Ondřej Pavelka: Kočí, to je velká tragédie...

V představení Kristýna – blonďatá bestie si děláte legraci z vulgárních výlevů poslankyně Kristýny Kočí. To se vám povedlo!

„To my v Čechách umíme. Když už je nejhůř, tak si ze všeho děláme legraci. Ale tato legrace není očistná, je spíš taková mrazivá.“

Asi nejste zrovna spokojený se současnou politickou situací…

„Už jenom to, že vezmete čas, kterého není moc, a věnujete se tři dny přípravě takovéhle v uvozovkách inscenace, tak to už je sám o sobě nějaký postoj.“

Kdy jste si vlastně řekli, že uděláte z nahrávky slečny Kočí představení pro diváky?

„Vzniklo to minulý čtvrtek na zkoušce inscenace Med, která bude mít premiéru v květnu. Řekl jsem během pauzy: Heleďte se, já si teď přečetl docela pěknou divadelní hru, kterou napsala Kristýna Kočí. Co kdybychom ji zinscenovali? V neděli hrajeme v Rubínu, tak potom by tam diváci zůstali, pozveme pár kamarádů a uděláme si takový hezký večírek.“

Na představení se objevila i manželka Víta Bárty Kateřina Klasnová. Nebyla pro vás její návštěva nemístná?

„Kristýnka Kočí zřejmě v té jejich straně nepožívá v tuto chvíli nějaké dobré pověsti. Tak se paní Klasnová asi přišla podívat, jak moc si děláme z Kristýnky legraci. Zdálo se mi ale, že se nakonec nejvíc smála, když jsme si dělali legraci z Vítka Bárty. To mě překvapilo. Dokonce se snad nechala i slyšet, že kdyby to bylo pro stát výhodné, že se nechá rozvést.“

Co říkáte tomu, že tak mladá holka, jako je Kristýna, mluví jako dlaždič?

„V naší inscenaci se zpívá: Jsem nevinná, nevinná, byla to lež cílená. Je to velká antická tragédie a mám za to, že bude ještě pokračovat. Tragické na tom je, že tito lidé rozhodují o osudu naší země a určují normy.“

Publikum se evidentně bavilo. Hodláte Blonďatou bestii reprízovat?

„Teď na to neumím odpovědět. Herci jsou vytížení, mají svoje závazky a těžko hledáme volný termín. Myslím, že tam máme další termín někdy koncem příštího týdne.“

V celé věci hrály zásadní roli odposlechy… Potkal jste se sám někdy s něčím takovým?

„Velký bratr nás sleduje. Oči i uši jsou všude. Na každém rohu. Stačí se jen rozhlédnout. Nedávno mi odposlouchával srdce můj kamarád, je doktor. Prý je v pořádku. Doufám, že nekecal.“

Když už jsme u těch legrácek… Nezinscenujete ještě scénku s Klausovým perem? Nebo něco jiného z naší politiky?

„Moc bych si přál, aby nám kluci a holky další hru nenapsali. Jako skeptik o tom ale velmi pochybuji.“

Jako divadelní herec působíte už od konce sedmdesátých let. Za komunistů jste odmítl angažmá v Národním divadle, neměl jste pak se soudruhy problémy?

„Vlastně ani ne. Bylo to moje rozhodnutí. Chtěl jsem dělat typ divadla, který mě bavil, a být s lidmi se společnými názory na svět.“

Někde jste řekl, že nejraději máte divadlo, hospody a krásné ženy. Stále to platí?

„To se nezměnilo. Ale občas se mění pořadí.“

Co je na prvním místě nyní?

„To si nechám jako tajemství.“

Máte teď nějakou přítelkyni?

„O svém soukromí mluvit nebudu.“

Už dvakrát jste byl ženatý, šel byste do toho potřetí?

„Nevylučuju to.“

Ve svých 55 letech vypadáte stále velmi dobře, máte na to nějaký recept?

(Směje se) „Škoda, že nejste ženská. Můj recept je pít hodně vína a chodit na hodně večírků.“

Jaké víno máte nejraději?

„Já mám nejraději dobré suché víno obou barev.“

Pojďme zpět k vaší kariéře, proč jste se vždy vyhýbal seriálům?

„Měl jsem spoustu jiné, zajímavější práce a nebyl důvod v žádném seriálu hrát. A upřímně řečeno mi nikdo žádnou pěknou roli v seriálu nenabídl. Párkrát jsem nějakou nabídku dostal, ale ty jsem prostě odmítnul.“

Naši čtenáři vás teď přitom budou znát hlavně ze seriálu Ulice, co vás vedlo k tomu v něm hrát?

„Výzva. Začátek Ulice byl strašně napínavý a dobrodružný. Byl to první takový velký projekt v Čechách, výrobně velmi náročný.“

A honoráře budou asi zajímavější než v divadle, že?

„Obecně, to abyste mohl dělat divadlo, tak si na něj musíte vydělat jinde. Divadlem se živit v podstatě nedá. A já si na něj vydělávám třeba i díky seriálu.“

Člen ND

Narodil se v Novém Jičíně, vyrůstal ale v Karlových Varech. V roce 1978 vystudoval DAMU. Poté hrál v pražských divadlech Na okraji, A Studiu Rubín a Na zábradlí. Od roku 1993 také působí v Národním divadle.

Pavelka má za sebou rovněž mnoho filmových rolí, tou nejznámější je zřejmě ta ve filmu Juraje Jakubiska Sedím na konári a je mi dobre. Dnes lidé tohoto herce mohou vídat téměř každý den v seriálu Ulice.