Uniformu vyměnil za oblek. „Bylo mi to líto,“ říká Tuhý. Na Slovensku plánuje Český dům

Proč jste odešel od policie a stal se diplomatem?

U policie jsem byl nejvýš, co to šlo. Dál v té hierarchii už stoupat nešlo. Vždy jsem ale tvrdil, že chci pracovat pro stát. Být velvyslancem se nakonec ukázalo jako schůdná cesta. A tak jsem byl rád, když tato nabídka přišla.

Co jste vše musel absolvovat? Vím, že když se někdo chystá do diplomacie, tak se musí připravovat na ministerstvu zahraničí. Podobně to měl například i Martin Stropnický předtím, než odešel do Izraele.

Je to tak. Před mým odjezdem na Slovensko jsem musel absolvovat několik různých školení a zaučování se na diplomatickou misi, ale od policie jsem byl zvyklý se stále učit, takže to pro mě nebyl žádný problém. Musel jsem se učit například i protokolu a diplomatickým úkolům. Občas to bylo ale docela zábavné.

Není vám líto, že jste musel sundat policejní uniformu a vyměnit ji za oblek, abyste vypadal skutečně jako diplomat?

Tak to víte, že po tolika letech to člověku líto přijde. Ale jak jsem říkal, chtěl jsem dál pracovat ve službách státu, a tak bylo potřeba změnit i oblečení. Uniformu jsem nepověsil na hřebík, jak se lidově říká, ale visí ve skříni. Alespoň mi připomíná ta léta, která jsem u policie odsloužil.

Hamáček jmenoval šéfem policie Švejdara. Kauzu Čapí hnízdo prý zvládne férově

Je něco, co vám tady na Slovensku chybí? Co jste třeba zapomněl doma v Česku?

Naštěstí to není příliš daleko a navíc tu není žádná jazyková bariéra. To, co bych potřeboval, si koupím. Samozřejmě, když sem člověk ale přijde, tak je tady v podstatě sám. Nemáte tu žádné známé a kamarády – to vše si tu člověk musí najít. Na velvyslanectví ale máme dobrý tým, takže i na lidi tady mám vlastně štěstí. Doufám, že i rodina si brzy zvykne.

Tento týden máte poměrně vytížený. Ve středu návštěva předsedy Senátu Jaroslava Kubery, hned ve čtvrtek pak Andreje Babiše na summitu V4 i za účasti Angely Merkelové. Je hodně rozdílné připravit takto různé návštěvy našich představitelů?

To víte, že každá návštěva je jiná, ale hlavní cíl je vždy stejný. Aby se ten který státník cítil dobře a měl zajištěný veškerý servis. Ale oba – jak premiér, tak předseda Senátu Slovensko dobře znají. Pan Babiš se tu přeci narodil a pan Kubera léta pracoval. Oba tedy umí i dobře slovensky. Ani jeden z nich nemá nějak náročné úkoly pro svoji cestu. A kdyby měl, tak od toho jsme tady, abychom pomohli zajistit maximální pohodlí. I pro mě je to ale pestré a vše musí klapnout.

Kuberu na Slovensku přijal i Kiska. Před Hradem přibrzdil, pero poctivě vrátil

Jaroslav Kubera tady mluvil ať už s prezidentem Kiskou nebo premiérem Pellegrinim i šéfem Národní rady Dankem o přípravách oslav 30. výročí Sametové revoluce. Připravuje české velvyslanectví oslavy také tady na Slovensku?

Jak pro Českou republiku, tak i pro Slovensko byl rok 1989 samozřejmě zlomový. I tady na Slovensku se samozřejmě chystají oslavy. Čelní představitelé by se měli vypravit 17. listopadu do Prahy a společně s českými politiky a dalšími zahraničními by měli položit u pomníku na Národní třídě věnce. I o tom tu mluvil předseda Senátu pan Kubera s prezidentem nebo premiérem a dalšími. I já sám jednám o podobě oslav tady na Slovensku, protože bychom si toto výročí chtěli společně připomenout. Už mám za sebou jednání s župany i dalšími slovenskými politiky.

Když koukám na vaši kravatu, vidím trikoloru – to je záměr, že máte právě ji, když je tu na návštěvě druhý nejvyšší představitel České republiky?

Jste všímavý. Jsou na ní skutečně národní barvy České republiky, a když se podíváte i na mé kolegy, mají ji dnes všichni. Myslím, že bychom měli být hrdí na naše barvy. A ta příležitost, když je tu předseda Senátu, to mi přišlo docela symbolické. Tuhle kravatu jsem ale občas nosil ještě jako policejní prezident, když jsme je měli na slavnostní příležitosti.

Tady na Slovensku jste vystřídal bývalou první dámu paní Livii Klausovou. Připomíná vám ji tu někdo ještě?

Naše vztahy se Slovenskem a Slováky obecně jsou na velmi dobré úrovni. Naši velvyslanci tu navíc měli vždy dobré jméno. Ať už paní Klausová, nebo i její předchůdci. Paní Klausová navíc pochází ze Slovenska, takže tu měla ještě mnohem větší pouto. Každý z velvyslanců tu ale zanechal svou určitou stopu.

A jakou stopu, jak vy říkáte, budete chtít na Slovensku zanechat vy? Co byste tu chtěl například prosadit?

Mým snem, nebo spíš cílem je na Slovensku otevřít Český dům. Tedy centrum, kde bychom mohli ještě víc představovat naše umělce, česká díla, pořádat výstavy, semináře, debaty atd. Zatím tu funguje jen velvyslanectví, což je podle mého názoru škoda a tak trochu málo na to, jak jsme si blízcí.

V kuloárech se mluvilo, že by šéfkou tohoto domu mohla být právě paní Klausová. O Českém domě navíc už několikrát mluvil a prosazuje ho také prezident Miloš Zeman. Jak je tedy tento projekt daleko?

Snažíme se na tom pracovat. Není to nic jednoduchého, stále pracujeme na projektu, který samozřejmě něco zabere. Chtěl bych, aby se tu mohla prezentovat nejen Česká republika jako taková, ale také aby tu fungovala spolupráce mezi jednotlivými kraji a mohly se tu konat například i různé bilaterální schůzky, nejen mezi politiky, ale třeba i podnikateli a dalšími. Měla by to být reprezentativní budova, která navíc stojí také nějaké peníze a musí stát na nějakém pozemku.