Emil Slovák (67): Už nemůžu! Ať dům radši odpluje...

Žlutě zářící opravený domeček obklopovala ze všech stran voda. Kameny ze skalky proud odnesl několik metrů až k bráně. „Psychicky jsem na dně. Ke dveřím jsme naskládali pytle s pískem, ale voda se stejně ze zadní části dostala do domu. Celou noc jsme ji v kýblech vylévali. Šli jsme spát v pět ráno. Jsme unaveni,“ vyprávěla paní Emilie.

Domek zdědila a s partnerem ho celý opravili. „Říkali jsme si, že na stáří budeme žít v poklidu. A vidíte. Kdyby nám bylo o dvacet let méně, brali bychom to lépe. Ale já mám šílený strach,“ svěřila se. „Už jednou jsme zažili velkou povodeň. Znova bychom to nezvládli. Zamkla bych to tu a šla pryč,“ řekla rezolutně. „Když, tak ať barák odpluje i s vodou, ale vše znovu opravovat, to si nedovedu představit,“ dodal Emil Slovák.

Okolo projíždí traktor obecního úřadu. Za volantem sedí Bohumil Pečenka (56). Na vlečce sedí školačky – sestry Veronika (10) a Karolína (14) Plesníkovy. „Bydlíme na druhé straně na kopci a nemáme šanci se tam jinak dostat. Byly jsme nakoupit. Do školy jsme nešly. Tady je vytopená a do Valmezu nejel autobus,“ konstatovala Karolína.

To Jiřina Cahlíková (50) pro jistotu dům opustila a bydlí u sestry. „Navršili jsme okolo domu sami hráz do výšky jednoho metru, ale vše je pryč. Máme babičku (80), která nemůže chodit, tak jsme se večer všichni stěhovali. Je to pro nás stres,“ dodala.