Poradce Havla i Kisky: EU nesmí v době krizí zapomenout na Ukrajinu

Teror v Paříži ani desítky tisíc uprchlíků z Balkánu nezakryjí to, že na starém kontinentu tiká potenciální žlutomodrá bomba. Dění na Ukrajině se před zimou relativně uklidnilo, ale nikdo neví, co se stane. Myslí si to poradce slovenského prezidenta Andreje Kisky a exporadce Václava Havla Martin Bútora. Blesku to řekl v průběhu Pražského evropského summitu.
Vy jste na summitu v Praze mluvil o Ukrajině. Může ten konflikt přerůst v další studenou válku?
V této chvíli jsme ve fázi uklidnění a také očekávání, jak se bude Ukrajincům dařit prosazovat reformy. Úloha unie je teď klíčová, nejen finančně, ale abychom jim ukázali, že bez těch reforem se Ukrajina vrátí do starých časů oligarchů a korupce. Zatím si nemyslím, že by to vedlo k takovému typu konfliktu.
Zůstane Krym Rusku?
To je smutná a trpká skutečnost, že Rusko po druhé světové válce a po konci studené války přepsalo mapy. I rezoluce OSN odsoudila ruskou anexi Krymu. To znamená, že všechny tyto státy budou trvat na tom, že jde o hrubé porušení mezinárodního práva. Teď ale nemají nástroje na to, aby mohli obnovit nebo vynutit původní stav.
To znamená, že pokud bude Západ vytrvalý, má Krym šanci vrátit se pod Ukrajinu?
Pokud se bude Ukrajině dařit a vyřeší se situace těch východních provincií, tak potom se pomalu, ale jistě může ta země posunout o krok dál. Až pak se může ke Krymu vrátit.
Pomáhá tomu konfliktu to, že Evropa upírá zraky na migranty a problémy na Balkáně? Nebo to škodí, protože tlak Západu je oslaben?
I přes všechny ty krize, které se objevily – hospodářská, Řecko, uprchlíci, hrozba Británie, že vystoupí z Evropské unie – bychom neměli dopustit, aby se na Ukrajinu zapomnělo. Máte pravdu, tak trochu ta každodenní naléhavost problémů vedla k tomu, že Ukrajina není ve zprávách číslo jedna. Ale to je zodpovědnost evropských politiků, aby na ni nezapomínali. Ukrajinci potřebují vědět a vnímat, že zájem unie je seriózní a dlouhodobý. Ta dobrá Ukrajina je přeci dobrá pro nás. Nechceme zemi, které budou vládnout ne ukrajinští, ale ruští oligarchové a KGB.
Vy jste aktuálně poradcem slovenského prezidenta Kisky. Jak složité to s ním je? Nechá si poradit?
Mám na starosti to, co kdysi u prezidenta Havla, tedy lidská práva. Prezident Kiska je člověk, který rád diskutuje, rád se ptá a dá na hlas expertů. Všechno si to vyslechne, pak si udělá vlastní názor. Mně se s ním velmi dobře spolupracuje.
Poslouchá vás?
Slyší. Ale neposlouchá. (Smích) Je obklopen brilantními mozky a skvělými lidmi. Není to tak, že by se někde zavřel a udělal si názor sám. Je to člověk, který se radí, konzultuje a vybírá si z toho.
Prozraďte něco z doby, kdy premiér Fico trval na žalobě EU kvůli kvótám a naopak prezident Kiska radil spíše opatrnost.
To je součást slovenské politické reality. Na rozdíl od toho konfliktu, který byl kdysi mezi Vladimírem Mečiarem a Michalem Kováčem – to byl první prezident Slovenské republiky – se v tomto případě nedá o něčem takovém mluvit. Oba spolu komunikují, setkávají se a shodují se často na tom, že mají rozdílné názory.
Chtěl byste být poradcem současného českého prezidenta Miloše Zemana?
Miloše Zemana znám z dřívějších dob. Po sametové revoluci jsme spolu komunikovali, protože on tvořil jednu z konečných verzí programu Občanského fóra a já jsem připravoval Šanci pro Slovensko. To stejné, když byl premiérem. A od té doby, co je prezidentem, se setkáváme občas oficiálně. Odpovím takto: Je mi příjemné spolupracovat s panem prezidentem Kiskou.
Vy jste radil také prezidentu Havlovi. Jak vzpomínáte na spolupráci s ním?
Havel byl jedinečný člověk a myslím, že jsme si to pořádně uvědomili, až když odešel. Měli jsme štěstí na takového člověka a prezidenta – on měl obojí, sebereflexi i akční stránku. Havel byl schopný psát, přemýšlet a reflektovat, nutit ostatní do debaty a mobilizovat je, zároveň byl akční člověk. To se stane málokdy. To byly šťastné roky pro Československo a pak Česko, ale vlastně i Slovensko. Snažil se Slovensko dotáhnout na tu stejnou úroveň. Cítil spoluzodpovědnost.
Mluvili jsme o Rusku, to nedávno vstoupilo do konfliktu v Sýrii. Může to něčemu pomoci?
Mám obavu, že tam jsou vlastní zájmy Ruska. Chtějí dokázat, že jsou stále důležitý hráč, pak potřebují mít v tom regionu také svou základnu. Za třetí v tom současném rozložení sil to je takový políček – facka váhavosti USA a EU. Vůbec se nedá předpovídat, k čemu to povede, ale podle mě to není humanitární intervence dobré a ušlechtilé země, která chce pomoci.
Velké téma je migrace. Co musí Evropa stihnout přes zimu?
Té unii to fakt dlouho trvalo. Ale i přes tu kritiku se přeci jen začíná něco dít. Doteď to nebyly systémové kroky. Je třeba toho udělat mnoho – týká se to hranic, pomoci těm zemím, zavedení regulace a identifikace, týká se to i ovlivnění veřejného mínění. Jsem o kousíček optimističtější než před několika měsíci, že se věci začnou dávat do pohybu.
Co říkáte na změnu postoje západních zemí? Čím to?
Postupně dospěly k tomu, že i na straně středoevropských zemí je velký kus racionality. Střední Evropa z toho ale mohla vyjít ještě lépe, kdybychom řekli, že máme zkušenosti s integrací Ukrajinců a Vietnamců. Kdybychom místo občas represivních prohlášení nejdřív řekli „jsou to lidé, pojďme jim pomoci“ a teď si pojďte poslechnout naše důvody, proč kvóty nejsou šťastné řešení.
Teď si představte, že se to na Ukrajině zvrtne. Že by třeba Rusko intervenovalo. Pak si třeba 200 tisíc Ukrajinců řekne „my už tam nechceme být a Česko a Slovensko nám vlastně nevadí, rozumíme si s nimi“. My potom budeme žádat o solidaritu? A jak, když o nás ostatní mají takovýto obrázek?
Pán má typicky slovanské rysy.
. A taky mazaný jak liška.