Upřeli mi pohřbít mé dítě!

V roce 1995 porodila Naděžda Rosenkranzová v teplické nemocnici životaschopného, i když nedonošeného syna Honzíka. Dva dny byl v inkubátoru, pak zemřel. Chtěla své dítě vidět. To jí nebylo umožněno. Tělíčko novorozence se ztratilo! Od té doby se trápí.

„Vím, že 3 miliony je velká částka, ale jde mi o to, aby se mi někdo alespoň omluvil a já zjistila pravdu, jak skončil můj syn,“ odmítá vzít na vědomí zamítnutí žaloby na teplickou nemocnici ze strany vrchního soudu. Je odhodlaná jít až k Ústavnímu soudu a třeba i do Štrasburku.

Paní Naděžda dnes učí na základní škole. Má tři krásné a šikovné děti.Přesto ji zmizení Honzíka nedá spát, stále ji trápí. „Byla jsem se za ním podívat. Ležel v inkubátoru s čepičkou na hlavě. Byl krásný. Volala jsem matce a starším dcerám, že už se za námi mohou přijít podívat,“ vybavuje si detaily osudného září 1995. I s tím, že jí nikdo neřekl, že jeho stav není dobrý. Patnáct minut na to, co odešla od syna, ji zavolal primář a sdělil jí, že dítě zemřelo. Chtěla ho vidět. To jí ale neumožnil. Ani v další dny.

Samozřejmě pátrala, kde tělíčko skončilo. „V nemocnici mi pak řekli, že bylo zpopelněno v Kladně. Tam ale žádné záznamy nemají,“ řekla paní Naděžda. Dodnes neví, kde její syn skončil, i když pátrala na vlastní pěst. A nemocnice v Teplicích? „K celé události došlo dlouho před vznikem současné Krajské zdravotní společnosti a my budeme respektovat rozhodnutí soudu,“ řekl suše mluvčí nemocnice Jiří Vondra.