Většina obrazů pochází ze sbírek Auckland Art Gallery Toi o Tāmaki. Portréty zachycují slavné kmenové náčelníky, kteří se v 19. století účastnili britsko-maorských válek, ve slavnostních oděvech, se zbraněmi a amulety a s typickým tetováním na tvářích a po těle, které určovalo jejich osobní i kmenovou identitu.
"Poradní sbor tvořený maorskými vědci a umělci, vyjadřující se ke správě maorského umění, dal vůbec poprvé v historii souhlas s tím, aby tento národní poklad opustil zemi svého vzniku. Pravděpodobně to bude také na dlouhá desetiletí naposledy, co v Evropě tyto obrazy uvidíme," řekl Musil. Vzhledem ke složitosti i finanční náročnosti vývozu tak cenné sbírky do zahraničí není podle Musila jisté, jestli vůbec někdy znovu z Nového Zélandu vycestují.
V neděli 12. září bude předposlední komentovaná prohlídka výstavy, na čtvrtek 17. září je připravena přednáška věnovaná dějinám tetování. S výstavou se Plzeň rozloučí 20. září poslední komentovanou prohlídkou a kulturním programem. "Zazní hudba a písně z druhé poloviny 19. století, tančit se budou španělské tance, které se tehdy tančily v Tarragoně, rodišti Lindauerovy babičky. Výstavu symbolicky ukončí zvuky bubnů a didgeridoo a tradičních maorských tanců v podání maorské skupiny Whakaari z Rotorua na Novém Zélandu," uvedla mluvčí galerie Eva Reitspiesová.
Výstava Lindauerových obrazů bylo jedno z osmi hlavních témat programu Plzně - Evropského hlavního města kultury 2015.
Lindauer (1839 až 1926) patří podle Musila mezi autory, kteří až dosud čekali na plnohodnotné zhodnocení svého díla. S evropským akademickým školením odešel v roce 1874 na Nový Zéland, kde proslul jako vynikající malíř původního maorského etnika. Dnes je tam považován za jednoho z nejpopulárnějších umělců koloniálního období.
Kromě portrétů Maorů plzeňská výstava představuje Lindauerovo dílo i jeho tvorbu před odchodem na Nový Zéland.
