Úterý 23. dubna 2024
Svátek slaví Vojtěch, zítra Jiří
Zataženo, déšť 7°C

Natálka (2): Své narozeniny oslavila v komatu

Autor: Ivana Žáková, František Prachař - 
14. června 2009
05:15

Měla se umazat narozeninovým dortem a radovat z dárků. Místo toho se pere o život. Popálená holčička Natálka Siváková, kterou v dubnu zranili žháři, když podpálili její domov, ani neví, že měla narozeniny. Je v umělém spánku…

Na jednotku intenzivní péče v ostravské nemocnici jí včera přišla popřát rodina. Nedělní Blesk je jako jediný doprovázel až do pokoje Natálky!



Dort, plyšové hračky a obrázky, které pro Natálku namalovaly její tři sestry, jí rodiče včera přinesli na jednotku intenzivní péče (JIP) Fakultní nemocnice v Ostravě. Dvouletá holčička utrpěla vážné popáleniny na konci dubna po žhářském útoku na její rodinu. Na slova rodičů reaguje jen škubavými pohyby, lékaři ji udržují v umělém spánku. Jen pár dní před druhými narozeninami se její zdravotní stav zhoršil, když dostala nebezpečnou infekci.

Sestry čekaly venku
K Natálčině lůžku mohou jen rodiče. Sestry Kristýnka (10), Kornelie (8), Pavlínka (6) popřát dovnitř nemohly. Jejich sestra je napojena na přístrojích. Anna Siváková svoji dceru stále hladí po tělíčku a hlavě, z níž jí lékaři už sundali obvazy. „Tak jsem se těšila, až bude mít narozeniny. Podívejte se, co jste mé holčičce provedli! Má dva roky a musí bojovat o každou vteřinu svého života!“ vzkázala žhářům.

„Naše nejdražší holčičko, přejeme ti k narozeninám hlavně, ať se už brzy uzdravíš. Ať nemáš bolesti a vážné následky. Ať jsi v životě šťastná,“ přejí Natálce rodiče. Stojí u postele, na které děvčátko leží už téměř dva měsíce, a tečou jim slzy.

Když chybí domov
Celá rodina teď žije ve stísněných podmínkách. Pokoj, kam se musí vejít šest lidí – rodiče Anna a Pavel, jejich tři dcery a Annin bratr Václav (16) – má rozměry 2x2,20 metru. Vejdou se tam jen tři palandy a stolek. Ohřát konzervu nebo párky chodí do kamrlíku naproti, kde bydlí Annina matka s otčímem, všichni z vypáleného domu. U nich je alespoň vařič a lednička.

V sousedství je veterinární ordinace s útulkem pro psy. „Jsme vděčni městu, že nám poskytlo alespoň tohle. Ale strašlivě nás život v těchhle podmínkách deptá,“ říká Anna.

Jedinou radost rodičům dělají Kristýnka i Kornelie. „Ve středu jsme byli na rodičovském sdružení ve škole. Obě budou mít na vysvědčení vyznamenání a dostanou i pochvalu,“ chlubí se jejich matka a dodává – „až se vrátí Natálka, určitě bude jako její sestřičky.“

jalala1 ( 15. prosince 2009 10:08 )

V první řadě se to stalo dítěti a tvý xenofobní názory nikoho nezajímaj

jalala1 ( 15. prosince 2009 10:05 )

Je vidět, že jste úplně mimo, jaké brzké uzdravení? Ta dívenka se už nikdy neuzdraví. Čím si to zasloužila? Vy jste si mohla vybrat svý rodiče?

jalala1 ( 15. prosince 2009 09:08 )

[url]http://www.youtube.com/watch?v=P91kX4OQOWA[/url]

jalala1 ( 15. prosince 2009 09:01 )

Dívka z cheyenne: Poprvé v životě jsem měI slzy v očích. Poprvé v životě jsem se styděl za svou zem, za lidi kteří nosili její znak a kteří mluvili její řečí. Ne kvůli tomu děvčátku, ale brečel jsem nad tím, nad čím vším musí vlát vlajka týhle země, na který je i tvá krev, malý ubrečený děvčátko

sona1 ( 5. července 2009 19:48 )

vite ja ty lidi neznam ale citim s kazdim .at je bili nebo cerny je mi jedno ,ale potrbujou pomoc to je dulezity.kazdy nemel to stesti se narodit do blaha....

Zobrazit celou diskusi