Lipavský pro Blesk: Naším úspěchem je Chorvatsko! Jaký bude osud velvyslance v Moskvě?

První rok ve funkci byl pro vás hektický. Která půlka byla náročnější, ta první rozkoukávací se, nebo ta druhá předsednická?

„První půlka roku nebyla o rozkoukávání, ale o tom, že vypukla válka v Evropě. Museli jsme se s tím všichni vyrovnat. Evakuovali jsme několik desítek diplomatů z Ruska a z Ukrajiny. Řešili jsme bezpečnost Česka, poradili jsme si s náporem válečných uprchlíků z Ukrajiny. Na druhou stranu jsme svědky obrovské vlny vlny solidarity. Druhá půlka roku byla ve znamení předsednictví, které bylo jednoznačně úspěšné, kudy chodím, tudy slyším chválu na to, jakým způsobem jsme vedli jednání v Evropské unii.“

Když říkáte, že slyšíte chválu, tak co byste vypíchl jako úspěch předsednictví?

„Podařilo se formálně schválit vstup Chorvatska do schengenu. Bylo to právě pod vedením Česka a příští léto už pojedeme do Chorvatska v rámci schengenu. To je hmatatelný výsledek. Nelze ani opomenout celou řadu mimořádně důležitých jednání k energetice. Krůček po krůčku jsme hledali evropské řešení toho obrovského průšvihu, který tady vyrobil Putin. A který jsme si i my trošku vyrobili naší závislostí na nevyzpytatelném diktátorovi.“

Když říkáte, že vstup Chorvatska je hmatatelný úspěch, tak není potom hmatatelný neúspěch odmítnutí Bulharska a Rumunska?

„To je politická realita. Tvrdý postoj Rakouska i Nizozemska a jejich domácí otázky se promítly na jednání rady ministrů vnitra a velmi nekompromisně a do určité míry i na poslední chvíli zablokovaly přístup Bulharska a Rumunska do schengenu. Česko se bude zasazovat o to, aby obě země získaly členství v schengenském prostoru. Je to významné i z hlediska boje proti migraci. Věřím, že v následujících letech se to podaří.“

Lipavský vyzývá Írán: Nepodporujte Rusko! A odsoudil zatýkání demonstrantů a brutální rušení protestů

Říkáte v následujících letech, takže to neočekáváte, že to dotáhne do konce už Švédsko?

„Neumím říct, jaký bude ten kalendář.“

Je nyní nějaký posun v česko-ruských vztazích, nebo jsou stále na bodu mrazu?

„Pro posun v tuto chvíli není žádné místo. Utlumili jsme naše diplomatické aktivity a od vrbětické kauzy poslali domů přes 100 ruských »diplomatů«. V některých případech jsme jednotlivce vyhošťovali i po zahájení ruské války proti Ukrajině. Jsem rád, že se v Praze podařilo domluvit, že nedovolujeme vstup ruským občanům na krátkodobá víza. Udělujeme humanitární odůvodněné výjimky, podporujeme opozici, ale aby si sem jen tak Rusové jezdili na dovolenou, tak to ne.“

Je Evropa v tomto jednotná, nebo ty trhliny začínají být větší a větší?

„Neustále se mě někdo ptá, zda je Evropa jednotná, nebo není. Společně jsme schválili devět sankčních balíčků, které postihují Rusko, trénujeme vojáky pro Ukrajinu. To jsou evropská řešení. Takže ano, Evropa je jednotná.“

Takže Maďarsko zatím není černou ovcí rodiny?

„Maďarsko o těch věcech mluví způsobem, který mně není úplně příjemný, ale ve výsledku klíčová rozhodnutí podpoří.“

Když se vrátíme k Rusku: velvyslanec Pivoňka bude v Moskvě začínat pátý rok. To už vlastně přesluhuje. Chystá se jeho náhrada?

„Běžná délka mandátu velvyslance jsou 4 roky, ale je zcela standardní, že velvyslanec v zemi, kde působí, zůstává déle ať už z praktických důvodů, nebo i z politických. My přemýšlíme o tom, jakým způsobem přistoupit k diplomatické misi v Moskvě. V tuhle chvíli ale řešíme hlavně technické otázky na zastupitelském úřadě. On je poměrně malý po Vrběticích, kdy už tam může být jenom 7 diplomatů a máme tam velké majetky, jsou to poměrně logisticky složité záležitosti.“

Takže ho může potkat podobný osud jako paní velvyslankyni Filipi, která je v Sýrii už 12 let?

„To je z českého hlediska výjimečné, ale v celosvětovém měřítku jsou velvyslanci, kteří ve svých zemích jsou desítky let. Ale spíše se snažím o to, aby velvyslanci ve své zemi působení vždycky byli 4 až 5 let.“

Když se bavíme o českých velvyslancích, chystá se znovuotevření ambasády v Kábulu?

„V tuhle chvíli Česká republika nemá diplomatické vztahy s Tálibánem. My jsme zastupitelský úřad loni v létě evakuovali za poměrně dramatických událostí, nebylo to vůbec jednoduché a v tuhle chvíli jsme formálně ukončili činnost úřadu. Ambasáda, která se nyní »stará« o Afghánistán, je teď v Pákistánu.“

To byl i důvod odchodu pana Balouna ze služeb ministerstva zahraničí?

„Pan velvyslanec Baloun dokončil velvyslaneckou misi a dále neměl zájem pokračovat na ministerstvu zahraničí, takže jsme se velice přátelsky domluvili na jeho konci.“

Lipavský se přel s Vondráčkem o jednání s Rusy i „ruské šváby“: „Putinův režim se chová odporně“

To pro něj nebylo žádné jiné uplatnění?

„Určitě byly různé nabídky, ale byla to vzájemná dohoda, takže bych mu chtěl poděkovat za práci, kterou vykonal. I po evakuaci se té agendě velmi důsledně věnoval. Byl příkladem svědomitého a pečlivého diplomata.“

Ještě o jedné ambasádě se teď mluví v poslední době, a tou je ta v Tel Avivu. Prezident Zeman by ji rád přestěhoval do Jeruzaléma, pro je i premiér Fiala. Stane se tak během vašeho ministrování?

„Nechci spekulovat o tom, co se stane nebo nestane. Je potřeba podle mezinárodního práva i v souladu s rezolucemi Rady bezpečnosti OSN a našimi partnery z EU mít jednotný postoj. Samozřejmě vnímám to volání po přestěhování ambasády. Na druhou stranu politická realita některé věci ne úplně dovoluje.“

Jak je pak zahraniční politika Česka čitelná, když prezident a premiér vysílají signály, že jsou pro přestěhování, ale vy pak tato slova mírníte?

„Izrael vnímá, jak kvalitní a silné vztahy s Českem má. V Evropské unii jsme během našeho předsednictví velmi intenzivně pracovali na tom, aby po 10 letech proběhla tzv. asociační rada mezi Evropskou unií a Izraelem. To se povedlo a takových příkladů je celá řada. Izrael ví, jak tady vypadá naše domácí debata na toto téma. Na druhou stranu naprostá většina všech zemí má zastupitelské úřady v Tel Avivu, takže to pro ně není překvapivá situace.“

V listopadu jste otvíral ambasádu v Dauhá. Chystá se ještě někde otevírání ambasád a navazování vztahů?

„Tento rok jsme se zaměřili na některé zastupitelské úřady a například z finančních důvodů uzavíráme generální konzulát v Chengdu. Stejně tak s odchodem našich vojáků z Mali tam uzavíráme náš zastupitelský úřad. Na druhou stranu otevřeli jsme ambasádu v Kataru a přemýšlíme o tom, jakým způsobem třeba posílit naši přítomnost v Indii. Rád bych otevřel generální konzulát v Bombaji, hledáme na to v tuto chvíli prostředky a věřím, že se to během příštího roku podaří dotáhnout do zdárného konce. Indie je budoucnost pro Evropu a pro Česko. Víme, že s Ruskem neuděláme žádný byznys a Čína je uzavřena sama do sebe a musíme být velice ostražití, jakým způsobem s nimi nastavujeme vztahy. Takže Indie je země budoucnosti.“

A Indie je a bude spolehlivý partner?

„Indie je země velice specifická, která vždy velmi pečlivě dbá na své vlastní zájmy a jde svoji vlastní cestou. Nebojí se to zdůrazňovat na mezinárodních fórech. Je to druhá nejlidnatější země na světě a samozřejmě dělat s nimi obchodní, vědeckou i technickou spolupráci má smysl. Abychom toho mohli docílit, potřebuje Česko patřičné zázemí.“

Nebojíte se, že to dopadne jako s ekonomickou diplomacií prezidenta Zemana v Číně?

„Nebudu hodnotit ekonomickou diplomacii v Číně, ale musíme si uvědomit, že uspořádání společnosti v Indii je jiné. Je tam daleko širší možnost dělat volný byznys.“

A co lidská práva v Indii? Existuje tam kastovní systém, stále se objevují různé hrůzné případy…

„Když se řekne, že Indie si razí vlastní cestu, tak se to týká i oblasti lidských práv. Na druhou stranu s Indií se na toto téma dá poměrně otevřeně mluvit. Oni to vnímají, na druhou stranu říkají: podívejte se, je nás skoro miliarda a půl a nemůžeme vyřešit problémy všech naráz. Je to v řadě ohledů stále rozvojová země.“

Vytlačí tedy Indie z toho regionu Čínu jakožto obchodní velmoc?

„Nemluvme o tom, že vytlačí Čínu. Mluvme o tom, že je to pro nás významný partner, se kterým potřebujeme rozvíjet vztahy na všech úrovních. Ten dialog je velmi aktivní jak v bezpečnostní spolupráci, tak u ekonomických projektů i v oblasti politiky v regionu. Máme strategii pro spolupráci s indopacifikem a Indie z toho logicky vystupuje jako ten budoucí významný partner.“

Dalším významným partnerem jsou Spojené státy. Po dvou letech by měly mít v Praze velvyslance. Bude to znamenat posun ve vzájemných vztazích?

„Česko má přirozeně silné a kvalitní vztahy se Spojenými státy. Je to náš strategický partner z hlediska bezpečnosti. A je to i rostoucí významný obchodní partner. Celá řada českých firem zakládá pobočky ve Spojených státech a učí se obchodovat v USA. Zároveň tam máme významnou krajanskou komunitu, která nám velmi pomáhá a je potřeba o ni pečovat. Dosavadní působení zástupců USA bylo vždy vnímáno pozitivně, ale ta osoba velvyslance symbolizuje zemi samotnou, takže jsem velice rád, že pana Sabeta už brzy přivítám v Praze.“