8°C
Babišův muž Hnilička: O Jágrovi, olympiádě v Česku, hale pro Sáblíkovou i korupci ve sportu
Nový šéf Národní agentury pro sport Milan Hnilička (ANO) má spoustu plánů. V současné době především hledá místo pro svých 60 a v budoucnu i možná 80 zaměstnanců. Sedět by mohli v některých z prostorů ministerstva školství. V rozhovoru pro Blesk Zprávy promluvil bývalý hokejista a „zlatý hoch z Nagana“ nejen o novém systému přerozdělování milionů na sport, ale také o korupci v této oblasti, hale pro Martinu Sáblíkovou, o budoucí spolupráci s Jaromírem Jágrem, svých dětech i znovu oživlé myšlence uspořádat olympiádu v Česku.
Proč potřebujeme v Česku zvláštní národní agenturu, která se bude věnovat výhradně sportu?
O samostatném úřadu pro sport se vedou debaty už řadu let. Týká se to především významu sportu v české společnosti. Podobný úřad už prosazoval například Jiří Šlégr, Pavel Ploc a jiní. Sami přicházeli s myšlenkou, že je ve sportu potřeba něco udělat. Až letos se povedlo tuto myšlenku uchopit a prosadit. Bylo to na popud především sportovního prostředí. Vznik této agentury vychází z materiálu Koncepce sportu 2016–2025, kde jsou různé priority a mezi nimi i vytvoření nového úřadu pro sport. Ten úkol je pro nás naprosto jednoduchý. Zpřehlednit sportovní prostředí, abychom věděli, kolik je sportovišť, kolik je sportovců, kolik máme trenérů…
Takže dojde k jakési přeregistraci aktivních sportovců, trenérů a dalších?
Není to přeregistrace, ale řekněme odstranění duplicit v rámci vytvoření rejstříku sportovců, například přes rodné číslo jednotlivců. Abychom věděli, až budeme vládě předkládat materiály pro financování různých oblastí, že to má své opodstatnění.
Čili potřebujeme zjistit počet registrovaných sportovců a dalších a podle toho se budou jednotlivým svazům a klubům nově přerozdělovat peníze?
Přesně tak. Počet členů bude ale jen jedno, i když z hlavních, kritérií. Důležité je to, abychom dokázali zachytit sport zespodu. Potřebujeme rozšířit sportovní základnu, zlepšit pohybovou gramotnost dětí, tak aby chodili znovu sportovat před barák…
A navíc se často omlouvají podle různých dat z hodin tělocviku…
To s tím také souvisí. Je to problematika dnešní doby, obavy rodičů, aby se dětem při tělocviku nic nestalo, když dělají kotouly. Je opravdu zajímavé, že řada dětí neumí třeba ani v deseti letech kotoul vzad, což pro nás bylo nepředstavitelné. Za nás bylo plavání, lyžování, gymnastika atd. Dnes ale vidíme děti, jak koukají do mobilů, nic nedělají, a pak když spadne, rozbije si lehce hlavu, protože v sobě nemá zažitý nějaký automat sebereflexe. Zaznamenal jsem, že se to dotýká i samotné armády, kdy se mluví o tom, že až 70 % uchazečů neprojde fyzickými testy.
To znamená, že chcete dávat větší dotace do sportu na školách a více motivovat rodiče, aby přihlašovali děti do sportovních kroužků?
Jednoznačně, tím začínáme. Je to částečně gesce ministerstva školství – kde se řeší školní nebo univerzitní sport, ministerstva obrany a vnitra zas mají svá rezortní centra, kde pilují „sportovní diamanty“, kde je naše reprezentace. Je jednoznačně potřeba zlepšit práci svazu, protože to je autorita i v zahraničí, která může jednotlivým klubům předávat i zahraniční metodiku, a právě v klubech se odehrává ten sport.
Už ve školkách a základních školách musíme sport nastavit tak, aby děti hlavně bavil. Existuje projekt hodina pohybu navíc, kde se snažíme domlouvat trenéry do družin, snažíme se motivovat tělocvikáře. Zlato pro sport jsou trenéři a učitelé tělocviku, kteří potřebují zároveň zaujmout děti a vypěstovat u nich vztah ke sportu. Pro mě by ani nebylo důležité tělocvik známkovat. Spíš bych hodnotil snahu a přístup jednotlivých dětí, když už by se mělo něco známkovat. Pohyb musí budoucí sportovce především bavit. I to je jedním z úkolů Národní agentury pro sport, aby popularizovala a propagovala sport, ne jen do něj přinášela peníze.
Jak chcete zajistit, aby sport přestal být prostředím pro korupci?
To souvisí právě s nastavením digitálního registru sportovců, trenérů i klubů. To už dnes má třeba i fotbal, jak na té nejvyšší, tak i nejnižší úrovni. Chceme nastavit jasná kritéria, která budeme umět odstranit. Je pro mě důležité, aby i ten poslední trenér nebo majitel malého klubu či oddílu nemusel znát někoho v Praze, aby se dokázal dostat ke sportovním dotacím. Jde o to, aby ty zastřešující instituce předávaly dál informace, které předávat mají, aby se dostaly i k těm nejmenším organizacím a zřizovatelům, kteří vychovávají novou sportovní generaci. Není možné, aby nejlepší, ale zároveň nejsložitější dotační program na ministerstvu školství Můj klub využilo v loňském roce ze zhruba 10 tisíc klubů jen čtyři tisíce a letos šest tisíc, a to už máme konec srpna.
Vy si teď stavíte tým, se kterým na tom všem chcete pracovat. Letos by to mělo být asi 60 lidí, od příštího roku až 80. Budete chtít spolupracovat i s nějakými aktivními sportovci, kteří znají aktuální prostředí sportovišť a sportovních klubů?
V poradním orgánu se sportovci určitě počítám. Nejen že potřebujeme sehnat kvalitní úředníky, kteří znají dokonale koncepci a potřeby sportu z pohledu úřední mašinérie, ale důležitá bude také národní rada jako poradní orgán předsedy.
S kým například vyjednáváte?
Představu mám, především o oblastech, které si myslím, že by v té radě měly být zastoupené. Měli by to být lidé z malých sportů i vrcholových, olympijských, zástupci svazů, určitě i zástupci krajů, se kterými chceme do budoucna spolupracovat. A bavil jsem se také s vícero sportovci. Snad můžu prozradit i jedno zajímavé jméno. Tím je Jarda Jágr. Tím, že se vrátil zpět do Česka a sportu se stále věnuje nejen jako aktivní sportovec, ale zároveň i jako trenér, majitel klubu. Doufám, že to vyjde, předběžně už jeho souhlas mám. I pro něj je důležité předávat své zkušenosti dál. A doufám, že budou přibývat i další.
Dlouhodobě se mluví o rekonstrukci sportovních hal a stadionů. Evergreenem už se stala výstavba haly pro Martinu Sáblíkovou? Dočká se jí?
To máte pravdu, tahle stavba už je skutečně evergreenem. Už ani nevím, kolikrát jsme se s Martinou Sáblíkovou, jejím trenérem Petrem Novákem a šéfem svazu rychlobruslení Josefem Nechutným sešli. Stále ale říkám jednu a tu samou věc. Přesto, že víme, že Martina už tam pravděpodobně závodit nebude, protože než se vše postaví a zprocesuje, tak to bude trvat minimálně dva roky…
…ale může tam třeba trénovat mladou nastupující generaci…
Přesně tak. Proto říkám, že si Martina podobnou halu skutečně zaslouží. V Česku je rychlobruslení malý sport, nebudeme si nic nalhávat, přesto si tu halu zaslouží. A o to více je potřeba ji zasadit do místa, kde víme, že těch dětí je spousta, a kde má taková hala šanci se uchytit. Bylo by největší chybou umístit halu tam, kde těch dětí není dostatek, kam by horko těžko někdo dojížděl a kde by možná do budoucna nebylo využití a stál by nám tam jen pomník.
Hala by byla samozřejmě multifunkční, není to jen o rychlobruslení, ale i další sporty, kde se bruslí. Obávám se ale, že když to dáme někam v uvozovkách do lesa, tak to nenajde velké využití. Víme, že halu chceme, ale zatím jsme se neshodli na vhodném místě.
Šéf Olympijského výboru Jiří Kejval podepsal ve středu přihlášku pro české sportovce na letní olympijské hry v Tokiu v příštím roce. Nejednou se mluvilo o olympiádě v Česku. Byl byste pro?
Je to kupodivu do jisté míry aktuální téma. Zrovna příští týden letím do Budapešti státu V4, kde se bude diskutovat myšlenka sdílené olympiády. Jsem na to zvědavý, těším se na to, možná že by to byla cesta, jak dostat část olympiády jednou i do Česka a využít sportoviště, která máme, aby to nebylo ekonomicky tak náročné, jak je to u jiných států. Je to píseň budoucnosti, není to o tom, že by sem za čtyři nebo osm let přilétali soutěžit o olympijské medaile sportovci z celého světa, tak daleko ještě určitě nejsme. Ale ta myšlenka se mi líbí.
Až do teď jsme mluvili o tom, jaká práce vás v rámci nově vznikající Národní agentury pro sport čeká. Jste také zároveň poslancem. Neuvažoval jste, že byste se funkce ve Sněmovně vzdal?
To ukáže opravdu až čas. Varianta, že šéf Agentury může být zároveň i členem Parlamentu zvítězila i na přání, které vzešlo ze sportovního prostředí. Původně chtěli sportovci svého vlastního ministra, své ministerstvo, aby měli zastoupení ve vládě, ale to jsme při tvorbě zákona vyhodnotili, že to není příliš reálné, proto jsme šli touto cestou. Od začátku se ale pracovalo s tím, že i když bude souběh funkcí, tak nebude souběh platů. Budu tudíž pobírat jen jeden plat….
Premiér vládě předložil návrh na jmenování předsedy Národní sportovní agentury. Navrženým předsedou agentury je - MILAN HNILIČKA. No, to snad nikdo ani nečekal, že člověk, co předloží zákon na vznik agentury pro ukrytí peněz ve sportu, se stane předsedou.https://t.co/XCJw07kYPY
— Lukáš Černohorský (@cernohorskyl) August 26, 2019
… stejně vysoký, jako byste byl ministrem…
Ano, přesně tak. Přijde mi to férové. Důležité pro mě jako pro předsedu Agentury a poslance zároveň ale bude také to, že budu mít přehled o tom, jaké zákony se v rámci Sněmovny z oblasti sportu chystají, což může být naopak výhoda. Rád bych zůstal ve Sněmovně i proto, že chci prosadit lepší a především důstojnější život sportovním veteránům, kteří reprezentovali náš stát v zahraničí, dělali mu dobré jméno a dnes nežijí úplně důstojným způsobem a stát na ně téměř zapomněl.
Kdy jste naposledy sportoval?
No… občas o víkendu se mi povede zajít na tenis. Většinu sportování jsem ale stáhl na to, co se mi vejde do hodiny, maximálně hodiny a půl, abych si vyčistil hlavu. Naposledy jsem byl cvičit asi v pondělí od osmi do devíti…
Hokej už nehrajete?
Ne ne. Na ten už není čas a hlavně se bojím, že bych si i něco udělal.
S hokejem se Milan Hnilička loučil v roce 2016.
Máte tři děti, ty nějak ke sportu vedete?
Ano, mám tři děti a ke sportu se je snažíme hodně směřovat. I když ten nejmenší pětiletý, ten ještě chodí školky, ale teď je zrovna na fotbalovém soustředění a doufám, že od září půjde hrát na Kladně hokej.
Holky, těm je 18 a 15. Řekl bych, že umí většinu sportů. Věnovaly se fotbalu, volejbalu, tenisu hodně. Ale teď se věnují především studiu, chodí do dobré školy, chci, aby měly kvalitní vzdělání, což je pro nás důležité. Ale i při tom sportují, řekněme rekreačně, i když řekněme intenzivně, třikrát, čtyřikrát týdně.
Sorry, jako...ale, hala pro Sáblíkovou mi připadá jako, až to poslední. Tady nejsou peníze na domácí a hospicovou péči(např.) a nějaká hala, není na pořadu, dne.