Maláčová už má sbaleno. „Ty tři roky byly peklo,“ tvrdí. Do čela ČSSD ji vybízel Hamáček

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (40, ČSSD) už má v kanceláři sbaleno. Těší se, až práci předá nové šéfce nebo šéfovi. „Myslím, že kolegyně se rozhodly vzít lehčí práci za stejné peníze,“ řekla v rozhovoru pro Blesk Zprávy na adresu Markéty Pekarové Adamové (TOP 09) a Olgy Richterové (Piráti), které nakonec místo ministerstva mají zamířit do vedení Sněmovny. Sama Maláčová mluví o práci ve vládě jako o peklu, v politice chce ale pokračovat jako šéfka ČSSD. Ke kandidatuře ji podle jejích slov přemlouval právě končící šéf strany Jan Hamáček.
Jak se vám jako sociálním demokratům pracuje ve vládě, poté, co jste nezískali mandát ve volbách a váš předseda Jan Hamáček nabídl po volebním debaklu premiérovi Andreji Babišovi, že kabinet klidně opustíte?
Nejdříve bych ráda řekla, že doufám, že v řádech dnů po osmém listopadu (termín ustavující schůze nové Sněmovny – pozn. redakce) vznikne nová vláda a převezme odpovědnost, tak jak avizovali, protože je to velmi důležité a je to nutné v těchto dnech.
A jak se nám úřaduje?
Snažíme se dokončit veškeré práce a nedělat žádná velká rozhodnutí, i když si je doba žádá. Fungujeme úplně normálně. V pondělí jsme se bavili o navýšení minimální mzdy.
A bude navýšena, když říkáte, že už nebudete dělat nějaká velká rozhodnutí?
Bude. A funguje to tak jako vždy. S panem premiérem mám podobný názor a paní ministryně financí (Alena Schillerová – pozn. redakce) úplně jiný.
Myslím, že minimální mzdu zvládneme schválit během příštího týdne. Asi nebude vláda v pondělí, protože tam jsou nějaké zahraniční cesty, alternativní termíny jsou buď 3., nebo 5. listopadu. Podle mého názoru jsou tři hlavní důvody pro navýšení minimální mzdy. Za prvé je to dostat se na úroveň Polska a Slovenska, to znamená na 16 600, abychom k prvnímu lednu nezaostávali za těmi zeměmi, které mají méně výkonné ekonomiky. Naši občané nejsou horší než slovenští, nebo polští občané.
Druhá věc je enormní růst cen energií. Lidé, kteří pracují, by se měli ze své mzdy uživit. I to je nový argument, aby rostla minimální mzda.
A třetí důležitý argument je, že podle mého pravicová vláda tady minimální mzdu zvedat nebude. Takže bychom se měli rozloučit se slušnou sumou, tak aby na nás občané v dobrém vzpomínali, aby obyčejní lidé věděli, že sociální demokracie ví, jak se jim žije. Díky institutu zaručené mzdy pak porostou mzdy i ostatním.
Vaše kancelář tady na ministerstvu je už téměř vyklizená, takže pracujete pouze v udržovacím režimu?
Myslím, že už je pomalu čas na předávání agendy příští vládě. Bohužel ale stále nevím, komu to budu předávat. Jinak ale velmi intenzivně řešíme ceny energií. To má v současné době dopad na statisíce domácností, které si trojnásobně, čtyřikrát násobně navýšené zálohy nebudou moct dovolit.
Jak konkrétně tuto pomoc řešíte? Jaké jsou návrhy?
Jsme ve spojení s ministerstvem průmyslu a obchodu. První věc k řešení je snížení sazby DPH. Jestli to má být rychle, tak si myslím, že na tu potřebnou přechodnou dobu je to správný krok bez administrativní zátěže.
Já bych ale šla ještě systémovější cestou. Myslím, že je čas na to otevřít zákon a bavit se o zastropování cen energií, dát nové pravomoci ERÚ (Energetickému regulačnímu úřadu – pozn. redakce), tak jak to mají v Polsku, nebo Maďarsku, bavit se o zefektivnění evropského obchodního systému s emisními povolenkami. My jako končící vláda ale můžeme jít jen cestou vládních opatření. Zákony už může měnit jen příští vláda, protože zatím není ustanovena nová Poslanecká sněmovna. Bavit se ještě můžeme o úpravě dávek na bydlení.
Během volební kampaně se z koalice, které jednají o nové vládě, profilovaly na rezort práce a sociálních věcí předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová a první místopředsedkyně Pirátské strany Olga Richterová. Obě nakonec ale zřejmě zamíří do vedení Poslanecké sněmovny. Co říkáte na tento obrat?
Je to určitě zklamání zejména pro jejich voliče. Několik posledních let tvrdily, že chtějí být ministryní práce a sociálních věcí, pak se toho asi lekly a utekly z boje. Nepřekvapuje mě to. Tohle ministerské křeslo je jedno z nejtěžších. Je to velmi široká agenda, dennodenně bojujete s ostatními kolegy, zejména s ministrem či ministryní financí a je to velmi složitá práce. Myslím, že kolegyně se rozhodly vzít lehčí práci za stejné peníze.
Očekáváte i přesto, že by vaší nástupkyní mohla být žena?
Nevím. Samozřejmě nějaké spekulace se ke mně dostávají, ale uvidíme.
V kuloárech se mluví o senátorce a místopředsedkyni KDU-ČSL Šárce Jelínkové…
Paní senátorku znám, několikrát jsme spolu na některých věcech spolupracovaly. Uvidíme, jestli se tyto spekulace potvrdí.
Za jeden ze svých hlavních pilířů při nástupu do funkce jste si dávala důchodovou reformu. Tu se nepodařilo prosadit. Vnímáte to jako jakýsi svůj dluh? Jako nesplněný úkol?
Myslím, že ta naše spravedlivá důchodová reforma je spíše oběť předvolební kampaně. Kdybychom měli půl roku navíc, tak by podle mého názoru ta změna prošla. V podstatě ji od nás téměř všichni opsali do svých předvolebních programů, i když s dílčími změnami. Ale to, co jsme odvedli, my sociální demokraté, tak se konečně po třiceti letech našel konsenzus nad konkrétními změnami. Shoda je na tom, že se důchodový systém nebude privatizovat, ale že se důchodový systém musí doplnit z obecných daní. Domácí úkol, který si vytkla téměř celá západní Evropa, máme splněný, teď se ale musí překlopit do legislativy.
Trváte na tom, co jste řekla i v naší předvolební debatě Blesk Zpráv, že prosazení důchodové reformy zbrzdil covid-19?
Zcela jednoznačně. Já byla ministryní tři roky, z toho rok a půl jsme řešili pandemii. To není výmluva, to je konstatování čirého faktu.
Když se ohlédnete za tím svým vstupem do vlády. Bylo to dobré rozhodnutí? I s tím ohledem, že jste neměla za zády kličového člověka – ať už premiéra, nebo ministra financí?
Už když jsem to místo ve vládě přijímala, věděla jsem, že to bude strašně těžké. Ale že to bude takto těžké, jsem netušila. Někdo se mě ptal, jaké byly ty tři roky. Zcela otevřeně říkám, že to bylo peklo. Ale nelituji toho. Kdybych měla tu komfortní pozici, že by premiér byl sociální demokrat a třeba ještě ministr financí z ČSSD, tak to by se děly věci. To bychom začaly nastavovat všechny ty reformy, které jsou potřeba, protože budeme muset řešit sociální nerovnosti, zdražování základních věcí, napětí ve společnosti, stárnutí populace atd. Myslím, že 21. století bude století sociální demokracie.
Kde cítíte ten největší dluh za sebe samotnou?
Já bych to takto neviděla. Myslím, že tohle ministerstvo zafungovalo během pandemie skvěle... Slýchám to ze všech stran, že MPSV má nejkompetentnější tým. Reagovali jsme často v řádu hodin. Když se něco nastavilo, tak to fungovalo po celou dobu. Nebyli jsme jako kolegové Havlíček či Schillerová, kteří něco měnili, co dva dny.
Podařilo se nám prosadit náhradní výživné, stabilizovali jsme sociální služby, věnovali jsme se seniorům. Digitalizace úřadů práce, elektronická neschopenka a další. Žádný velký dluh nevidím.
Na druhou stranu, proč se před začátkem školního roku nepodařilo prosadit opět navýšení krizového ošetřovného, když vidíme, že se čísla nakažených covidem-19 zvyšují a ve školách zůstávají zavřené jednotlivé třídy?
Protože ministr zdravotnictví slíbil, že se školy plošně zavírat nebudou…
Ony se ale plošně nezavírají…
A když vám ministr zdravotnictví něco slíbí, tak nemám důvod mu nevěřit. Na druhou stranu, já sama si přeji, a dokud budu ve funkci, tak udělám vše pro to, aby se školy nezavíraly. To už ani náhodou.
Ani preventivně nemělo být krizové ošetřovné ve výši 80 % schváleno?
Mělo. Ptáte se správně, ale není tu pro něj politická vůle. Pevně doufám, že se školy už opravdu zavírat nebudou. Když jste se mě ptal na nějaký dluh, tak si myslím, že vláda měla rodiny s dětmi více chránit před zavíráním škol. Neměli jsme dopustit, aby byly zavřené tak dlouho.
Sama jste během covidu několikrát kritizovala ministerstvo zdravotnictví, že měnilo často pod tlakem své názory. ČSSD přitom navrhovala výměnu ministerstev, chtěli jste zdravotnictví pro sebe? Kdo ho měl řídit?
To už je dnes jedno. Myslím ale, že kdybychom to ministerstvo dostali, tak bychom ho stabilizovali a bylo by čitelnější.
Proč tehdy pan premiér takovou rošádu odmítl?
Nevím, teď už jsou ty debaty bezpředmětné.
Ministryní jste se stala v polovině letních prázdnin v roce 2018. Poté, co z vlády kvůli plagiátorství krátce po svém jmenování odešel váš stranický kolega Petr Krčál. Tehdy vás prezident Miloš Zeman jmenoval na zámku v Lánech v pracovně bez přítomnosti novinářů. Napovídalo už to, podle vás, tehdy o ne příliš dobrém zdravotním stavu prezidenta?
To jmenování bylo v pracovně Tomáše Garrigue Masaryka. Bylo léto, bylo krátce před vládními prázdninami. Nevnímala jsem to tehdy nějak úkorně. Pan prezident mi to tenkrát vysvětloval, že ta pracovna je v podstatě honosnější. Ceremoniál byl, ale je pravda, že to bylo bez kamer.
Jak vnímáte vlastně dnes dění okolo zdraví a hospitalizace Miloše Zemana?
Už jsem se k tomu vyjadřovala na sociálních sítích. Přeji si, aby se pan prezident brzy zotavil. Celá ta debata mi přijde trochu hysterická.
Z čí strany?
Obecně. Není to nic nového. Pan prezident není ani první, ani druhý, ani třetí prezident, který má zdravotní potíže během svého úřadování. Trochu mě překvapila ta rychlost, s jakou chtějí všichni jednat. Myslím, že minimálně do 8. listopadu není kam spěchat.
Zvládl Hrad – respektive prezidentská kancelář tu komunikaci?
To je druhá věc, kterou je potřeba oddělit. Myslím, že tam všichni vidíme prostor pro zlepšení.
Kdy jste viděla vůbec prezidenta naposledy?
Myslím, že to bylo někdy v létě. A byl v dobré kondici.
Sociální demokraté ve volbách propadli. Vy sama jste získala přes 6 tisíc hlasů. Přes 25 %. Nakonec ale mandát nemáte vy ani žádný jiný sociální demokrat. Kde se stala chyba?
Kdybych vám měla odpovědět poctivě, tak to bude tak na půl hodiny, protože těch příčin je mnoho. A těch zodpovědných je také mnoho. Jsou tam systémové věci. Ta strana se musí v mnoha ohledech zásadně změnit. Musíme se zaměřit mnohem víc na to, abychom uměli prodat svou práci. Vše, co jsme prosadili, co se nám povedlo, tak se přes léto ukázalo, že si dokonale prodalo hnutí ANO.
Takže špatné PR?
Neměli jsme špatné PR, ale ten konkurent hrál úplně jinou ligu. Má svá média, PR dělá soustavně, investuje do něj desítky milionů korun nepřetržitě. Nestačí být pracovitý. Ta doba je dnes už někde jinde. Myslím, že také velká chyba byla ta rozhádanost ČSSD. Poškodila nás také pandemie nebo neustále diskuze zda být či nebýt ve vládě. Těch důvodů je ale ještě mnohem více.
A čím si vysvětlujete, že i Přísaha Roberta Šlachty dopadla o něco lépe, než ČSSD?
Protože lidé jsou zklamaní politikou a chtějí spasitele, nepopsaný list, na kterého vždy vsadí. Ale Přísaha je prázdná nádoba. Paradoxně jediné téma, které mají, ale zvyšuje jejich čitelnost. A lidé věří novým tvářím. Nejsou zatíženi předchozími chybami či skandály.
I přesto, že říkáte, že lidé věří novým tvářím, jste se rozhodla kandidovat na předsedkyni ČSSD. Nová tvář přitom příliš nejste – viditelnou členkou ČSSD jste minimálně tři roky. Spojená navíc s vedením sociální demokracie, pod kterým jste se poprvé v historii nedostali do Sněmovny. Není v tom rozpor?
Není v tom rozpor, protože ten správný koktejl má být tradice, ale i určitá novota.
S čím tedy kandidujete do čela ČSSD?
Ta situace je pro nás skutečně bezprecedentní a složitá. Musíme začít u sjednocení…
O tom se mluví od Jiřího Paroubka, nebo možná i od Miloše Zemana…
Přesně tak. Zasypat příkopy, které jsou podle mě uměle vytvořené a jsou spíše personálního, než programového charakteru. Okamžitě přestat prát špinavé prádlo na veřejnosti. Dát stranu do 21. století, posílit rozhodování členů na různých úrovních. Umožnit přímou volbu vedení sociální demokracie, využívat stranické referendum. Konsolidovat stranu finančně a hlavně okamžitě sestavit stínovou vládu a zmodernizovat odborné zázemí ČSSD.
To jsou vše věty, které slýcháme od každého kandidáta na předsedu jakékoliv politické strany. Není to trochu klišé?
Není to klišé. Protože zatímco od ostatních to jen slýcháte, já to opravdu dělám. Když jsem řekla, že když budu mít na starosti přípravu programu sociální demokracie, tak nastal proces, který tady nebyl. Sociální demokracie nikdy neměla tak propracovaný program, do jehož přípravy se mohl zapojit úplně každý. A udělaly to stovky lidí. Když něco řeknu, tak to splním.
Radko Martínek – váš kdysi vlivný člen - mluví o končícím vedení jako hrobařích sociální demokracie a říká, že by to chtělo někoho nového, neokoukaného…To jste vy?
Pokud budu zvolena, budu na denní bázi v lidovém domě, budu několik dní v týdnu v regionech, budu dělat permanentní kontaktní kampaň, budu v diskusích se členy i voliči, protože mě to prostě baví, udělám všechna nepopulární finanční rozhodnutí a obklopím se lidmi, kterým budu důvěřovat a nebudu se zároveň bát vytahovat nové tváře a talenty. Chtěla bych obnovit něco jako stínovou vládu. Zvlášť teď, když budeme mimo Poslaneckou sněmovnu. Musíme také začít včas připravovat senátní a komunální volby. Ty nám ukážou nastavení trendu.
Co vám řekl Jan Hamáček, že jste se rozhodla kandidovat?
Jan Hamáček mě k tomu vybízel.
Sám vám zavolal a řekl: „Jano, nechceš to vzít?“
Nechci to moc komentovat, ale takové věci se neřeší po telefonu.
Co nakonec rozhodlo, že jste si řekla: Půjdu do toho?
Nejsem člověk, který by se rozhodoval spontánně. Ale překvapilo mě, kolik lidí mě k tomu vybízelo. Jak voličů, tak straníků.
Co vám na to řekl manžel – náměstek na ministerstvu zahraničí Aleš Chmelař?
Manžel je člověk, se kterým nejvíc tyto věci diskutuji. Dlouho jsme to řešili společně. Manžel mě zná nejlépe a ví, že když něco chci, tak nemá smysl mi to rozmlouvat. Náš vztah je postavený na tom, že se oba podporujeme i profesně. Kvůli práci jsme se i potkali a politika je součástí našich životů.
Kdysi jste ve společném rozhovoru pro Blesk Zprávy nevyloučili, že byste se jako rodina chtěli rozrůst. Nemohou to vaše ambice vést ČSSD zbrzdit?
Už nejsem nejmladší, je mi čtyřicet…
V sobotu se stala předsedkyní KSČM Kateřina Konečná. Popřála jste jí hodně odvahy a sil. Je na místě spojování ČSSD s komunisty?
Žádné slučování nepřipadá v úvahu. V tuto chvíli se musí konsolidovat sociální demokracie. Ale strana se musí určitě otevřít novým lidem. Odborníkům, odborářům. Proto je důležité, že sjezd bude a bude brzy. Posledních osm let jsme vládli a stranu jsme zanedbávali, tak je potřeba pracovat především na sobě.
Budete chtít přitáhnout k ČSSD Matěje Stropnického?
Libí se mi spolupracovat s Matějem. Myslím, že má velký talent nastolovat témata a posilovat pravolevý střet. Tahle schopnost je strašně důležitá a on ji má. Není nic horšího, když s vámi všichni souhlasí a nikomu nevadíte.
Je stále ještě vaším poradcem na ministerstvu?
Ano, stále spolupracujeme.
Nebyla hustá dvojka pro voliče sociální demokracie až příliš?
Určitě ne. Je pravda, že to spoustu lidí rozčilovalo, ale rozčilovalo to zejména pravičáky. A ty to rozčilovat má. Zvolili jsme formát, který měl vzbudit zájem, byl to určitý kalkul a myslím, že se to podařilo. Ten veřejný prostor, jak jsem dostala za úkol, jsme obsadili, takže to účel splnilo. Řada lidí o tom diskutovala večer v hospodách, to bylo tím účelem.
ČSSD po volbách radikálně zchudne. Měla by prodat své sídlo – pražský Lidový dům?
Lidový dům nikdy neprodáme. Máme řadu nemovitostí. Neměly by se prodávat, ale profesionálně spravovat.
A měnit logo?
V mé vizi to mám, ale je to problematika důležitosti třetího řádu. Barva a logo jsou symboly, na kterých bychom se měli shodnout až po prosazení všech priorit, o kterých jsem mluvila před chvílí.
Uklízečká má 28 000 ? proč, já blb, chodil do školy a pak makal jako geodet za 14 000 hrubého ?