Politolog o „šílených“ obstrukcích ve Sněmovně: Nic extrémního, na východ od Česka se i řve

Obstrukce samozřejmě nejsou nic ojedinělého a bývají legitimní taktikou i v parlamentech mimo Českou republiku. „Je to prostě součást fungování parlamentu s tím, že v těch civilizovaných zemích k obstrukcím dochází přece jen podle určitých pravidel a v nějakých gentlemanských rámcích,“ sdělil Blesk Zprávám politolog Lukáš Jelínek.

Čeští poslanci a senátoři však podle něj zvládají udržet své emoce na uzdě ještě celkem dobře, ne všude totiž jednání bývají natolik poklidná. „Čím víc půjdeme na východ, tak tam součástí těch obstrukcí je i třeba křik či projevy násilí. Česká parlamentní praxe je v tomhle ještě celkem umírněná,“ míní Jelínek. Ani situaci, která nastala minulý týden, nepovažuje za nic zcela extrémního. „Ty parlamenty jsou tady od toho, že když už se má někde bojovat a válčit, tak aby to bylo právě v parlamentních lavicích a ne někde v ulicích měst,“ dodal.

Podle řady koaličních poslanců je již nejvyšší čas na změnu jednacího řádu Sněmovny, jelikož obstrukce se prý dostaly již do stavu, kdy efektivně blokují řádný provoz instituce. Zde však Jelínek přichází s několika varováními a doporučeními. „Jakákoliv změna jednacího řádu by měla proběhnout na základě shody vládní koalice přinejmenším s větší částí opozice a měla by být chystána s platností až od dalšího volebního období, aby nikdo nebyl znevýhodněn a oba ty tábory měly příště stejnou šanci,“ uvedl pro Blesk Zprávy a dodal, že nahlížení na tyto změny by nemělo být ovlivněno současnou atmosférou či rozložením sil.

Demokratická práva byla porušena, čílí se Schillerová kvůli Sněmovně. A sepsula Pekarovou

Ke změnám by bylo dobré přistoupit. Inspiraci můžeme hledat u sousedů

Pokud by alespoň k takovéto dohodě skutečně došlo, pak by prý bylo dobré k určitým změnám přistoupit. „Ostatně hovořilo se o nich nebo uvažovalo již v předchozím volebním období,“ připomněl Jelínek. Možností je přitom celá řada, přičemž inspirovat se poslanci mohou i v zahraničí.

„Uvažovat by se dalo například o tom, aby se nemohly přidávat body do programu v průběhu schůze, jak jsme toho v současnosti svědky každý den jednání Sněmovny. Dalo by se hovořit také o jednodušším projednávání zákonů ve třetím čtení, aby nebylo vázáno jen na dopolední hodiny ve středu a v pátek,“ navrhuje dílčí úpravy politolog.

Přistoupit by se samozřejmě dalo přímo i k nějaké formě zkrácení samotných proslovů poslanců, což by ušetřilo cenné minuty až hodiny na schůzích Sněmovny. Zde Jelínek navrhuje například inspiraci našimi západními sousedy. „Dalo by se uvažovat o zkrácení vystupování poslanců tak, že by se jako v Německu přidělily poslaneckým klubům časové dotace podle jejich velikosti a záleželo by jen na nich, jak by ten čas vyčerpali,“ míní. Pozměnit by se pak dala i podoba interpelací, které jsou dle Jelínka vysoce nezáživné pro opozici i voliče.

Při prosazování změn by se však mělo postupovat s rozmyslem a především hledět dále do budoucna. Vzájemná dohoda pak bude klíčová. „Jsou to zkrátka věci, o kterých by se mluvit mělo, ale rozhodně varuji před protlačováním zásadních změn jednacího řádu proti vůli opozice a v tom nejrychlejším termínu. V tomto případě platí, že práce kvapná je málo platná a lepší bude nachystat se spíš do budoucna,“ uzavřel politolog.

Věděli jste, že ... ?

• Filibustering či filibuster je obstrukční technika spočívající ve velmi dlouhých projevech, jejichž cílem je zdržování rozhodnutí většiny v parlamentu
• K filibusteringu dochází často například v Senátu USA nebo britském parlamentu
• „Český rekord“ je již notně „vousatý“. Dodnes jej drží rakousko-český právník a tajemník brněnské obchodní a živnostenské komory Otto Lecher, který v rakouském parlamentu roku 1897 mluvil v kuse po dobu 11 hodin
• Dodnes nepřekonaný světový rekord drží demokratický senátor Bill Meier, který s drobnými pauzami roku 1977 v Texaském Senátu obstruoval neuvěřitelných 43 hodin
• Rekordmanem v rámci Senátu USA se v roce 1957 stal tehdy demokratický senátor Strom Thurmond, který hovořil dlouhých 24 hodin a 18 minut, přičemž mu jednou bylo umožněno odběhnout si na toaletu
• Nejdelší projev pronesený bez jakékoliv přestávky měl roku 1953 tehdy republikánský senátor Wayne Morse, který zvládl nepřerušeně přednášet 22 hodin a 26 minut

Fiala tepe do opozice: Bojujeme s populisty a extremisty. A o škatulatech ve vládě