Pohřeb první dámy české justice (†88): Loučili se s ní Pithart, Šabatová či Rychetský
V pražském strašnickém krematoriu se dnes uskuteční pohřeb Dagmar Burešové, první české ministryně spravedlnosti po listopadu 1989 a předsedkyně České národní rady. Advokátka, která se za totality zapsala do povědomí veřejnosti jako statečná obhájkyně disidentů, zemřela po dlouhé nemoci ve věku 88 let.
Na pohřeb Burešové dorazili expremiér Petr Pithart, někdejší velvyslanec v USA Michael Žantovský, předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, ombudsmanka Anna Šabatová či lidovecký exposlanec Ivan Gabal.
Noblesa, statečnost a spravedlnost - tak by se dal podle Rychetského shrnout život advokátky a první polistopadové ministryně spravedlnosti Dagmar Burešové. Rychetský to uvedl při projevu v zaplněné obřadní síni strašnického krematoria, kde se dnes její známí a rodina se zesnulou právničkou rozloučili.
Morální vzor
Burešová zemřela koncem června po dlouhé nemoci ve věku 88 let. Na její pohřeb jí přišli vzdát čest advokáti, soudci, někteří z jejích kolegů z politiky, ale také Junáci, protože právnička byla velkou příznivkyní skautingu a po jeho obnovení se stala starostkou Českého Junáka.
Dagmar Burešová pro mnohé lidi představovala morální vzor a člověka, který se nikdy nezaprodal. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy zastupovala lidi, kteří byli nepohodlní komunistickému režimu, a čelili proto perzekucím - například matku studenta Jana Palacha, spisovatele Milana Kunderu nebo publicistu Ivana Medka. „Neohroženě prosazovala, aby se nemožné stalo možným,“ řekl k tomu Rychetský, který se s Burešovou řadu let přátelil.
Rychetský: Byla a je andělem
„Jestli něco bytostně nesnášela, tak to bylo bezpráví a zbabělost. Sama byla neuvěřitelně statečná, ale tím svým distingovaným způsobem, že to nepůsobilo ani tak hrdinsky, jako samozřejmě a noblesně,“ pokračoval Rychetský. „Pokud věříte na anděly, tak ona byla jedním z nich. A je jím napořád. Tam někde nahoře se usmívá a drží v ruce váhy,“ dodal.
Rychetský Burešovou poznal počátkem 60. let při volejbalovém právnickém turnaji. Podle něj tehdy oslňovala svou nevšední krásou a veselým úsměvem, který ji neopouštěl bez ohledu na výsledek zápasů.
Sokol: Fízlovali ji estébáci. Dáma s velkým D
Na typický úsměv advokátky vzpomínal i místopředseda České advokátní komory Tomáš Sokol. „S díky odmítla fíkus, který jsem pro ni ukradl na hotelové chodbě,“ popsal okamžik jejich seznámení na školení koncipientů, kde prý Burešová nečekaně přijala pozvání svých studentů na večírek.
Podle Sokola se Burešová chovala mimořádně statečně v dobách, kdy se jiní chovali mimořádně nestatečně jen proto, aby se vyhnuli konfliktu s režimem. „Měla pověst elitní advokátky a současně dámy, snad dokonce dámy s velkým D. Když jsem si později přečetl, že stejně ji evidovali i estébáci, kteří ji fízlovali, nijak mě to nepřekvapilo. Když je dáma opravdu dáma, poznají to i pacholci,“ poznamenal.
Česká advokátní komora ve své vzpomínce na „první dámu české justice“ poukázala na to, že Burešová vyhrávala téměř všechny případy, kdy byli její klienti vyhozeni ze zaměstnání pro své politické názory. Perfektně totiž ovládala pracovní právo.
Neohrožené chování právničky prý bylo důležitým signálem nejen pro její klienty, ale i pro ostatní advokáty. „Když to vydržela Burešová nebo (Otakar) Motejl, tak to přece musím vydržet i já,“ popsal Sokol tehdejší pocity sebe i kolegů.
Po převratu se Burešová coby ministryně spravedlnosti podílela na reorganizaci soudnictví a reformě vězeňství. Iniciovala také zákon o mimosoudních rehabilitacích nebo například navrácení osobních dopisů popravené Milady Horákové do rukou pozůstalých.
„Mírou nezměrnou se zasloužila o položení pevných základů demokracie a právního státu. Její role v prvních polistopadových letech se ukázala jako nezastupitelná,“ řekl k tomu dnes Rychetský.
Z vysoké politiky Burešová odešla s rozpadem Československa a po volebním neúspěchu Občanského hnutí. Prezident Václav Havel jí v roce 2002 udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva.
