Zemřela disidentka Dana Němcová (†89). Mimořádná a statečná osobnost, vzkázal Fiala

„Dana Němcová, žena plného a svobodného života, dnes v ranních hodinách zesnula. Ve svých 89 letech plna svých dnů, jak je psáno. Poctivá, statečná, srdcem a oběma rukama bez váhání vždy připravena k dobrým a odvážným věcem. Kolik lidí se na ni mohlo spolehnout a v jak těžkých situacích,“ připomněl předseda správní rady Výboru dobré vůle - Nadace Olgy Havlové Vojtěch Sedláček, který se s Němcovou znal od roku 1970.

Fiala: Mimořádná osobnost

„Dana Němcová byla mimořádnou osobností, statečnou a hluboce lidskou, která se svou vytrvalou a důslednou obhajobou lidských práv významně zasloužila o naši svobodu a demokracii. Čest její památce!“ vzkázal premiér Petr Fiala (ODS).

Ozval se i prezident Petr Pavel, který na twitteru poznamenal, že se jednalo o hlas disentu a o člověka, který tu byl vždy pro druhé. „Patřila k těm, co rozpoznali zlo a nikdy se nezpronevěřila tomu, za co svým silným osobním příkladem bojovala. Čest její památce,“ uvedla česká hlava státu. 

„Statečná dáma, nezpochybnitelný morální vzor. Svou víru nikomu nevnucovala, svojí vírou žila,“ uvedl exministr financí a spoluzakladatel TOP 09 Miroslav Kalousek.

„Neváhala se postavit zlu odvahou a laskavostí. Čest její památce a upřímnou soustrast pozůstalým. Dobrých lidí, jako byla ona, není nikdy dost,“ uvedl na twitteru pražský primátor Bohuslav Svoboda (ODS). I podle něj byla Němcová mimořádně statečná, morálně pevná a výjimečná žena.

Mluvčí Charty 77 ve vězení i další ústrky

Němcová byla jednou z prvních signatářů a později i mluvčích Charty 77. Spoluzakládala Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), tedy organizaci, která pomáhala obětem komunistického bezpráví. Němcová, matka sedmi dětí a vystudovaná psycholožka, sama čelila za své názory za minulého režimu pronásledování, výslechům a domovním prohlídkám. Směla pracovat jen jako uklízečka a domovnice, byla i ve vězení.

Mnohé je na Daně Němcové úctyhodné - sedm dětí, odvaha čelit mnohaletým ústrkům za minulého režimu či neohrožený postoj života v pravdě. Odjakživa pomáhala slabým a bezmocným. A nikdy neztratila pozitivní přístup.

Poradna pro uprchlíky

Po revoluci 1989 krátce působila jako poslankyně Federálního shromáždění, hlavně ale pokračovala v obraně lidských práv a v pomoci slabým či bezmocným.

Společně s Olgou Havlovou stála od počátku ve Výboru dobré vůle, který dodnes pomáhá lidem se zdravotním postižením, opuštěným dětem, seniorům a nemocným. V roce 1992 založila Poradnu pro uprchlíky.

„Vždycky mi byli blízcí lidé ublížení a potřebující pomoc,“ tvrdila Němcová. Svobodomyslnost, smyl pro spravedlnost a vlastenectví zdědila asi po otci. Byť její osud byl od začátku pohnutý.

Mluvčí Charty 77 Němcová trávila roky ve vězení. Teď získala Cenu Arnošta Lustiga

Byly jí čtyři, když se její rodiče museli po Mnichovu stěhovat ze svého domova v pohraničí (narodila se v Mostě jako Dana Valtrová). A bylo jí 11, když se tam vracela. Byl to hodně smutný návrat domů. „Na německých domech visely bílé vlajky, což znamenalo, že tam kdokoli může vtrhnout a počínat si tam jako vítěz.“

V roce 1953 se jí podařilo „uniknout“ z pohraničí na vysokou školu do Prahy. Studovala psychologii, chodila na bytové semináře profesora Jana Patočky a od něj si později odnesla to nejdůležitější: přesvědčení, že nebude žít ve lži. Zde se také seznámila s psychologem a filozofem Jiřím Němcem a roku 1955 se za něj provdala.

Zachování důstojnosti

V šedesátých letech se krátce dostala na Západ, a když přišli v létě 1968 vojáci z východu, načas ujela s rodinou do Rakouska, ale ještě v listopadu se vrátila.

V letech pod nadvládou jedné strany pracovala nějaký čas na foniatrii se svým manželem. A hlavně rodila děti, za 11 let jich měla sedm: „Měla jsem pocit, že to je to nejlepší, co se dá v té době dělat. Tomu režimu jsem vychovala sedm vší do kožichu.“

Z podpory undergroundové skupiny Plastic People of the Universe na konci roku 1976 vznikla Charta 77, ve které Němcová viděla cestu, jak si v husákovském zapomnění „zachovat identitu a důstojnost“.

Domovní prohlídky, vazba i metál

Napříště už směla pracovat jen jako uklízečka a domovnice, následovaly výslechy, domovní prohlídky: „Když v pět ráno zazvonil zvonek, bylo to, jako když vás kopne kůň, chodily domovní prohlídky.“

A nakonec i vězení. O své děti se ale v té době nebála: „Lidi se o ně postarali, věděla jsem to. Já jsem si dokonce ve vazbě vyseděla automatickou pračku, přátelé nám ji koupili.“

Po listopadu 1989 Němcová krátce působila jako poslankyně Federálního shromáždění, v roce 1998 dostala státní vyznamenání medaile Za zásluhy 1. stupně.

Věk přijímala jako „zajímavý experiment“. Definitivní. „Připomínám si to, co jsem si říkala jako holka. Varuju se toho, abych hekala, abych, pokud nemusím, nezatěžovala své okolí, abych to zvládla sama.“