Unesl letadlo kvůli čtyřce z ruštiny

Ačkoliv jsou později souzeni jako nepřátelé komunistického režimu, důvod jejich jednání nemá s jejich politickým smýšlením vůbec nic společného. Nechtěli tak škodit režimu, ani nikomu ublížit. Pouze se chtěli dostat do Německa a odtud do Ameriky, kde by začali úplně nový život. Proč chtěli za každou cenu opustit vlast? I se zbraní v ruce?

Otec nás mlátil

Na začátku všeho bylo stupňující se násilí otce Michaela Procházky. Ten se bál, že když jeho synové budou mít špatné známky, skončí u lopaty. Zařídil dokonce, aby Michael opakoval osmou třídu a své známky si vylepšil. To se ale nestalo, a tak začal zuřit. Jednoho dne roku 1960 se vrhl na Michaelova bratra Martina, který se také špatně učil, a začal ho škrtit, až omdlel. Potom se vrhl na Michaela.

O tři měsíce později, v deváté třídě, začal Michael plánovat útěk za hranice. Reálné rozměry tento plán nabíral, teprve když otec vyhrožoval Michaelovi: „Jestli nebudeš mít samé jedničky, tak ti vyrazím všechny zuby.“ Tato hrozba vyděsila Procházku natolik, že se rozhodl jednat. Se spolužákem Václavem, kamarádem Petrem a se svým bratrem Martinem, kterého nechtěl nechat napospas otci, se domluvil, že v den pololetního vysvědčení unesou letadlo. Tehdy už mu bylo jasné, že dostane čtyřku z ruštiny.

Pistole a lovecká dýka

Odjel do Předmostí u Přerova za svojí babičkou a dědečkem. Z jejich domu si vzal bez dovolení dědečkovu pistoli a také 1200 Kč, které později využil k nákupu pěti letenek a jedné lovecké dýky. Tehdy se ještě naivně domníval, že piloti budou spolupracovat a že se sami budou chtít dostat do západního Německa. Opak byl ale pravdou.

27. ledna 1961 nastupují Michael Procházka, jeho bratr Martin a spolužák Václav do dopravního letadla na Ruzyni trasa Praha–Brno. Ostatní, kteří se měli únosu účastnit, nedorazili. V té době se nedělaly žádné prohlídky cestujících, proto nebylo těžké na palubu letadla propašovat pod saky pistoli a nůž.

Rvačka v kabině

Letadlo nastartovalo motory, rozjelo se a vzlétlo. „Cítil jsem naprostý klid,“ popisuje zpětně Procházka a asi po osmi minutách letu oznámil svému komplicovi Václavovi, že je v letadle horko. Oba vstali, šli ke dveřím do kabiny a prudce otevřeli. „Věděli jsme, že tam jsou dva piloti a navigátor, ale netušili jsme, že ten navigátor bude sedět tak blízko,“ popisuje Procházka prvotní šok.

Ačkoliv nikdy neměl sklony k násilí, rozhodl se, že ho omráčí pistolí. Bál se ale, aby jej nezranil, a tak ho pouze lehce ťuknul do temene. Navigátor se otočil. Pistoli intuitivně tlačil dolů, ozval se výstřel a kulka mu prostřelila nárt levé nohy. V tu chvíli ještě k navigátorovi přiskočil Václav a omráčil ho tupým koncem lovecké dýky do temene.

Pistole letí z okna

„Leťte na Mnichov,“ nařídil pilotům Procházka. Krátce nato vstoupil do kabiny Martin a zajistil dveře. První pilot nasměroval letadlo podle příkazu, zatímco druhý se natočil tak, aby mohl únosce zneškodnit. Václav zpanikařil a něco na Michaela ječel. Ten se pootočil a pilot se po něm vrhl. Chytl pistoli, a protože neletěli příliš vysoko, vyhodil zbraň z okna. „Stál jsem tam paralyzovaný s tím, že už je všechno ztraceno, a on mě praštil vší silou mikrofonem,“ vzpomíná Procházka.

Na Václava se zatím vrhl postřelený navigátor, který se probral. Přetahoval se s ním o nůž, Václav ho několikrát bodl, než mu ho navigátor vytrhl z ruky. Následně pořezal Václava na krku. Poté navigátor uvolnil dveře od kabiny a do ní vtrhli dva armádní důstojníci, kteří společně zneškodnili mladé únosce. Pilot otočil letadlo a vrátili se zpět na letiště v Ruzyni.

Zmanipulovaný soud?

Michael Procházka dostal 10 let, odseděl si 7 a byl propuštěný na prezidentskou milost. Václav dostal 9 let odseděl asi 3. Petr dostal 4 roky, odseděl si asi rok a půl a bratr Martin, kterému bylo v té době 13 let, nedostal nic, ale byl jeden rok v dětském domově.

„Obžaloba nás obviňovala, že jsme chtěli postřílet posádku a umožnit tak Václavovi, aby převzal řízení, ale to byl samozřejmě nesmysl,“ vzpomíná pan Procházka na soudní proces, který byl podle něj zmanipulovaný. Vypadalo to prý, jako by piloti vypovídali, co jim bylo nadiktováno.

K dětem je mírný

Procházka se po propuštění z vězení oženil. V roce 1969 emigroval se svou ženou Jarkou a zakotvili až v Austrálii, kde se jim narodili dva synové. S otcem, který dnes už nežije, si psali dopisy. Jeho záchvaty vzteku Michaela poučily. „Rodiče nemůžou přeci děti terorizovat,“ tvrdí Procházka a pokračuje: „Já jsem se tehdy pokusil o útěk. Dneska ale některé děti páchají dokonce i sebevraždu.“