Osud k ní nebyl přívětivý, přesto se s ním statečná holčička pere jako lvice. Podle lékařů měla zůstat nepohyblivá. Nemá dva obratle, křížové i stydké kosti ani kostrč. Eliška jim vytřela zrak! Je to malý zázrak. Pohybuje se pomocí rukou a dělá i stojky.

Fotky štěňátek posílejte na: vzkazproelisku@blesk.cz

„Když mi po porodu na jipce řekli tu strašlivou diagnózu, chtěla jsem skočit z okna. Rok jsem byla psychicky na dně. Dnes jsem na Elišku tak moc pyšná,“ říká Nedělnímu Blesku se slzami v očích máma Božena Wijová.

„Je to naše statečná šikulka. Den co den obdivuji její obrovskou vůli žít jako ostatní zdravé děti,“ pokračuje máma.

Pomohla si hračkami

Lékaři totiž nedávali žádnou naději, že Eliška bude sedět, chodit a pohybovat se. S podobným případem se dosud v Česku nesetkali a ve světě žije s tímto postižením jen asi dvacet lidí.

„Naučila se sama nejprve plazit, pak se posunovat držením se nábytku. Postupně se stavěla na ruce a dnes hravě udělá i stojku,“ vysvětluje Nedělnímu Blesku máma.

Eliška drží celé své tělíčko na rukou. Chytrá holčička si pomohla hračkami – kostkami a koníky, o které se začala opírat a tak se posunovat.

Botičky jí nesedí

Holčička se narodila v nepřirozené poloze s nohama za hlavičkou. Půl roku je měla v sádře, a poté prodělala čtyři bolestivé operace obou achillovek. Přesto jí žádné boty nesedí a tlačí.

Je natolik zvídavá a vynalézavá, že už dokáže bez pomoci vylézt si pro knížku i do vysoké police. Svojí živou a temperamentní povahou šokuje všechny lékaře, kterým pěkně zamotala hlavu. Prolomila totiž jejich prognózy.

Strašně ráda by chtěla do školky, ale potřebuje neustálou péči. Jelikož nemá konec páteře, kde jsou i nervové kořeny, které ovládají nohy i močový měchýř, je Eliška také inkontinentní. Neudrží stolici ani moč.

Na ruce je pyšná

Eliška si své těžké postižení dobře uvědomuje, ale bojuje jako lvice. Přestože jí příští týden budou teprve čtyři roky, zná svoji adresu, umí básničky a skvěle skládat puzzle.

Ani chvilku se ovšem neobejde bez svých milovaných koníků. Má jich v pokojíčku celou hromadu. Plyšové, mluvící, hrající.

Eliška má neuvěřitelně silné ruce, díky kterým se vlastně pohybuje. „Až budu chodit do školy a dám nějakému zlobivému klukovi facku, tak uteče,“ je pyšná na své ruce Eliška.

Lumpárny s tátou

S maminkou, která kvůli ní musela opustit práci, tráví nejvíce času. Nikdy se ale nemůže dočkat svého taťky Miloše (39). Ten neměl děti a po dceři strašně toužil.Po deseti letech soužití s Boženou se mu sen vyplnil. Družka otěhotněla.

„Měla jsem velký strach si dítě nechat, protože mi bylo už jednačtyřicet, a navíc jsem onemocněla cukrovkou,“ vzpomíná Božena Wijová. Byla ale pod neustálou lékařskou kontrolou.

V rukou drží zprávu z konziliárního vyšetření a ultrazvuku, v níž doslova stojí: Páteř je v celém rozsahu bez defektu. A Eliška se narodila bez celé spodní části páteře, chybí jí 15 centimetrů.

Ale také s jednou ledvinou a dalšími vrozenými vývojovými vadami. Kvůli deformaci páteře nemá ani orgány v tělíčku na svém místě.

Uleví kmenové buňky?

Eliška navštěvuje nejrůznější lékařské odborníky. Podle nich ale zdravotní problém Elišky není řešitelný.

„Doslechli jsme se také o možnosti využití kmenových buněk. Snad existují i nějaké rehabilitační pomůcky, které Elišce usnadní život,“ prosí rodiče o pomoc.

„Až se naučím chodit, budu se starat o svého pejska,“ svěřila Nedělnímu Blesku svůj největší sen statečná Eliška.