Tajemství, přízraky, temná proroctví… Krvavá minulost domu hrůzy se vrací
Mladá architektka Monika se stěhuje do vysněného domu, zchátralé prvorepublikové vily, kterou si chce zrekonstruovat podle svých představ. Dlouhá léta opuštěný dům patřící předtím prominentní maloměstské rodině však skrývá tajemství. A to se opět probouzí, aby dál šířilo hrůzu a smrt…
Jarmila Stráníková ve svých románech kombinuje horor s historickými kulisami a vše vždy okoření drobnou příměsí romantiky. V předchozí Baladě pro Emily se jmenované žánrové prvky pokusila propojit s vážnějším tématem poválečného odsunu Němců. Meluzína je v tomto přímočařejším příběhem o neklidném duchovi z domu hrůzy, a působí proto jako daleko čistší „lekačka“ vystavěná zejména na klasických atributech hororové literatury.
Když Monika přijíždí se svým obytným přívěsem tmavým podzimním lesem k Berglově vile, netuší, že začíná nejděsivější část jejího života – které bude stát v přímém protikladu s tím, jak si celé období rekonstrukce a následného nastěhování vysnila. A to přitom zpočátku všechno vypadá více než růžově. Vila sama na první pohled skrývá spoustu netušených pokladů a Alex Bergl, který jedná za rodinu bývalých majitelů, působí mužně, a dokonce se zdá, že by mohl o Moniku jevit zájem. Jenže idyla vydrží jen do první rodinné večeře, na kterou Alex Moniku pozve.
Halucinace, přízraky tváří s vyškrábanýma očima, krev a temná proroctví z minulosti jsou první indicií, že dům skrývá něco hrůzného, co dlouhá léta nenašlo klid a touží se zase osvobodit. Monika si ale ani v nejděsivějších nočních můrách nedokáže představit, kolik bolesti, strachu, neštěstí, krve a zbytečných smrtí ji v nejbližších dnech čeká… Jarmila Stráníková klame tělem. Meluzína se totiž zprvu jeví jako typický představitel „soft“ hororu, v němž nakonec všechno šťastně skončí a romantická linka tu hororovou úspěšně převálcuje. Nic není dále od skutečnosti.
Autorka pro čtenáře, ukolébaného předpokládaným vývojem, přichystá to pravé peklo. Postupně utahuje šrouby, hororové rekvizity jsou stále temnější a životu nebezpečnější a smrt nebo jiný, možná daleko horší osud se nakonec nevyhne ani těm nejsympatičtějším a nejnevinnějším postavám. Meluzína tak upoutá zejména svou překvapivostí. A také kontrastem, v němž proti sobě stojí velice čtivě napsaný příběh s temnotou, kterou v sobě skrývá a která se může směle postavit po bok současné kvalitní žánrové literatuře.
Jarmila Stráníková se narodila v Jeseníku a dětství prožila na Moravě a ve Slezsku. To se znatelně odráží i v jejích knihách, v nichž se na místa, ke kterým si vybudovala nějaký vztah, ráda vrací. V dobrodružném románu Ve stínu války se inspirovala nejen historickými událostmi odehrávajícími se v Javorníku ve Slezsku za třicetileté války, ale hlavně jednou z tajemných pověstí, která krajem koluje. Baladu pro Emily pro změnu zasadila do doby těsně po skončení druhé světové války do Sudet, kde dochází k násilnostem během živelného odsunu Němců. Meluzína je její třetí vydaná kniha.
Jarmila Stráníková
Meluzína
Ilustrace: Jiří Dvorský • Počet stran: 368 • Vydavatel: Rosier, 2025
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.