Neděle 27. září 2020
Svátek slaví Jonáš, zítra je Den české státnosti / Václav
Zataženo, déšť 10°C

Forejt o metálech a pseudonymech: Vyznamenaní musí mlčet, já musím mlžit

Autor: Vera Renovica - 
3. listopadu 2015
05:00

Jak by s drobnou úpravou řekl klasik: Metály byly vrženy. Jak se ale na Hradě připravují na pravidelné udílení státních vyznamenání 28. října? A jaký je režim utajení seznamu ověnčených? Pro Blesk poodhalil detaily ředitel Zemanova protokolu, Jindřich Forejt.

Jak vypadají z hlediska práce šéfa protokolu přípravy na udělování státních vyznamenání?

Ta procedura, kterou mohu komentovat, je za čtrnáct let prakticky neměnná. Tedy ve chvíli, kdy prezident rozhodne, že vyznamenání udělí, existuje seznam. Ten je ve velmi důvěrném režimu poskytnut pouze malému počtu osob. Poté – to dělám většinou já – se navazuje kontakt s vyznamenanými. To znamená: Snažím se pokud možno nenápadně sehnat telefonní čísla, zavolat jim, napsat jim esemesky, a to v horizontu několika týdnů před samotným udělováním. Mohou to být i dva měsíce. Pak začíná ten krok číslo dvě, tedy jakési formální sdělení od Kanceláře prezidenta republiky.

Některá jména se ale i přes utajení dostanou s předstihem ven. Je nějaké informační embargo? Říkáte lidem, ať o svém vyznamenání až do slavnostního večera mlčí?

My prosíme o to, aby informaci příliš nesdělovali, protože součástí tradice je i to překvapení, kdo ve Vladislavském sále bude sedět na pódiu. Ve dnech před 28. říjnem ale dostávám spousty e-mailů, kdy lidé píší: Víme, že někdo z našich blízkých byl navržen na vyznamenání, ale ještě nemáme pozvánku, a tak nevíme, kam přijít. V tu chvíli platí zlaté pravidlo, které považuji za velice praktické. Neuvolňovat žádné informace, ani pozitivní, ani negativní.

Moje odpověď tazatelům tak bývá skutečnost, že Kancelář prezidenta republiky je v mnohatýdenním předstihu v kontaktu s těmi osobami, které vyznamenání dostanou či převezmou. Tedy: Pokud někdo nebyl kontaktován v tomto předstihu, tak v okruhu vyznamenaných není.

Co děláte, když někdo vyznamenání nemůže na poslední chvíli převzít? Anebo rovnou nechce? A přitom už je na seznamu…

Zažil jsem všemožné varianty přístupu ke státním vyznamenáním. Nebudu mluvit o detailech ani konkrétních osobách. Důležité je říci, že my jsme připraveni na vše. Spíše mám zážitek z jiného soudku. Letos jsem volal jedné osobnosti, která byla pod dlouhodobým tlakem veřejnosti a médií, a když si moje slova vyslechla, reagovala s velkým odstupem a skepsí a říkala: Dobře, tak já vám zavolám zítra na telefonní číslo, které máte na webových stránkách. Já jsem té osobnosti řekl: Nemůžete se do toho telefonu mé sekretářce, která neví, kdo je vyznamenaný, představit jménem, to by bylo podezřelé. Tak jsme vymysleli pseudonym, pod nímž se osobnost představila.

Loni vám z hlediska protokolu udělal neplechu vyznamenaný režisér Robert Sedláček, který dorazil do Vladislavského sálu v mikině. Co jste udělali letos jinak, aby se nic podobného neopakovalo?

Když mluvím s vyznamenanými, tak s nimi hovořím jako se zralými dospělými osobnostmi. Pochopitelně že zmiňujeme všechny detaily, protože právě na nich záleží. A v tom konkrétním případě, který se stal tak slavným, já mohu jen s politováním konstatovat, že jsem byl panem Sedláčkem informován, že nepřijde ve smokingu, ale že přijde ve společenském oblečení tmavé barvy. Tak já jsem si pod tím představil to, co většina z nás. A při konfrontaci s tou skutečností jsem opravdu na tváři úsměv neměl.

Takže se letos důsledněji trvalo na detailech ohledně oblečení vyznamenaných?

Ne. Já na vyznamenané nahlížím pořád stejně. Jsou to vyzrálé osobnosti a vzhledem k tomu, čeho dosáhli ve své profesní činnosti, vycházím z toho, že s tím je spojena i velká sociální inteligence, jejíž součástí je nepřijít na Hrad v plavkách.

Koho na Hradě napadla scénka se třemi oříšky pro filmovou Popelku, Libuši Šafránkovou?

28. října se konal oběd s nejbližšími spolupracovníky pana prezidenta. Ten tou dobou už tušil, že paní Šafránková nebude moci večer přijít, že ji zastoupí její sestra. Ale ještě předtím jsme se bavili o tom, že máme paní Šafránkovou spojenou s některými snímky – tak jako většinu veřejnosti i nás napadla Popelka ve známé pohádce. Potom vznikla myšlenka, že by bylo pěkné udělat nonverbální gesto, která má pan prezident rád. I já je považuji za mnohdy výmluvnější než celé věty. A co jiného můžete poslat »Popelce« než oříšky a aby v nich našla splnění nějakého přání.

Jak dlouho jste věděli, že paní Šafránková na Hrad nedorazí?

Já jsem s paní Šafránkovou byl v kontaktu několik týdnů. Musím říci za sebe, že to bylo nesmírně příjemné a že to je úžasná osobnost. Omluvila se ze zdravotních důvodů (prodělala složitou operaci plic, pozn. red.), avšak nikdy nevíte, jak to dopadne. Takže jsme diskutovali několik možností, které mohly 28. října nastat. Tím pádem mohu říci, že jsme nebyli zaskočeni.

Tedy byla i možnost, že na Hrad dorazí?

Ano.

Diskutovalo se třeba i o tom, že by medaili Za zásluhy převzal její manžel, herec Josef Abrhám?

Pan Abrhám by paní Šafránkovou doprovázel, kdyby na Hrad přijela. Ale pokud se nepletu, tak měl i ten den pracovní povinnosti.

Kvůli zářijové akci skupiny Ztohoven na střeše Hradu, kdy recesisté vyměnili prezidentskou vlajku za rudé trenky, provázela den 28. října zvláštní bezpečnostní opatření. Co to bylo?

Došlo k pohanění jednoho ze státních symbolů. Což není věc na mávnutí ruky či letmý úsměv na rtech. Znamená to, že padla nějaká zábrana, milník. A my jsme se museli zamyslet nad tím, co by se muselo stát, kdyby chtěl někdo narušit i večer státního svátku, protože jsou tady evidentně lidé, kteří necítí zábrany a stud před ničím. A omlouvat to uměleckou invencí nebo pokusem na něco upozornit, to je liché a špatné. To znamená: Ano, byla přijata zvláštní opatření. Daleko více jsme se soustředili na to, kdo se pohybuje ve Vladislavském sále a jeho okolí.

Co si myslíte, že se stalo se standartou, která při akci Ztohoven zmizela ze střechy Hradu? Recesisté tvrdí, že ji odvál vítr; prezident Zeman, že ji ukradli.

Vlajka o rozměrech tři krát tři metry, tedy devět metrů čtverečních, což je v některých panelákových domech takřka jeden pokoj, nemůže jen tak někam zapadnout. Čili já se obávám, že ti extremisté, kteří ji odcizili nad Hradem v rámci svého svérázného a absolutně nepřijatelného pokusu na něco poukázat, ji mají v držení, a ta vlajka prostě byla odcizena. V tom je výrok pana prezidenta správný. Co s ní chtějí dělat, do toho se nechci pouštět, protože to mohou být ty nejhorší představy.

Plánují se kvůli Ztohoven nějaká zvláštní opatření i na jiná významná výročí? Blíží se 17. listopad.

Ale tady nejde jen o 17. listopad. Já nevím, kde se tito kvaziumělci chtějí potom zastavit. Co bude příště objektem jejich zájmu? Korunovační klenoty? Státní pečeť? Prostě tomu vůbec nerozumím. Neříkám, že by měly být v našich životech věci, které jsou svatosvaté tak, že bychom kolem nich měli chodit po špičkách. Ale jsou věci, k nimž máme mít úctu bez ohledu na cokoliv dalšího. A mezi ty patří i vlajka prezidenta republiky.

havran2 ( 3. listopadu 2015 16:15 )

FOREJT DOSTANE METÁL ZA PODRŽ HŮLKU.

Zobrazit celou diskusi
Další videa
Články odjinud