Nenáviděla Masaryka, Židy i „cizáky“. Kdo byla první žena české politiky?

Autor: simao - 
27. prosince 2016
05:51

Spojuje je jedno - jako první ženy prorazily do různých pater československé politiky. Ať už v předválečné a meziválečné éře nebo za komunistů. Prim mezi nimi hraje Božena Viková-Kunětická, vůbec první česká poslankyně. A poněkud kontroverzní žena, která nenáviděla Tomáše Garrigue Masaryka či Němce a Židy. Kdo se po Vikové stal první senátorkou a jak se jmenovala první ministryně?

Současná Poslanecká sněmovna čítá 39 žen, v Senátu po podzimních volbách zasedá 16 žen (nejvíce v historii) a ani Sobotkova vláda není čistě pánským klubem, o čemž svědčí ministryně Michaela Marksová a Kateřina Valachová (obě ČSSD) či Karla Šlechtová (ANO).

Ale aby Česku či Československu vládla žena, to se (zatím) nestalo. Ženy měly však od počátku cestu do politiky těžší. Jako první si ji proklestila mezi poslance Božena Viková-Kunětická, která však ani po zvolení v roce 1912 do tehdejšího zemského sněmu nemohla první roky svého působení směřovat přímo do Sněmovny, protože si to nepřál místodržitel hrabě Thun. Stala se však první poslankyní ve střední Evropě. I díky své skvělé rétorice a navzdory svým kontroverzním názorům. 

První poslankyně: Bojovná i náladová

Viková-Kunětická se narodila v roce 1862. Pochází z Pardubic, odkud se však coby mladá dívka přesunula do Prahy, publikovala tam v časopisech (Ruch, Lumír, Květy) a psala povídky, později romány.

Dopisovala si s Jiřím Guthem-Jarkovským, setkala se s Janem Nerudou, přátelila se s básníkem Josefem Svatoplukem Macharem. A hrála též v divadle, i když díru do světa coby herečka nakonec neudělala.

Její politické myšlení ovlivnilo i přátelství s Karlem Kramářem, jehož vznik se datuje někdy již do roku 1905. Viková-Kunětická se přitom projevila coby politička s poměrně radikálními názory, kdy tíhla k českému nacionalismu. Byla prý velmi bojovná, impulzivní, emocionální, někdy až náladová.

Umírněná však byla v otázce feminismu. Ano, chtěla rovnost mezi muži a ženami, zároveň však upozorňovala, že obě pohlaví mají i své role. Cestu do politiky jí sice umetly snahy ženského hnutí v čele mj. s učitelkou a feministkou Františkou Plamínkovou, sama Viková-Kunětická se však ke spolku stavěla zdrženlivě a nešla daleko ani pro kritiku.

Tvrdila, že muž a žena mají ve společnosti svou roli a do emancipačního procesu žen se nezapojovala. Zato z něj vytěžila. Zatímco české feministky podporoval Tomáš Garrigue Masaryk, Viková Kunětická do něj však od počátku ostře šila. Hraničilo to až s nenávistí. Což ostatně zničilo i její přátelství s Masarykovým rodinným přítelem Macharem.

Ruská vize a odpor k Masarykovi i Benešovi

První tři kandidátky na poslankyně Marie Tůmová, Karla Máchová a Božena Zelinková v roce 1908 úspěšné nebyly. Viková-Kunětická vstoupila v roce 1909 do Národní strany svobodomyslné (Mladočeši) a v roce 1912 se dočkala zvolení poslankyní. Po vzniku republiky v roce 1918 se s Kramářem stala součástí České státoprávní demokracie, její další život však poznamenala osobní tragédie.

V roce 1919 jí zemřel manžel Josef Vik. Povoláním úředník, se kterým se sice brala na Vyšehradě, ale žili ve Štětí a v Mostě. V roce 1922 pak éra Vikové-Kunětické ve Sněmovně skončila.

Během ní však zaujala třeba nespokojeností s tím, kam se samostatné Československo ubírá. Což se projevilo v pokračujícím značně negativním postoji k Tomáši Gariggue Masarykovi i Edvardu Benešovi, kterého označovala prý dokonce za Masarykovu „hnídu“.

Viková-Kunětická kritizovala Masaryka také za jeho obhajobu Žida Leopolda Hilsnera, obviněného z vraždy Anežky Hrůzové. V politickém smýšlení Vikové-Kunětické se tehdy projevil i silný antisemitismus. Vyzdvihování českého národa a odpor proti „cizozemcům“ se však u ní projevovaly i jinak.

Napadla i Masarykovu manželku

Vyzdvihovala roli národa a Slovanů, vzorem pro ní bylo Rusko, byť tenhle ideál po bolševické revoluci dostal značné trhliny. Výrazně varovala před Němci, kteří dle ní utlačovali českou menšinu v pohraničí. Samotného Masaryka obviňovala Viková-Kunětická i z toho, že přeje více Němcům než vlastnímu národu, zatímco Masaryk naopak český odpor ke všemu německému odsuzoval.

„Můj boj s masarykismem jest starý a platila jsem za něj často velmi draze, jak svým jménem, tak svým literárním dílem,“ uváděla v jednom ze svých děl poslankyně. S tím, že by na Masarykovy teze nikdy nemohla přistoupit, protože „podlamuje vědomě citový vztah našeho člověka k národu a Slovanstvu“.

Spor s Masarykem převedla na osobní úroveň, když se již v článku z roku 1905 nezdráhala napadnout ani jinou cizinku - Masarykovu manželku Charlottu. Viková-Kunětická však za to sklidila veřejné odsouzení.

T. G. Masaryk s manželkou CharlotteT. G. Masaryk s manželkou Charlotte | Archiv Blesku

Kritika celibátu učitelek

První česká poslankyně se však soustředila ve své práci především na roli žen coby matek. Za základ národa proto viděla rodinu. I proto navrhovala opatrovny pro děti (jesle, školky) a kritizovala mj. celibát nařízený učitelkám.

„Učitelky byly vlastně jakýmsi řádem nových jeptišek. Nesměly se provdat, nesměly se stýkat s muži. Jejich život byl odkázán na povinnosti ve škole, na konference, na bohoslužby a na přísný školní řád. Bylo v nich cosi strnulého a přísně školského,“ napsala Viková-Kunětická v rukopisu Když mě pozvali vedoucí činitelé, jak upozorňuje diplomová práce Evy Szopové z roku 2011.

Viková-Kunětická se snažila dvakrát dostat i do Senátu - v letech 1920 a 1925, kdy do něj po počátečním neúspěchu naskočila až jako náhradnice za Jana Herbena - byť na pouhý měsíc. První česká poslankyně zemřela v roce 1934.

První ženy v Senátu a vládě

Žen postupně do československé politiky začalo pronikat více a více. Které další drží ve svých „kategoriích“ prvenství? Prvních žen v Senátu bylo po volbách v roce 1920 více - Češka Božena Ecksteinová a Němka Emma Maria Herzigová. Úřednice Ecksteinová byla členkou předsednictva Československé sociálně demokratické strany dělnické (ČSDSD). Herzigová byla lékařkou, která se do Senátu dostala za prvorepublikovou DNP (německou nacionální stranu).

„V okamžiku, kdy dostalo se prvním ženám dlouho odpíraného práva a kdy vstoupily jako členové Národního shromáždění do této Sněmovny, vydechlo statisíce českých žen šťastným vědomím, že přestaly býti němou, bezvýznamnou masou,“ říkala v lednu 1919 ve Sněmovně.

„Vstoupily jsme do Sněmovny republiky bez zápasu, nejen vrženy vlnou demokratismu, ale uznány váhou svého rovnocenného lidství. Znaly jsme z dob starého režimu příliš reálně pokořující bezmocnost přezíraných bytostí, než abychom nepocítily radost a vděčnost z té chvíle, jež k nám promluvila jako k rovnocenným složkám národa,“ pokračovala.

„Víme předobře, že ve světě tato ohleduplnost a uznání opravdových ženských potřeb dosud není obvyklá... Muž, řeše úlohy tam dané sám, se neosvědčil tak, aby mu žena jako hospodyně a matka mohla vzdáti plnou pochvalu,“ dodávala. 

Do Sněmovny i Senátu se v roce 1920, resp. 1929 dostala sociální demokratka Betty Karpíšková, kterou nacisté věznili v Terezíně a umučili v říjnu 1942 v Osvětimi.

Československo se první ženy ve vládě dočkalo až po druhé světové. Původně středoškolská učitelka a sociální demokratka Ludmila Jankovcová působila v letech 1947 až 1948 coby ministryně průmyslu v první vládě Klementa Gottwalda, později jako ministryně výživy (1948 - 1954).

Zažila éru protinacistického odboje (nacisté věznili jejího muže), komunistický převrat i následné sloučení ČSSD i KSČ v roce 1948, ale i podepisování Charty 77, ke kterému se připojila. Zemřela v roce 1990. 

Z éry vlády KSČ pak vyšly i další ministryně - Božena Machačová-Dostálová a Vlasta Brablcová. Původní profesí dělnice se vypracovala až na ministryni, kterou byla od roku 1954 do roku 1968. Šéfovala resortům výkupu a poté spotřebního průmyslu. Během invaze sovětských tanků byla de facto úřadující předsedkyní vlády, neboť prezident Ludvík Svoboda a předseda vlády Oldřich Černík byli drženi v Moskvě. Ekonomka Brablcová byla v Černíkově vládě státní tajemnicí na ministerstvu práce v letech 1969 až 1970.

První porevoluční ministryně: Manželka Zemanova ministra

Po sametové revoluci se coby první ministryně prosadila pedagožka Květoslava Kořínková - ve vládě Ladislava Adamce i vládách Mariána Čalfy. Členka Občanského fóra (a později občanského hnutí) řídila ministerstvo kontroly do roku 1992. Od roku 1994 je členkou ČSSD.

Ve Sněmovně coby poslankyně setrvala až do roku 1998. Tehdy se stal ministrem dopravy a spojů v Zemanově vládě její manžel Antonín Peltrám. A Kořínkovou jmenoval generální inspektorkou Českých drah. V této funkci skončila v prosinci 2000. Stejně jako na ministerstvu skončil její muž.

Sledujte pořady Blesk Zpráv

Epicentrum S prezidentem v Lánech Ptám se, pane premiére

Redakce Blesk Zpráv pro vás každý týden od pondělí do čtvrtka připravuje pořad Epicentrum s rozhovory na aktuální témata. Kromě toho vám pravidelně přinášíme názory prezidenta Miloše Zeman v pořadu S prezidentem v Lánech a zpovídáme i premiéra Andreje Babiše.

Aktuálně: Koronavirus

Volby 2020 (podzim)

Krajské volby 2020 Senátní volby 2020

tranta68 ( 27. prosince 2016 20:33 )

"morální neúplatná autorita" ??? A co existenční likvidace názorových oponentů Stříbrného, Kramáře a dalších ? A co Masarykova podstatná role ve zpochybňování Rukopisů ?! Nen, ne milánku...byl to stejný podšívka jako Havel,jen tolik nechlastal, nekouřil a kurvil se jen přiměřeně

valduk ( 27. prosince 2016 18:44 )

6 jako 9, holinky jako hodinky! Narozena 1862! - https://cs.wikipedia.org/wiki/Bo%C5%BEena_Vikov%C3%A1-Kun%C4%9Btick%C3%A1

balika ( 27. prosince 2016 16:32 )

mrd.vola ( 27. prosince 2016 14:54 )

j á je m r d á m o b a

mrd.vola ( 27. prosince 2016 14:22 )

tento debilní tragikomik svou vrozenou blbostí média nikdy nezklame, protože každá jeho odpověď je více či méně skrytá okopávka kotníků pana Zemana a Babiše, navíc tento hlupák se dokázal během chvilky propadnout z vládnoucí strany až na nevolitelné místo v preferencích, že dostal tuhle stranu totálně do sr.aček je vidět i na tom, že od něho utekl velký anální alpinista soudruh Kazdík ze STANu

Zobrazit celou diskusi
Další videa
Články odjinud