Protokolář Forejt exkluzivně pro Blesk: Pohřbili mě zaživa, ale já se nedám. A mám vztah

Už to budou tři měsíce, co jste se probral z umělého spánku. Jaký to je zážitek? Nevědět, co se stalo, kde jste…

Když jsem se probudil, viděl jsem kolem sebe prostředí, které jasně indikovalo, že jsem v nemocnici. Ten první pocit byl strach. Intuitivně jsem zkoušel pohnout rukou, nohou. Řeč jsem zkoušet nemohl, protože jsem měl tracheostomii (zajištění průchodnosti dýchacích cest, kdy je průdušnice uměle vyústěna na povrch těla, pozn. red). Tak jsem zkoušel mozek a paměť, protože jsem pochopil, že jsem v nějakém vážném stavu. Jakmile to šlo, tak jsem primáře ubezpečil, že mysl je v pořádku a že mu dokážu vyjmenovat klidně následnictví britského trůnu, pokud na tom bude trvat.

Jaký byl ten váš den na konci února, před kolapsem?

Byla sobota, naobědval jsem se, pak se mi udělalo nedobře a rozbolela mě hlava. Snažil jsem se to přejít a po hodině jsem omdlel. Vzpomínám si, že jsem se probudil – po jak dlouhé době, to těžko můžu vědět, protože se začalo smrákat, což v únoru mohly být tak čtyři hodiny odpoledne. Byl jsem doma sám a zavolal jsem si záchranku. Pak jsem znovu usnul, neboli omdlel.

Rodičům řekli, ať se připraví na nejhorší

Takže vám museli vyrazit dveře?

Ano, museli přijet hasiči. Byl jsem pak okamžitě transportován do Motola. Tam konstatovali, že to je cévní příhoda, krvácení do mozku, byl jsem uveden do umělého spánku a strávil tam několik týdnů. Během umělého spánku jsem ještě prodělal oboustranný zápal plic. Covid se mi vyhnul (podle původních informací měl covid přispět k Forejtově kolapsu, pozn. red.). I tak ale ta naděje nebyla vysoká a byl to boj o život. Rodičům řekli, ať se připravují na nejhorší.

Jak jste se cítil před touhle epizodou fyzicky?

Subjektivně zdravě. Den před tou nehodou mě bolela hlava a byl jsem unavený, ale z toho jsem se vyspal. Ve dnech, které předcházely nehodě, se objevovalo lehké brnění do pravé ruky, což dnes někdo může říct, že je jasná indikace. Já jsem byl objednán na pondělí na neurologii, a toto se stalo v sobotu, takže jsem to o dva dny nestihl.

Jakou vám řekli prognózu?

Měl jsem krvácení do mozku, do centrální části ganglií. To je ta část, která vám postihne pohybové ústrojí. Jsem v rizikovém věku, kdy se tyhle příhody objevují. Souvisí to se způsobem života a stresem, což nijak neumenšil ten rok covidu. No a pak také s vysokým tlakem. Ale prognóza je momentálně dobrá. Navíc jsem ve znamení štíra, což znamená, že když se zakousnu, snažím se vší silou dostat tam, kde bych měl být.

A taky jste jedním z těch katolíků, kteří věří na astrologii…

…no pozor! Jezuité byli jedni z nejlepších astrologů (smích). Spíš si říkám, že zrovna toto na mě sedne, že kdykoliv jsem se v životě do něčeho zakousnul, tak jsem po tom šel. Momentálně poctivě cvičím a rehabilituju hlavně levou nohu a ruku, které byly postiženy nejvíce, snažím se dělat pokroky a chce to trpělivost. Ta mi není úplně vrozená.

Stopka na křižovce, kterou jsem měl přejet šílenou rychlosti

A z toho duchovního hlediska, které je pro vás důležité, jak vnímáte to, co se vám stalo?

Jako stopku, která mě zastavila na křižovatce, již jsem mohl přejet docela šílenou rychlostí, kdybych chtěl. Myslím si, že mě Bůh dovedl ke stopce a řekl: pozor, zastav se a zkus se zamyslet pořádně, co chceš dělat. A já se teď obezřetně dívám doprava a doleva, než pojedu dál.

Máte jizvu na krku, ta souvisí s čím?

Já jsem při rekonvalescenci zápasil se zúžením trachey (průdušnice, pozn. red.), kdy mě akutně operovali. Před zákrokem jsem zažil stav dušení a ta úzkost je vzpomínka, která se mi vrací.

Bývalý šéf hradního protokolu Jindřich Forejt zhubl 50 kilogramů (červen 2021) | Archiv Jindřicha Forejta

Co teď fyzicky můžete?

Veškeré k životu potřebné orgány jsou v pořádku: srdce, plíce, to všechno je v pořádku. Mám slabší levou nohu a levou ruku. Základní úkony, jako sednout si, stoupnout si, to už zase ovládám. Teď to musím rozchodit.

První foto Forejta po mrtvici: Pohublý, ale s úsměvem. Bývalý protokolář už rehabilituje

Mám třináctiletý vztah, který mi pomohl

Jak dlouho to bude trvat?

Doufám, že půjde o jednotky měsíců. Ale plnost síly, ta může přijít klidně až do roka. Já jsem také ztratil hodně váhy, 50 kilogramů. To je na jednu stranu dobře, protože se dovedu sám lépe pohybovat, ale ztratil jsem bohužel i svaly, které nabírám zpátky.

Já vás znám léta jako workoholika. Ta stopka, o níž jste mluvil, ta tohle změní?

O tom pochybuji. Já jsem celoživotně člověk, kterého, když práce baví, tak se jí dost oddá. Ale jde o to víc reflektovat svoje tělo, varovné signály, únavu. A budu si hlídat své nejbližší, protože bez těch bych to nezvládl. Mám třináctiletý vztah, který mi hodně pomohl. Mám úžasné rodiče a strašně úžasné přátele. A tohle teď zohledňuji a je mi líto, že jsem si na ně dřív nedělal tolik času, kolik jsem mohl.

Varovali vás v minulosti blízcí, že když budete žít, jak jste žil, stane se vám přesně to, co se stalo?

Klasicky maminka. A slýchával jsem to i doma velmi často. Ale já ten vlak prostě nezvládl zastavit.

Vy teď mluvíte o dlouholetém vztahu, to slyším poprvé. Na Wikipedii máte bez jakéhokoliv dalšího komentáře, že jste svobodný, bezdětný. Není tohle chvíle do toho vnést trochu transparentnosti?

Víte, nejsem politik, nejsem volený zástupce lidu, vždy jsem byl úředník. A vždy jsem v tomhle byl dost nezáživný a své soukromí jsem si hájil. Je to po vzájemné dohodě. Jsem svobodný, jsem bezdětný, víc neřeknu.

První fotografie protokoláře Jindřicha Forejta po prodělané mrtvici. | Institut Václava Klause

Kamarádka mamince řekla, že je jí líto, že Jindra zemřel

Exministr kultury Daniel Herman vás pohřbil zaživa, když dal na sociální sítě, že jste zemřel. Jak se na tohle teď dívate?

Jsem tím konfrontován pokaždé, když vidím svoji maminku. Ať se každý rodič, který tohle čte, pokusí vžít do situace, že rodičům oznamuje smrt dítěte někdo úplně cizí, někdo, koho neznají, veřejně, bez dohody, prostě tím, že to napíše na sociální sítě.

Jak se to vaše maminka dozvěděla?

Byla na nákupu, zazvonil jí telefon a kamarádka jí říkala: to je mi líto, že Jindra zemřel. A moje maminka, která vlastně předtím mluvila s mým lékařem, v tu chvíli málem zkolabovala. Pak

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.

Vyzkoušet za 1 Kč Více informací

Už mám předplatné. Přihlásit se