Syn legendy Smoljaka: ČT chtějí zestátnit, platíme jí málo. Soukup nebaví už ani Zemana
Syn zesnulého cimrmanologa Ladislava Smoljaka (†78) je dnes senátorem. David Smoljak (61, za STAN) promluvil v rozhovoru pro Blesk Zprávy coby člen mediálního výboru o volbě do Rad ČT a ČRo či o dramatu na Radě ČTK, kde se do křížku s dalšími radními dostal obhájce dezinformačních webů Petr Žantovský. Řeč byla i o útocích na ČT, ale třeba i konci Miloše Zemana u Jaromíra Soukupa na Barrandově. Smoljak zavzpomínal rovněž na svého otce: „Táta snahu, aby komunistická strana byla zakázána, nikdy nevzdal a nedokázal se smířit s tím, že jsme tuto věc nedotáhli.“
Senátor David Smoljak vystoupil tento týden na semináři Zločiny komunismu, kde v Senátu promluvil mj. o hrozbě fake news v dnešní době.
„Fake news nejsou alternativní zprávy, jak se nám snaží namluvit jejich šiřitelé. Vlastně to nejsou ani falešné zprávy. To je obsah, který se do veřejného prostoru distribuuje s úmyslem vyvolat negativní emoční reakci, pokud možno zuřivou, nenávistnou reakci. To je smyslem fake news. Útočit na emoce. Ono to nemá s fakty ani realitou nic společného, smysl, proč se šíří, je, že mají vyvolat nějaké vypjaté, negativní emoce,“ upozorňoval.
Jako člen senátní mediální rady byl přítomen i u řady ze slyšení adeptů na 6 křesel v Radě České televize, které budou vybírat poslanci. Nově se volí i dva členové Rady Českého rozhlasu.
„Problém s médii veřejné služby a otázka, která se teď dost často skloňuje, spočívá v tom, že ten tábor lidí, který fake news aktivně šíří, aktivně přijímají, hlásí se k nim, vyčítá ČT a ČRo, že ty alternativní pravdy nešíří taky. Odvolávají se přitom na zákon o ČT a ČRo, který říká, že tato média mají šířit pluralitní obsah, který bude odrážet různost kulturních, společenských a dalších názorů. Jenže už nedodávají, že stejný zákon o ČT a ČRo říká důležitou věc – že média veřejné služby mají šířit objektivní ověřené zprávy. A to ty fake news rozhodně nejsou. Proto je velký problém, když do kontrolních orgánů těchto médií chodí lidé, kteří se k potřebě šíření alternativních pravd hlásí, kteří na těchto dezinformačních webech publikují, mají k nim velice blízko, zpochybňují smysl a existenci média veřejné služby, zpochybňují to jeho poslání, šířit objektivní a ověřené zprávy,“ upozorňuje Smoljak.
Blesk Zprávy: Pane senátore, jak vnímáte to, že se zástupci konspiračních webů nejen hlásí do mediálních rad, ale že v některých již jsou? Třeba Petr Žantovský nebo Pavel Foltán v Radě ČTK?
Smoljak: Vnímám to tak, že to není v pořádku, protože už samotný zákon ČTK říká, že má šířit objektivní informace a tuším, že v kodexu ČTK se upřesňuje, že každá zpráva ČTK musí být ověřená.
Myslím si, že člověk, který pravidelně publikuje a obhajuje dezinformační weby, tak je v naprostém rozporu s těmito požadavky. Je to přímo v protikladu k tomu, co kodex ČTK vyžaduje.
Co říkáte na aktuální rozpory v Radě ČTK? Tento týden došlo k zasedání, kde „létaly hromy blesky“, a projevily se osobní spory právě s pány Žantovským a Foltánem.
Je to dokladem naprosté neprofesionality některých členů rady, kteří nejsou schopni odpovědět ani na naprosto racionální a srozumitelné dotazy svých kolegů. A je to také výmluvný obrázek o kvalifikaci některých členů.
Nyní se řeší především Rady ČT a Českého rozhlasu. Co jste říkal na průběh slyšení kandidátů?
Já jsem průběh těch slyšení vnímal jako vcelku korektní a objektivní, alespoň těch, u kterých jsem přímo byl, nebo které jsem měl možnost sledovat ze streamu.
Do Rady ČT chce i Hana Lipovská, kterou nominovala Česká biskupská konference. Byl jste mezi senátory, kteří vyzvali ČBK, aby nominaci změnili. Proč? A jakou roli v tom hrály dřívější výroky ekonomky Lipovské o tom, že nevidí význam pro existenci veřejnoprávních médií?
My jsme primárně vyzvali Biskupskou konferenci, protože nás zajímalo, jestli se ztotožňuje s názory své kandidátky a proč kandiduje zrovna člověk, který otevřeně vyjadřuje, že nechápe smysl médií veřejné služby. Zajímalo nás, jestli se Biskupská konference s tímto názorem ztotožňuje.
Kardinál Duka nám odpověděl a z jeho odpovědi jde vyrozumět, že se s tím úplně neztotožňuje, ale že si přeje, aby se kritické hlasy v radě objevily, tak to bylo takové trochu šalamounské vysvětlení. Nicméně přímo s tímhle výrokem se Biskupská konference neztotožnila, ale ani se od těchto názorů nedistancovala.
Do Rady ČT se hlásí i řada veřejně známých lidí, třeba moderátor Luboš Xaver Veselý, který také patří mezi kritiky ČT. Právě tito adepti poukazují na to, že rada veřejnoprávních médií má mít členy, kteří vyjadřují trochu jiný pohled než ti stávající...
Já to vnímám negativně, hlavně z toho důvodu, že tento kandidát vyjádřil přímo v televizním vysílání podporu Václavu Klausovi mladšímu jako představiteli Trikolory. Byla to jasně deklarovaná vazba na konkrétního politika a konkrétní politickou stranu.
Takhle by to v Radě rozhodně fungovat nemělo. Mají tam být představitelé různých společenských, kulturních, náboženských a třeba i politických proudů, ale tím se nemyslí, že to jsou nominanti přímo konkrétní politické strany.
Jak vnímáte to, že ve Sněmovně jsou tradiční průtahy schvalování výročních zpráv, ani ne tak Českého rozhlasu, ale především České televize. V minulosti jste uvedl, že části poslanců může jít o změnu ve vedení ČT, protože Rada rozhoduje i o osudu generálního ředitele. Myslíte si, že pozice Petra Dvořáka může být nadále v ohrožení vlivem toho, co se děje ve Sněmovně?
Toto nekonečné neschvalování zprávy o činnosti a hospodaření ČT svědčilo o tom, že to poslanci využívají jako politický nástroj, nebo vydírání toho média. Zatímco výroční zprávy rozhlasu procházely, tak tu ČT neustále odkládali, aby ji svým způsobem drželi v šachu. Bylo jasně vidět, že nejde o samotnou zprávu, ale o nástroj vydírání média.
Českou televizi je třeba bránit, upozorňoval jste již dříve, třeba když jste inicioval petici Braňme média veřejné služby, kde jste se ve výboru sešel třeba s Mikulášem Minářem z Milionu chvilek. Proč je třeba ČT bránit?
Když jsem petici sestavoval, tak jsem reagoval na bezprostřední vývoj, kdy nejvyšší ústavní činitelé České televizi ukazovali, že tady pro ni není místo a že by ji nejradši chtěli zrušit nebo zestátnit. V souvislosti s mezinárodním vývojem, kde jsme viděli, že v Polsku, Maďarsku i na Slovensku jsou vždy při příchodu nějaké autoritářské vlády média veřejné služby jako první na ráně, tak jsme se obávali - a dodnes obáváme - podobného vývoje i u nás. Proto já jsem tenkrát tu petici sestavil a spolu s ostatními se nám podařilo pro ni získat více než 15 000 podpisů. A shodou okolností, když jsme ji předložili senátu, tak díky tomu, že došlo k mimořádným doplňovacím volbám, ve kterých jsem kandidoval, tak jsem ji pak projednával již jako senátor. To byl takový nečekaný paradox.
Jsou podle vás tlaky na Českou televizi větší než dříve? Útoky se ozývají i z nejbližších míst, třeba od prezidenta republiky Miloše Zemana.
Ve veřejném prostoru už ty útoky tak jasně nezní, ale svým způsobem bylo neschvalování těch výročních zpráv důkazem toho, že je ČT pořád takovým trnem v oku mocným politickým silám. A svým způsobem nám odpověď dá teď březnová volba konkrétních kandidátů.
Teď se ukáže, jestli dostanou přednost ti, kteří médiu veřejné služby chtějí přitáhnout oprátku, a nebo jestli se tam dostanou profesionálové, kteří budou schopni vykonávat práci radního bez politických klapek na očích.
Pravidelnou ukázkou kritiky ČT byly čtvrteční okénka na Barrandově, kde se prezident Miloš Zeman účastnil rozhovoru s mediálním magnátem a moderátorem mnoha pořadů Jaromírem Soukupem. Jak jste vnímal to, že prezident Zeman ukončil toto pravidelné okénko?
Na jednu stranu to bylo trochu překvapivé, na druhou stranu to svědčilo o tom, že i Hrad už považuje toto médium za naprosto marginální, takže se mu s tím nechce ztrácet čas.
V tom pořadu zaznívala často kritika koncesionářských poplatků, proti kterým byl pan Soukup ostře vysazen, nicméně s kritikou nejde daleko ani Miloš Zeman. Jak vnímáte tuto kritiku poplatků a volání po jejich zrušení?
Zrušení koncesionářských poplatků by bylo cestou ke zrušení, nebo faktickému zestátnění toho média, protože pokud by poplatky byly převedeny na dobrovolnou bázi, tak je jasné, že nastane rapidní pokles příjmů, že dojde k jeho naprosté marginalizaci.
V případě převedení do formy daně dojde k faktickému zestátnění média, protože bude každý rok závislé na tom, jak se poslanci usnesou, a my víme, že toho poslanci dokáží využít. To ukazovalo veškeré jednání o výročních zprávách a tohle by byla zbraň hromadného ničení. Stejně tak návrh, aby byly od povinnosti platit osvobozeny velké sociální skupiny, je zase krokem k zásadnímu oslabení média veřejné služby.
Platí z vašeho pohledu Češi za ČT a Český rozhlas hodně, nebo málo? Čas od času se probírá, zda by neměly být poplatky vyšší. Momentálně se platí měsíčně 135 korun za televizi a 45 korun za rozhlas, co říkáte na tuto výši poplatků?
Já myslím že problém je, že už deset let poplatky zůstávají na stále stejné výši, a zatímco inflace si každý rok „ukousne“ kus toho rozpočtu, tak nedochází k žádné automatické valorizaci poplatků, takže se de facto příspěvek televizi neustále snižuje. To je myslím problém hlavně do budoucna a bohužel nevidím v parlamentu, hlavně tedy v poslanecké sněmovně, politickou vůli s tím něco dělat.
Vy máte řadu čerstvých zkušeností se Senátem, byl jste dodatečně zvolen loni místo Zuzany Baudyšové, která se vzdala mandátu kvůli Parkinsonově chorobě. Jak vnímáte útoky, které se pro změnu obrací směrem k Senátu, kdy někteří politici označují senát za zbytečný? Pro zrušení se vyjadřoval i Miloš Zeman.
Já si myslím, že to svědčí jen o tom, že zastánci přesvědčení, že vítěz voleb má brát vše, tak jim senát nesmírně leží v žaludku, protože jim komplikuje cestu k moci. To je vlastně jedna z hlavních úloh senátu, aby nedovolil nějakému momentálnímu vítězi voleb všechno si podřídit své vůli a víceméně na sílu deformoval politické prostředí. To, že bez vůle senátu nelze měnit ústava ani volební zákony, je dost zásadní překážkou těm, co jsou v pokušení si tu moc uzurpovat. Proto tyto výroky, které občas slyšíme.
Jste nejen senátorem, ale i zkušeným scénáristou a také synem divadelní a filmové legendy Ladislava Smoljaka. Váš otec zemřel v červnu 2010, letos to bude 10 let. Když na něj zavzpomínáme, bavili jste se doma o české politice často?
My jsme se o politice bavili skoro pořád. Táta, když k nám přišel na návštěvu, ženu to až šokovalo, tak se místo vyptávání na to, jak se máme, nebo jak se daří našim dětem ve škole, tak okamžitě spustil nějaké politické téma. On byl skutečně vášnivý diskutér a politika ho strašně zajímala, takže my jsme se o politice bavili prakticky neustále.
Na facebook jste dával jeho fotku, týkající se 25. února, výročí, které jsme si teď připomínali - výročí nástupu komunistů k moci v únoru 1948. Je důležité si taková výročí připomínat?
Určitě ano a já jsem měl velkou radost, že jsem se mohl dnes účastnit pietního aktu pod Pražským hradem na místě, kde policie tenkrát zastavila studenty, kteří šli na hrad vyslovit nesouhlas s tím, aby prezident přijal požadavky komunistů. Je důležité si to připomenout. Trochu vzniká dojem, že 25. únor byl dnem masového souhlasu společnosti s nástupem komunismu, ale my vidíme, že ten souhlas rozhodně nebyl masový a například studenti s nástupem komunistické totalitní vlády nesouhlasili.
Ono to vypadá, že je to všechno daleko, ale když si člověk uvědomí, že pořád ještě žije v zemi, kde se vláda opírá o politickou vůli komunistů a kdy jsou komunisté téměř tlačeni do vysokých politických funkcí v parlamentu, tak si uvědomuje, že to rozhodně není téma, které už by bylo mrtvé. Bohužel je pořád ještě živé a bohužel jsme se s tou minulostí ještě nevypořádali.
Jak vnímal váš otec hrozbu návratu komunistů?
Táta snahu o to, aby komunistická strana byla zakázána, nikdy nevzdal. Pro něj to bylo velice důležité téma a nedokázal se smířit s tím, že jsme tuhle věc nedotáhli. On se o politiku a historii velice zajímal. Myslím si, že se prostě nedokázal vyrovnat s tím, že společnost není schopna se od té zločinné ideologie nějak rázně odříznout. Nemohl se s tím smířit a nesmířil se s tím nikdy.
Jsme 30 let od sametové revoluce. Myslíte si, že je ještě prostor pro to vést diskusi o tom, že by měla současná komunistická strana zakázána, či postavena mimo zákon?
Asi na to nikdy není pozdě. Myslím, že ještě větší nebezpečí pro společnost je, že podstata komunistické ideologie byla vždy mocenská. Pokušení zmocnit se moci a už nikdy k ní nikoho jiného nepustit u řady i nekomunistických stran a hnutí přežívá dodnes.
To pokušení vytvořit si monopol na moc a odříznout od ní všechny ostatní. Já si myslím, že to, co je nejdůležitější a na co musíme klást největší důraz je to, že u moci se mají politici střídat. Představa, že se jednou objeví osvícený vladař, který zde bude vládnout na věky, je naprosto nesmyslná a nesmíme ji vůbec ani připustit.
Děda tohohle Smoljaka psal azbukou a mluvil Rusky, táta za komunistů sloužil v propagandistické ČT a on by nám chtěl radit co je správné? Asi na něj Kocáb zapomněl když je lifroval zpátky do SSSR.