Exministr školství Dobeš: Valachové je mi líto... Je rukojmím prospěchářů
Jako ministr školství považoval Josef Dobeš (55, exVV) inkluzi – tedy začleňování lehce mentálně postižených dětí do běžných tříd – za nesmysl. Názor nezměnil a vysvětluje, kdo a proč na změny ve školství, potažmo ministryni Kateřinu Valachovou (39, ČSSD), tlačí.
Vy jste byl ministrem školství mezi lety 2011 a 2012 a byl jste kritizován, že nejste úplně proinkluzivní. Proč?
„Protože jsem byl normální.“
Vy tvrdíte, že být pro inkluzi znamená být nenormální?
„V podobě chystané bych řekl, že to je na hraně normality. Vycházel jsem z toho, že máme systém speciálních škol, který nám může Evropa závidět – kde pracují odborníci a lidé nadšení pro práci s těmito dětmi. Byl jsem pro, aby děti, které na to mají, šly do hlavního vzdělávacího proudu, ale nebyl jsem pro nějaké plošné autoritativní zadání.“
Speciální pedagogové varují, že jde o zadání z Bruselu: zlikvidujte praktické základky.
„Myslím si, že to je ideologické, že to je přístup levice, kterou u nás personifikuje paní ministryně, pan Dienstbier, paní Marksová. Tohle jsou lidi, kteří jsou v rukách Bruselu, protože to školství vedou k nějakému zploštění. K nějakému zglajchšaltování. Místo toho, abychom se věnovali dětem, které nemají na hlavní proud, a dali jim praktické vyučování, zázemí v řemeslech. A pak nastavili školy, které pracují s excelentními dětmi a rozvíjejí jejich dovednosti. Ne, my to všechno nacpeme do jedněch dveří, tam nastavíme minimální průměr.“
Takže ty obavy, že celoplošnou inkluzí budou trpět všichni žáci, nejenom ti s lehkým mentálním postižením, nejsou nesměrodatné.
„To nejsou obavy, to je realita. Nemůže to být jinak, než že všechno bude směřovat k nejslabšímu žákovi v té třídě.“
Co jste vy jako ministr dělal, aby se toto nedělo?
„Já jsem zabránil přijetí inkluze. Odmítl jsem už tehdy v Nečasově vládě silné lobby tehdy úřednice při Úřadu vlády Laurenčíkové Šimáčkové.“
Jako deník se netajíme tím, že máme skeptické stanovisko ke krokům současné ministryně školství Kateřiny Valachové vedoucím k prohloubení inkluze. Jak dobře se v těchto opatřeních nyní orientujete a jak je hodnotíte?
„Optikou bývalého ministra školství vidím ty úředníky, kteří dneska na tom ministerstvu rozhodují. A já si myslím, že síly, které byly za ministra Lišky, se v plné palbě vracejí dneska. A je mi paní ministryně líto. Já ji vnímám dnes jako rukojmí těchto sil, protože zatímco ona to vidí ideologicky, kolem se vytváří velký byznys. Je krásné říci: pojďme dělat inkluzi. Ale lidé kolem ní říkají: pojďme vytvořit brožurky, metodiky, máme připravené tiskárny, které nám to udělají. Krásný byznys...“
Tedy říkáte, že paní ministryně je rukojmí některých lidí, my si všímáme některých lidí v jejím okolí. Například zmíněná paní Laurenčíková z ČOSIV je v expertním týmu paní ministryně. Lze tedy říci, že to je střet zájmů?
„U paní ministryně je to tak, že si vyhledává ideově blízké lidi. To je přirozené a tak to vždycky bude. Z druhé strany, pokud to tak udělá, musí si ohlídat, jestli tito lidé nebudou na obou stranách. Jestli osoba, která je v jejím poradním sboru, nemá x organizací »o.p.s.«, které se budou ucházet o dotace.“
Počkejte, ale tohle nikdy neověříte. Provázanost může být mimo jakýkoliv rejstřík.
„Ale po čase to pochopí. Na ministerstvo si rozrazily dveře neziskovky. Bavíme se o tom, že i na inkluzi natečou miliardy do školství. Díky bohu za to. Ale věřte mi, že ten učitel koncový, který má dostat ty peníze, dostane minimum.“
Vaše vize pro první září je v podstatě apokalyptická.
„Já doufám, že k tomu nedojde. Moje vize je, že se pár rozumných lidí bude silně angažovat a vytvoří se odpor.“
Ty hlasy zaznívají a dochází k pokusům to legislativně bojkotovat, ale žádný zatím nebyl úspěšný.
„Já si pořád myslím, že ten projekt se nedá fakticky uskutečnit. Že pud sebezáchovy bude tak velký, že se to zablokuje.“
Vy jste měl v pěstounské péči kluka, který chodil do speciální školy. Jakou měl diagnózu?
„Jeho diagnóza byla lehké mentální postižení.“
Za nových podmínek by s touto diagnózou skončil v běžné základce. Jak si myslíte, že by mu to prospělo?
„Já jsem vzděláním psycholog a jsem ambiciózní rodič. Na všechny své děti, i na toho kluka v pěstounské péči. Ale psycholog, který ho diagnostikoval, s námi dvě hodiny hovořil a musel jsem uznat, že tempo speciální školy bylo pro Davida přiměřené. A myslím, že kdyby šel do běžné základky, do měsíce by se něco stalo. Něco by provedl, utekl.“
Vše o inkluzi: ZDE!
