„Déjà vu“ ČSSD dohnalo i letos, faktickým vítězem voleb je ANO 2011

Sen ČSSD o třiceti a více procentním výsledku byl od zahájení volební kampaně poměrně velký vzdušný zámek. Sociální demokraté podcenili výběr témat a komunikaci s voliči v situaci, kdy „drtivé vítězství“ se přes optimistické průzkumy v ČR konat nemůže a nebude. ČSSD špatně reagovala na témata a poptávku voličů, nenabídla vždy silné osobnosti a nakonec i podcenila horkou část kampaně.

Některé strany i analytici poukazovali na krátký čas, který politické strany měly k přípravě a nastolení témat. Nebyl prý čas udělat průzkumy a zjistit, co voliči chtějí. Není to úplně pravda. ANO 2011 a Andrej Babiš systematicky pracovali s daty z průzkumů od roku 2011 a nastolili voličům téma, které reagovalo na poptávku a mínění voličů. Tradiční strany zůstaly především v úvodní fázi kampaně mimo hru, zakopány v pozicích vyřizování účtů. Horká část kampaně pak nechala mnohé z lídrů nepřipravené. Babiš svou politikou otevřenosti a obyčejnosti (jsem jeden z vás, i když miliardář) tak získal i další nerozhodnuté, především středové, voliče.

Letošní volby byly ještě více než kdy v minulosti o schopnosti nabídnout a prodat politický "produkt" a nabídnout a prodat osobnosti. V kampani v tomto směru nejvíce vyčnívali lídři Andrej Babiš, Karel Schwarzenberg a Tomio Okamura. Tyto osobnosti dokázaly nejlépe reagovat na vývoj témat a poptávky voličů. TOP 09 po vládní anabázi s Nečasovou ODS přitom jen těžko mohla čekat lepší výsledek, Babiš s Okamurou naopak ukázali, že síla osobnosti v kombinaci se správně vybranými tématy na voliče velmi dobře funguje.

Řada politiků pak postavila kampaň na překonaných schématech: politické strany se mají jasně ideologicky profilovat a volič se má rozhodovat na bázi pravo-levého kontinua. Ukázalo se, že oboje v ČR už příliš nefunguje a už nikdy fungovat nebude. V ČR existuje voličská poptávka, kterou nemá smysl ignorovat.

Výsledky voleb neukazují na dosažení snadné vládní většiny. Může nakonec vzniknout vláda, která vydrží celé volební období, zrovna tak však mohou jít Češi poměrně brzy k dalším předčasným volbám. Na silnou většinou vládu ČR ovšem není připravena ani z pohledu stranického a volebního sytému ani voličských preferencí.

Jako jisté se ukazuje jedno. Hubený vítěz voleb ČSSD bude pod stupňujícím se tlakem: vedle prezidenta mu vyrostl další velmi silný konkurent na mocenském kolbišti, bez kterého se vytvoření a existence jakékoliv nové vlády neobejde. Navíc může ČSSD přes hubené vítězství stejně jako před třemi lety ostrouhat. Pro partaj, která žila několik měsíců v zajetí iluze „drtivého vítězství“ a samostatného převzetí vládní odpovědnosti, pozice jistě nezáviděníhodná.