Kočí si najala bodyguardy: Někdo mě sleduje!

Už víte něco víc o té štěnici, která se v pondělí našla ve vaší ložnici? Třeba jestli byla funkční, jak dlouho tam byla…

„Od policie zatím nevím nic. Teprve musí všechno vyšetřit a zanalyzovat.“

Jak vás vůbec napadlo, že byste mohla mít doma odposlech?

„Prohlídku mi doporučila agentura, kterou jsem si najala na svoji ochranu. Měla jsem indicie, že mi někdo odposlouchává mobilní telefon – poslala jsem textovou zprávu a ta se dostala ven. Ale musím přiznat, že když mi agentura radila, abych si nechala prohlédnout byt, tak mne to trošku pobavilo a přišlo mi to absurdní.“

Proč? Tvrdíte, že vám unikaly zprávy z mobilu, máte ochranku, proč by měl být odposlech v bytě absurdní?

„Bydlím v něm dva měsíce. Stěhovala jsem se tam, protože je jako byt ministerstva pro místní rozvoj čtyřiadvacet hodin pod kamerami. Věřila jsem, že tam budu v bezpečí. O to větší pak bylo moje zděšení, když se nějaké zařízení skutečně našlo.“

Jak jste přišla k bytu od ministerstva?

„Jako poslankyně jsem bydlela na Jižním Městě, nicméně bylo to daleko, a když jsem před časem začala mít obavy o bezpečnost, tak jsem se o tom bavila s ministrem Kamilem Jankovským (VV). On měl jeden byt, který potřeboval obsadit. Přijala jsem jeho nabídku. Mám klasickou nájemní smlouvu, navíc jsem se rozhodla platit nájem ze svého, i když by mi 17 tisíc mohla dávat Sněmovna.“

Jak vůbec vypadá taková ochrana, kterou vám poskytuje najatá agentura? Kolik lidí vás hlídá?

„O počtu nemůžu hovořit. Na druhou stranu je to velmi jednoduché. Mám u sebe nějakého člověka, který se stará jednak o moji bezpečnost, a také aby monitoroval, kdo mne sleduje, jestli nás sleduje permanentně třeba nějaké auto. Když spíme v hotelu, zůstane vždy někdo na recepci.“

Vy bydlíte v hotelu?

„Ano, od pátku přespávám mimo Prahu. V pátek se všechno vyhrotilo, nebo já jsem to tak aspoň začala vnímat. Zase mne sledovali, před barákem dvě auta, pořád tam někdo byl. I partner už řekl, že bych měla požádat o ochranu.“

Vyhrožuje vám někdo?

„Ne ne, jsou to jen náznaky. Neustále mne třeba někdo sleduje. Není jasné, kdo a proč to dělá. Myslím, že cílem je vyvolat ve mně strach. A samozřejmě i vědět, s kým se scházím a bavím.“

Chráníte se třeba i proti odposlechu telefonu?

„Ano. Jeden telefon používám jen na formální věci. Pak mám ještě druhý telefon na komunikaci s nejbližšími lidmi.“

Jste v kontaktu s někým z poslanců nebo třeba s lidmi z vedení VV? Mluví s vámi?

„S některými jsem se potkala nebo jsem mluvila telefonem. V pondělí jsem se ve Sněmovně náhodou potkala s Viktorem Paggiem, normálně jsme se pozdravili. Jsem zvědavá, jestli mne ve Sněmovně třeba někdo nebude zdravit nebo mi nepodá ruku.“

Jak teď vypadá váš den – povinnosti šéfky poslaneckého klubu vám odpadly, stranické povinnosti ve VV také, nenudíte se?

„Absolutně ne. Dělám běžnou práci poslankyně. Potřebovala bych také jet za lidmi na severní Moravu, do svého volebního kraje. Ale dokud je situace takhle vyhrocená, tak to moc dobře nejde. Potřebuju si i odpočinout. Zvažuju, že koncem týdne pojedeme s partnerem někam mimo Českou republiku. Třeba si na čtyři dny zalyžovat. Pak už se musím chystat na další schůzi Sněmovny.“

Jak váš přítel bere to, co se teď kolem vás děje?

„Samozřejmě že je to pro něj taky velmi náročné. Potřebuje se věnovat vlastní fi rmě a tohle ho od toho odvádí. Poslední dny byl pořád se mnou a podporoval mne. Teď jsme se dohodli, že už půjde normálně do kanceláře, protože potřebuje pracovat.“

Neuvažujete o odchodu z politiky?

„Když vás vyloučí přátelé ze strany, aniž by se na něco zeptali, tak vás to samozřejmě napadne. V momentě, kdy objevili u mne doma štěnici v ložnici a já jsem brečela partnerovi v náručí, tak jsem mu říkala, jestli tohleto všechno má vůbec smysl. Ale jsem poslankyní zvolenou za nějaký konkrétní program, lidé mi dali hlasy a čekají, že se zachovám zodpovědně. A já se tak zachovám, ještě tři roky budu poslankyní, klidně nezařazenou.“