Paroubková o manželovi: Má sexy mozek, ale nezaplatí ani účet

Působil na pražském magistrátu, úřadoval coby ministr, nakonec byl i premiérem. Navzdory tomu má Jiří Paroubek »počítačovou « slabinu. „Můj muž se sice naučil dobře pracovat s iPadem a počítačem, ale přece jen není člověk, který umí platit přes internet,“ prohlásila o něm v rozhovoru pro Blesk Petra Paroubková.

Vymanévrovala tak z odpovědi na otázku, zda náhodou její manžel nevykoupil své knihy Plnou parou v politice sám. Bombastický prodej publikace přesahující čtyřicet tisíc kusů totiž stále budí rozpaky. Knihkupci z kamenných obchodů Paroubkovo dílo označují za ležák. Manželka expremiéra ovšem prozradila i jiné věci než jen počítačovou negramotnost svého muže…

Rozhovor s Petrou Paroubkovou

Dům na Ithace jste rekonstruovali. Už máte vše opravené?

„Rekonstrukce skončila dávno. Poslední věci se dodělávaly v září. I když třeba tři venkovní okenice, za které jsem zaplatila, stále ještě nemám a asi už mít nebudu. Ta firma zkrachovala.“

Do kolika věcí jste investovali zbytečně?

„Spíš šlo o drobnosti, nevím. Neřekla bych ale, že jsme na rekonstrukci tratili. Spíš náš rozpočet byl nakonec menší, než co jsme zaplatili.“

Původně jste hovořila o tom, že opravy vás přijdou na zhruba dva a půl milionu. O kolik jste tedy přeplatili a za co?

„Dělala se třeba kanalizace, střecha a další věci. Celé nás to nakonec stálo o zhruba dvacet tisíc eur víc (cca půl milionu korun – pozn. red.), než byl původní rozpočet na cca 75 tisíc eur, který předložila firma. Celková rekonstrukce a zařízení přišly na cca 100 tisíc eur.“

Za dům jste původně zaplatila také dva a půl milionu korun. Podle smlouvy v hotovosti, podle vás se ale platilo bankovním převodem. Můžete to vysvětlit?

„Předně bych chtěla říct, že smlouvu jsem nepodepisovala já, ale můj zmocněnec.“

A ten platil v hotovosti, nebo převodem?

„To byste se museli zeptat jeho, ale pokud vím, a viděla jsem bankovní výpis, tak 80 % zaplatil bankovními šeky, nikoli v hotovosti.“

Čili ta smlouva je v rozporu se skutečností?

„Na to se musíte zeptat zmocněnce. On podepsal smlouvu u notáře.“

Ale to je v podstatě, jako kdybyste ji podepsala vy…

„To není. Zmocněnec musí na základě plné moci vystupovat za vás v souladu s řeckými zákony, které neznám.“

Kdy jste vlastně tu smlouvu viděla vy?

„Těsně po podpisu.“

Až po podpisu? Nepřišlo vám při vaší dokonalé znalosti řečtiny divné, že tam některé věci nesedí?

„Ne, nejsem právník. Navíc jsem měla zmocněnce. Chtěla jsem, aby všechno bylo lege artis (dle zákonů).“

Jenže právě kvůli tomu, že ve smlouvě jsou nepřesnosti, jste mohla tušit problémy...

„Ale vůbec ne. Když máte plnou moc, ve které musí vystupovat zmocněnec v souladu s místním právem, tak v tom nevidíte problém. Obecně si ale myslím, že to je nějaká šablona pro smlouvu, kterou v Řecku používají. Jen do ní doplnili jména a podpisy prodávajícího a kupujícího.“

Co na smlouvu říkal váš manžel? Když ji s ním Blesk poprvé rozebíral, reagoval dost podrážděně.

„Protože on tu smlouvu neviděl. Předpokládali jsme, že když zaplatíme právníka a notáře, tak že nebudou dělat věci, které nejsou v souladu se zákonem. Nevěděl, co tam dali a proč.“

Kdo vybral dům na Ithace? Zmocněnec, nebo vy?

„On, já jsem ho poprvé viděla, až když jsem tam přijela.“

Takže vy jste kupovala něco, co jste neviděla?

„Viděla jsem fotky domu ze všech stran i zevnitř na internetu... Když nám přišla nabídka, řešili jsme otázku, kam budeme jezdit s malou. Ta má totiž problémy s kůží a doktorka jí doporučila, že by měla být alespoň čtyři týdny u moře. Věděla jsem, že nám mají přijít peníze z honorářů, tak jsme to zkusili.“

Tvrdíte, že dům i rekonstrukci jste zaplatili z honorářů za knížky. Kolik jste do domu investovala vy a kolik váš manžel?

„Výše jeho vkladu na začátku nebyla tak vysoká...“

A celkově?

„Já jsem do toho dala celý svůj zhruba milionový honorář a nějaké úspory, které byly zhruba půl milionu.“

Takže jeden a půl milionu jste dala vy a zbytek váš manžel?

„Ano.“

Kdy on dostal své honoráře?

„To bych se musela podívat do jeho bankovního výpisu. Ale peníze dostával tak, abychom mohli zaplatit rekonstrukci. Platili jsme postupně od dubna do konce rekonstrukce v červenci.“

Doposud jste ale uváděla, že platby za řecký domek ve výši dva a půl milionu odešly z vašeho účtu v lednu. Tehdy jste ale podle toho, co říkáte, měli k dispozici jen milion a půl…

„Neměli jsme k dispozici jen tuto částku, měli jsme víc. Manžel měl také peníze.“

Asi tomu nerozumím, ale jaké peníze měl váš manžel, když honoráře dostával až později?

„To by měl asi zodpovědět můj manžel.“

Ale tady jde o peníze, které jste na začátku poslala vy.

„Tak já vám to řeknu. Než manžel dostal honorář, tak jsem si půjčila milion. Ale nebudu říkat od koho.“

Proč?

„Prostě bych toho člověka do toho nerada tahala. Navíc už je vše i s úrokem splacené.“

Otazníky nejsou jen u platby. Nejasný je také původ peněz z honorářů. Zejména když se knihy Jiřího Paroubka moc neprodávají, jak jsme zjišťovali.

„Na to se ale budete muset zeptat mého manžela. Jde o jeho smlouvu s vydavatelem.“

My se vás ale chceme zeptat jako vydavatelky. Má podle vás kniha Plnou parou v politice potenciál, aby se jí prodalo přes čtyřicet tisíc kusů, jak tvrdíte?

„Honorář ale nebyl jen za tuto jednu knihu. Ten byl za dvě knihy plus autorská práva, která v tom podle mého názoru hrají hlavní roli. Když totiž třeba já jako nakladatel kupuji knížku, tak kupuji i autorská práva a ta většinou stojí od dvou tisíc dolarů nahoru.“

Víte, že prodej vašich knih šetří policie?

„Ne. Mě nikdo nešetří.“

Celé to budí dojem, že veškerý náklad knihy někdo skoupil.

„Prosím vás, co by s tím dělal? Táborák?“

No klidně, ale…

„…nemožné. Neznám člověka, co by sám koupil 40 tisíc stejných knih.“

Váš manžel si je ale mohl koupit sám.

„No tak to chraň bůh. Ještě to tak. To bych o tom musela něco vědět.“

Byl by to ale dobrý způsob, jak proprat peníze?

„Já nevím…“

Ten dojem to budí...

„Jenže to byste museli znát počítačovou gramotnost mého muže. Na internetu nic nekoupí. I účet v hotelu platím já.“

Knihu by snad koupit zvládl, ne?

„On? Myslím si, že on ani neví, co je číslo na kartě, které se uvádí jako bezpečnostní kód. Vsaďte se o cokoli, že to neví. Můj muž se sice naučil dobře pracovat s iPadem a počítačem, ale přece jen není člověk, který umí platit přes internet.“