímky mapovaly nejen obrovský rozsah katastrofy, ale svědčily zejména o lidech, kteří s minimální ochranou bojovali s unikajícím zářením. Kostinovy snímky byly v přímém rozporu s tehdejší propagandou sovětských komunistů, kteří se snažili tragédii bagatelizovat.

Kostin, který se narodil v roce 1936 v rumunské Besarabii, v době černobylské katastrofy pracoval v ukrajinském Kyjevě pro agenturu APN. Když pár hodin po explozi nafotil snímky zničeného reaktoru, asi netušil, že se do oblasti několikrát vrátí. Vznikl tak obsáhlý cyklus, z kterého běhá mráz po zádech i s odstupem čtvrt století.

Kostin fotil vojáky, kteří s primitivní výbavou nosili beton na rozpálený reaktor, fotil nic netušící vesničany, na které vláda SSSR zapomněla, pořizoval snímky zvířat a lidí, u kterých se naplno rozvíjela porucha štítné žlázy a rakovina. V následujících letech fotil také znetvořené děti, které se rodily ozářeným rodičům.

Z volejbalového hřiště do zakázané zóny

Kostinův profesní život dlouho nenasvědčoval tomu, že vejde do dějin jako fotograf zkázy. Jako mladík hrál na vrcholové úrovni volejbal, měl nakročeno do reprezentace. Sportovní kariéru mu v roce 1969 přerušilo vážné zranění páteře. Kostin začal pracovat ve stavebnictví a dotáhl to na inženýra. V té době se oženil s kolegyní Allou a začal se naplno věnovat svému velkému koníčku - fotografii. Zanedlouho zjistil, že fotografováním vydělá mnohem víc než ve stavebnictví a brzy se stal uznávaným tvůrcem. Zaměřoval se zejména na portréty. Proslulý je například jeho cyklus sovětských vojáků, kteří bojovali v Afghánistánu.

26. dubna 1986 dostal nabídku letět fotit požár v černobylské elektrárně. Netušil, že ve vzduchu je radiace, myslel, že udělá pár zajímavých fotek plamenů a kouře. "Cítil jsem vysokou teplotu a podivný kouř. To bylo pro klasický požár neobvyklé," vzpomínal později na první dojmy.

"První fotku jsem udělal 11 hodin po havárii. Pamatuji se, že když jsme se s vrtulníkem dostali nad reaktor, zavládlo mystické ticho. Pilot mi řekl, že jsme 50 metrů nad čtvrtým blokem. Otevřel jsem okénko vrtulníku a nahnul se nad reaktor pode mnou," popsal osudné vteřiny.

Zajímavé bylo, že mu začala selhávat i technika. Nefungoval ani jeden z jeho tří fotoaparátů. Vyfotil několik filmů, pak se museli vrátit do Kyjeva. Fotit se nedalo a přístroje v letadle začaly hlásit zvýšenou radiaci...

Fotil kluky, kteří odnášeli palivo

Kostin měl jediný cíl: dostat se co nejblíž k reaktoru. Přemluvil vojáky a ti ho tam vzali. Obrněný transportér nikoho před radiací ochránit nemohl. "Tehdy mě poprvé napadlo, zda mi to za těch pár fotek stojí," přiznal po letech. Když stál u reaktoru, pochopil, že stojí tváří v tvář smrti. Fotil vojáky, kteří primitivním způsobem bojovali s doutnajícím reaktorem. Dostali panáka vodky a šli na věc...

„Každému dali dvě role olověného plátu. Ty se nařezaly na kousky a daly na páteř, hlavu, pohlaví a do bot. Poté na signál voják vyběhl na dvacet až čtyřicet vteřin, nabral na lopatku palivo, hodil ho do čtvrtého reaktoru a vrátil se zpět," popisuje strašlivou realitu Kostin. Sám dostal více než polovinu smrtelné dávky radiace. Několik dnů mu bylo zle, ale rakovinu nedostal. Měl nepochopitelné štěstí.

Když chtěl filmy vyvolat, nastal problém. Byly černé, vypadalo to, jako kdyby na ně dopadlo přímé sluneční světlo. Přestože drtivou většinu zničila radiace, pár fotek se podařilo zachránit. Jenže Kostinova domovská agentura poslala fotky do Moskvy a z hlavního města přišel jasný požadavek - snímky se nesměly dlouho publikovat. Oficiální důvod? Prý to, že Kostin do zóny letěl bez povolení...

Apokalypsa v Černobylu

Havárie se stala 26. dubna 1986 v černobylské jaderné elektrárně na Ukrajině (tehdy část Sovětského svazu). Jde o nejhorší havárii v historii jaderné energetiky.

Během riskantního pokusu v Černobylu došlo k přehřátí a následné explozi jednoho z reaktorů a do vzduchu se uvolnil radioaktivní mrak, který postupoval západní částí Sovětského svazu, Východní Evropou a Skandinávií do celé severní polokoule. Byly těžce kontaminovány rozsáhlé oblasti Ukrajiny, Běloruska a Ruska, což si vyžádalo evakuaci a přesídlení více než 350 000 lidí.

Je obtížné přesně zaznamenat počet úmrtí způsobených událostmi v Černobylu — odhady se pohybují od sto až sto padesáti osob po bezmála milion.