Syn disidenta a kandidát na Hrad Dienstbier: Oslovit komunisty bylo přirozené

Kritici vám vyčítají, že jste v politice ničeho nedosáhl a už chcete být prezidentem. Co tedy považujete za svůj největší politický úspěch?

„Už jako student jsem se zapojil do nezávislého studentského hnutí a spoluorganizoval jsem manifestaci 17. listopadu 1989, která nastartovala změnu ke svobodě a demokracii. Asi bych těžko hledal něco podstatnějšího.“

Měl jste k tomu blízko, váš otec byl významný disident. Jak by se teď díval na to, že jste požádal o podporu komunisty?

„Úplně stejně jako já. Že jsem požádal o podporu levicových voličů, tedy i voličů komunistické strany. S mým programem, kdy prosazuji sociální hodnoty, je přirozené oslovit všechny voliče, pro které jsou tyto hodnoty podstatné.“

Považujete KSČM za demokratickou stranu?

„Věří tomu všechny vlády, které jsme za 23 let měli. Jinak by bylo jejich ústavní povinností podat návrh na její rozpuštění. Já akceptuji, že tady tato strana je. Na řadu věcí mám jiné pohledy, mohu mít výhrady k tomu, jak se někteří její členové stavějí k minulosti, ale je zjevné, že KSČM zde legálně působí a má nezanedbatelnou podporu voličů.“

Na billboardech přesvědčujete lidi, co všechno je možné. Třeba spravedlivý stát. Co si pod tím představit?

„Slogan Spravedlivý stát je možný je zastřešující princip kampaně. Znamená, že by se tady mělo žít dobře všem, že tady má být právo pro všechny stejné, že si nepůjde právo koupit. To říká i slogan Rovnost před zákonem je možná. Důležité je i to, aby zdravotnictví bylo dostupné všem, opět bez ohledu na tloušťku peněženky. Stejně tak vzdělání.“

Další heslo říká, že možná je i politika bez korupce. To mi přijde jako slibovat, že lze vymýtit drogy, prostituci… Nikdy se to úplně nepovedlo.

„Slogany vyjadřují idealistické postoje, ke kterým bychom se měli blížit. Snažím se lidi přesvědčit, že s jejich pomocí ty věci měnit lze. Žádného ideálu nelze dosáhnout na sto procent, ale to neznamená, že se nemáme snažit k němu přiblížit. A podle mne lze politiku dělat bez korupce.“

Jak těch věcí chcete dosáhnout, když pravomoci prezidenta jsou dost omezené?

„Je třeba rozlišit formální pravomoci, které jsou relativně omezené, a pak neformální pozici prezidenta republiky, kdy fakticky může ovlivňovat mnohem více. Může vést společenskou debatu a vytvářet tím tlak na řešení konkrétních problémů.“

S partnerkou nejste manželé. Pokud byste se dostal na Hrad, uvažovali byste o svatbě, aby první dáma byla manželkou prezidenta?

„S partnerkou máme už 20 let trvající vztah mnohem pevnější, než jsou mnohá manželství. Prezidentská volba není důvod na tom něco měnit. Dnes je v Evropě běžné, že partnerky prezidentů vykonávají funkci první dámy. Děje se tak ve dvou velkých evropských zemích – ve Francii a Německu. Myslím, že to, jak fakticky funguje rodina, je důležitější než nějaké razítko.“

Kromě českého máte i americké občanství. Nemohl by to být problém, pokud by se křížily zájmy České republiky a USA?

„Žádný střet zájmů nastat nemůže. Americké občanství jsem získal díky tomu, že jsem se v USA narodil. Dozvěděl jsem se to až ve dvaceti letech. Od svých šesti měsíců, kdy jsem se s rodiči z Ameriky vrátil, žiji v České republice a jsem Čech jako poleno. Opět nejde o to formální razítko, ale o to, že se cítím být Čechem.“

Jiří Dienstbier ml.

• věk 43 let
• senátor, advokát
• jeho otcem byl někdejší mluvčí Charty 77 a pozdější ministr zahraničí Jiří Dienstbier (†73)
• jeho partnerkou je Jaroslava Tomášová, asistentka poslance a hejtmana Michala Haška
• syn (19) studuje gymnázium
• rád čte, cestuje, zajímá se o památky