„Nejde o ochranu účtů či SMS před manželkou.“ Experti řešili kyberbezpečí Čechů

Rezonovalo to v průběhu celé konference Digitální Česko, která řešila dopady digitální revoluce na naši zemi. „Otázka kybernetické bezpečnosti bude klíčová pro nás spotřebitele. V Evropě dalším tématem s tím spojovaným je i otázka soukromí. Kolikrát si dobře čteme papír, který podepíšeme, abychom věděli, co se bude dít s našimi údaji a daty, ale v online prostředí jsme flexibilnější. A kolikrát ani nevíme, že to, co jsme zaplatili, je to nejcennější – a to jsou naše data,“ upozorňovala europoslankyně Dita Charanzová (ANO). 

Kyberútoků přitom ve světě přibývá, ty největší na velké firmy stojí miliony dolarů, upozorňovali experti. Do Česka ani přímo z něj ty velké útoky (zatím) nemíří, vyhráno tím však není. Kyberbezpečnost se totiž týká států, firem, ale i jednotlivců.

„Nejde o vyluxování vašeho účtu či informace pro manželku“

Profesor Vít Voženílek shrnul, co kyberbezpečnost znamená z jeho pohledu. „Když jsem se ptal řady kolegů, co si představují pod pojmem bezpečnost, tak všichni odpověděli, že chtějí chránit svá data, někdo ještě chránit své služby. Ono to pramení z toho běžného, kdy každý vidí strach, ať mi někdo nevyluxuje účet přes ztracenou kreditní kartu, nebo aby se manželka nedostala k nějakým e-mailům a esemeskám,“ upozornil.

Podle Voženílka však jde v prvé řadě v otázce bezpečnosti o něco jiného. „Chraňme souřadnice, chraňme svoje souřadnice, naše souřadnice,“ říkal vedoucí katedry Geoinformatiky z Univerzita Palackého v Olomouci. „Řada informací, ke kterým se chtějí ti, co útočí, dostat, jsou velmi často prostorové informace,“ doplnil. 

Součástí významu bezpečnosti státu jsou tak i mapy, navigace, družice apod. Každá společnost si přitom vytváří prostředí, kde si svoje prostorové informace sdružuje, upozornil Voženílek.

Digitální Česko: Jeden z panelů řešil i kyberbezpečnost. Na snímku profesor Voženílek. | Blesk - Jaroslav Šimáček

Mobil jako špion, kterého máme u sebe každý

Může jít o informace z katastru nemovitostí, ale třeba také informace z integrovanného záchranného systému, který stojí na prostorových informacích. Tedy souřadnice ze systému, který využívají hasiči, záchranka, Policie ČR či třeba armáda.

Vedle toho se prostorová data týkají i jednotlivců. „Každý z nás produkuje obrovské množství prostorových dat,“ podotkl profesor. Pohyb je zaznamenán už jen „špionem, který každý nosíme u sebe,“ čímž olomoucký expert myslel mobilní telefony.

„Sdílení osobních údajů o pohybu, kde vy jste a co děláte, se stává velmi žádaným obchodním zbožím. Už to, kde chodí po náměstích maminky s kočárkem, hodně zajímá obchodníky s určitou komoditou. Už to, kde a kdy se lidé shromažďují u bankomatu, znamená, že tam bude dobré svůj obchod nebo svoji aktivitu lokalizovat. A nebo prostě jenom to, že by mě zajímalo, kde jsou moji nejbližší a kde se shlukuje velký počet obyvatel. Takové informace jsou předmětem ochrany,“ upozornil Voženílek.

Problém obránců před hackery: Kdo je zaplatí?

I proto je kyberbezpečnost tématem dne i v Česku. Strach ze zneužití dat panuje i na národní úrovni. A zájem o kyberbezpečnost v posledních letech v Česku vzrostl. V roce 2011 rozhodla vláda, že se gestorem pro kyberbezpečnost stane NBÚ (Národní bezpečnostní úřad). „Náš úřad je podřízen přímo premiérovi,“ poznamenal Jaroslav Šmíd, náměstek ředitele Národního centra kybernetické bezpečnosti, které pod NBÚ funguje.

Jeho kapacity však na úkoly, které vláda předkládá, nestačí – má nyní 42 lidí, a to včetně vedení a sekretariátu. Národní centrum by se však dle nového zákona mělo vyčlenit z NBÚ a stát se samostatným úřadem. Počítá se také s nárůstem počtu lidé na tři stovky.

Jak je bude lákat do svých řad, kdy? „Nechali jsme zjistit, jaký je poměr výdělků zaměstnanců státní správy a komerční sféry, ukázalo se, že u některých specialistů platí v komerční sféře 1,7krát víc, i standardních administrátorů 1,42krát víc, než může platit stát,“ poznamenal Šmíd.

Ty instituce, které jsou pod zákonem o státní službě, budou mít možnost několika kategoriím zaměstnanců včetně IT expertů dát až 200 tisíc korun na osobní ohodnocení a lákat je na 100 tisíc korun náborový příspěvek. On sám věří, že vše není jen o penězích, ale rozhodnout může i zajímavá práce a dobré pracovní podmínky v nově vznikajícím pracovišti. „Tam bychom chtěli být v podstatě srovnatelní s komerčními subjekty,“ uvedl.

Smaže digitální éra vládní úředníky? Babiš: „Nevím, co dělají za 1,3 miliardy“

Nový úřad buduje i armáda

Nový útvar však vzniká i pod Ministerstvem obrany ČR. Má dát při sledování internetu nové pravomoci vojenským zpravodajcům. A to proto, aby byla zajištěna kybernetická obrana, která míří ke zjištění útočníka a v případě závažného útoku, jenž by mohl ohrozit ČR, se bude konat co nejrychleji. Své úkoly má začít plnit v roce 2020.

„Zvětšuje se počet kybernetických útoků ve světě i jejich sofistikovanost. Můžeme mít radost z toho, že nejsme v top 10 mezi cílovými státy, ani mezi zdrojovými státy, ze kterých ty útoky primárně nejvíc míří. Ale byl bych rád, kdyby Česká republika neusnula na vavřínech a nedostala se do této skupiny,“ vysvětloval nutnost vzniku lepší obrany Kamil Tichý, zástupce ředitele nově vznikajícího Národního centra kybernetických sil, které armáda buduje.  

Izraelské zkušenosti: Školí už i malé děti

Na konferenci vystoupil zástupce země, která je v oblasti kyberbezpečnosti světovou špičkou – Izrael. Ale také odborník z Polska, které se v této oblasti také teprve učí.     

„Kybernetický prostor nemá hranice,“ varoval doktor Andrzej Kozlowski z Lodžské univerzity. Polský systém přitom ještě v roce 2015 byl dle něj jedna velká „katastrofa“. Pracoval tam jediný úřad, 8 hodin denně. „To abychom prosili hackery, ať útočí jen v úředních hodinách,“ podotkl Kozlowski. A tak reformy v kybernetické bezpečnosti probíhají i v Polsku, kde podle Kozlowského nebyla kybernetická bezpečnost brána dříve příliš vážně.              

O nutnosti a samozřejmosti starat se o kyberbezpečnost mluvil naopak izraelský zástupce. „Jediný způsob, jak garantovat soukromí, je garantovat kybernetickou bezpečnost,“ upozornil doktor Iddo Moed z Izraele, Koordinátor kybernetické bezpečnosti z Ministerstva zahraničních věcí Izraele, který upozornil, že si řada lidí neuvědomuje, co to znamená, když zveřejňují řadu soukromých informací online.

V tom má náskok mladší generace. „Mládež má výhodu, protože se narodila do technoligckého světa. Narodili se už s klávesnicí v ruce. Měli bychom je vzdělávat tak, abychom hovořili jak o negativech sdílení informací, tak o tom, abychom je motivovali, aby se specializovali na technologické předměty,“ upozornil izraelský expert na to, že v jejich zemi zařadili do škol již i odpovídající programy. „Znamená to vytváření lidského kapitálu pro kybernetický průmysl produktivním způsobem. A vypadá to, že to funguje,“ poznamenal.

České školy: Bída, nebo naděje?

Šmíd doufá, že i na českých školách se bude časem o kyberbezpečnosti učit. Momentálně však vnímá, že je to role pouze učitelů – nadšenců, kteří se tomu věnují. „Pokud to však někdo nenařídí, je to opravdu na tom, kdo se toho ujme ve svém volném čase,“ podotkl.

Temně vidí českou realitu profesor Voženílek. „Kromě pár výkřiků ministerstva školství do tmy se to neřeší vůbec,“ upozornil. Čeští školáci dostávají jen pár rad, co nemají dělat na Facebooku, kyberbezpečnost se tak neřeší, míní. 

„Pokud systém, který vzdělává teenagery, nedostane něco striktně nařízeno a nebude to vyžadovat dodržováním, tak se nic nezmění. Ale na to naše společnost není zvyklá. My jsme zvyklí vydávat spoustu nařízení a také jsme zvyklí to nedodržovat. Asi nejlepší cesta k nápravě by byla skrze rodiče, ale to si myslím, že je možná ještě složitější, protože v současné době já považuji za největší problém českého školství nikoli žáka, ale jeho rodiče,“ dodal profesor Voženílek.

„Jste vládou kosteleckých uzenin.“ Černochová šila do Sobotky kvůli rošádě v NBÚ