Komentář: David Rath minul České lvy, teď už zbývá jen simulovaná smrt!

Rath už totiž zkusil úplně všechno: když ho před třemi roky chytili s krabicí od vína, v níž si večer nesl 7 milionů korun, hrál překvapeného; poté se ve sněmovně prohlásil za oběť a za pouhou „čudlu“; načež sepsal knihu s názvem Absurdní proces; před dvěma týdny vše završil údajným pádem z kola, takže nyní prý trpí výpadky paměti, závratěmi, problémy se soustředěním a pískáním v uších. „Subjektivně se necítím zdaleka dobře,“ říká sám Rath.

Celkem mu to věřím. Kdo u soudu netrpí náhlými výpadky paměti? Koho by před definitivním pádem z téměř absolutní mocenské výšky až na úplné osobní dno nepostihla závrať? Kdo by neměl problém soustředit se, když vás viní z manipulování rekonstrukcí nemocnic, škol i zámku? A komu by sakra nepískalo v uších z 16 milionů korun, které měl Rath vzít jako úplatky?

Při pohledu na bývalého televizního sekerníka Jiřího Paroubka, jenž neznal slitování, mě napadá jediné: proč se sakra místo politikem nestal hercem? Dávno mohl mít v krabicích od vína několik Českých lvů a být na titulkách televizních programů. Tak poctivě syrově jako on dnes totiž u nás už hraje jen málokdo! Posledním podobně autentickým hercem byl pozdní Ota Sklenčka.

Rath se diví, jak to, že se jeho osobní lékařská zpráva tolik liší od zprávy oficiálního soudního znalce, jenž ho coby zdravotně způsobilého poslal k soudu, který on s pomocí svých advokátů ze všech sil protahuje. Jako vystudovaný lékař by to měl celkem snadno chápat: někdy sami uvěříme, že umíráme, a přitom nám nic není.      

KOMENTÁŘ: Dobré jitro, tady vnitro. Stát nás chce znovu špehovat