22°C
Věru Kozohorskou (54), ředitelku Základní školy praktické a speciální Lužiny, jsem požádal, aby popsala pocity »svých« rodičů i dětí, kterých se školská reforma dotkne: Paní ředitelko, podle ministryně Valachové vlastně neexistujete. Jak to tedy je?
„Paní ministryně má i nemá pravdu. Termín »ZŠ praktická« opravdu nikdy nebyl zakotven ve školském zákoně. Proto také jsou naše školy vedeny v rejstříku škol z hlediska druhu školy jako základní škola. Avšak v prováděcí vyhlášce ke školskému zákonu č. 73/2005 Sb., která platí do srpna 2016, je ZŠ praktická uvedena jako jeden z typů speciální škol.“
Jak velký zájem rodičů bude o přestup dětí z vaší školy na běžnou?
„Zatím situace vypadá tak, že ani jeden z rodičů našich stávajících žáků s diagnózou lehké mentální postižení (LMP – pozn. red.) nebude mít zájem o společné vzdělávání.“
Přesto se řady dětí reforma dotkne. Po nové diagnostice jim může poradna doporučit vzdělání v běžné třídě s podpůrným opatřením.
„Netýká se to jen dětí nově diagnostikovaných, ale i doposud u nás v omezeném počtu integrovaných žáků s hraničním intelektem a jiným zdravotním postižením. Rodiče jsou zpravidla zděšení, přestupu do běžné základní školy svých dětí se obávají.“
Kolika dětí se povinnost přestoupit do běžné základky dotkne?
„Na prvním stupni máme jedenáct dětí s jiným druhem zdravotního postižení, jsou vzděláváni podle učebních osnov běžné ZŠ. U některých z nich je i v našich podmínkách méně početných tříd využívaná podpora asistenta pedagoga nebo individuální vzdělávací plán. Tito žáci zřejmě budou muset přestoupit do běžné školy.“
Nemůžete si je ve své škole nechat?
„Nejspíš ne. Podle nové vyhlášky se od prvního září v našich tradičních třídách mohou vzdělávat jen žáci s mentálním postižením. Bezradní jsou také rodiče některých budoucích prvňáčků, kteří k nám přišli k zápisu. Mají sice doporučení k přijetí do naší školy, ale důvody k přijetí u mnoha nebudou dostačující, protože zatím u nich nebylo diagnostikováno lehké mentální postižení.“
Takže k vám nepatří…
„To zatím nelze určit. U takto malých dětí s poruchou komunikace (např. u žáků s autismem) psycholog často nemůže úspěšně realizovat odpovídající testy. Řešením by mohlo být zřízení samostatné třídy pro doporučené žáky bez mentálního postižení, tuto možnost budeme ještě zkoumat a řešit se zřizovatelem.“
Věříte, že může společné vzdělávání fungovat?
"V rámci profesních kontaktů s s pedagogy speciálních i běžných základních škol neznám já osobně nikoho ze skutečných praktiků, kdo by věřil v možnost zcela úspěšného a všem skupinám přínosného společného vzdělávání. Přesto tvrdím, že možnost společného vzdělávání je důležitá například v situacích, kdy jsou speciální školy dopravně velmi vzdálené.“
Souhlasíte s tvrzením oponentů reformy, že místo inkluze může řadu dětí v běžné třídě čekat vyčlenění?
„S tímto tvrzením souhlasím na základě osobních zkušeností našich žáků, kteří byli před přestupem k nám vzděláváni společně s ostatními dětmi v běžných školách. Od nich i jejich rodičů získáváme informace, které to potvrzují. Pro svou neúspěšnost nebo odlišné psychické prožívání stojí tyto děti zpravidla mimo kolektiv třídy, i když mají výborného učitele, který dokáže eliminovat svým působením nežádoucí prvky výsměchu apod. Tyto děti měly i asistenta pedagoga a situaci to nevyřešilo, naopak s asistentem často odcházely plnit zadané úlohy mimo třídu, což považuji za obzvláště segregační, s výjimkou řešení chvilkového psychického problému daného žáka. Jsem toho názoru, že rodiče (i žáci a studenti) by měli mít právo volby. Obávám se, že nové právní předpisy toto právo některým žákům se speciálními vzdělávacími potřebami berou.“
