Tajemný zpěvák, řízné kytary a dokonalá světelná show: Sleep Token si podmanili Prahu!
Když pořadatel oznámil, že do České republiky už potřetí přijede enigmatická kapela Sleep Token a to rovnou do haly O2 Universum, celá řada lidí zpochybňovala, že dokáží nemalé prostory zaplnit svými příznivci. Opak se ukázal pravdou, po lístcích se jen zaprášilo. A britská skupina, která ve své hudbě spojuje celou řadu žánrů, fanoušky nezklamala. Do Prahy přivezli skvělou show, za kterou by se nemusela stydět kdejaká hudební megastar.
Že má kapela v Česku velkou spoustu skalních příznivců potvrzoval i fakt, že někteří čekali před vstupem do haly v listopadovém pošmournu už od pátečního dopoledne. První ale večer přišel na řadu hudební projekt Bilmuri. Vlastní tvorba exkytaristy metalcorové skupiny Attack! Attack! zapadá spíše do středního proudu pop-punku a jako předskokan hudebně nedefinovatelných Sleep Token působí víc než zvláštně. Nutno ale dodat, že i tak dokázal ve fanoušcích rozproudit krev a dočkal se nadšené reakce publika.
Když na pódium vstoupil headliner večera, bylo hned jasné, proč se na jeho vystoupení čekalo víc jak půl hodiny. Víceúrovňová stage ukrývala nejen bubeníka, ale i klávesy pro frontmana kapely i trojici doprovodných zpěvaček. Image kapely, jejich hudba - jak zvuk tak texty - a zejména právě kulisy na koncertech člověka zavedou do katedrály k bohoslužbě. Však i samotní Sleep Token své koncerty označují právě jako worship (tedy bohoslužbu).
V publiku se to hemžilo převážně mladými v černé, ale typický koncert metalové kapely byste očekávali jen marně. Sleep Token se záměrně vyhýbají žánrové kategorizaci a nedaří se to ani hudebním nadšencům. Ve své tvorbě kombinují metal s rapem, popem, R'n'B i gotickým chorálem. Jejich skladby neznalému uchu připadají spíše depresivní balady - což určitě není špatný výklad - nechybí ale ani kytarová (a bubenická) sóla, drsné pasáže, brutální křik a pár rapových ukázek.
Samotná show, kterou Sleep Token předvedli, patří zcela bezpochyb k jedné z nejlepších letošního roku. Zpěvák s tajemným jménem Vessel prokázal své neskutečné hudební nadání: mezi jeho hlasovým projevem na koncertě a na studiové desce by člověk jen těžko hledal jakýkoliv rozdíl, což je při jeho hlasovém rozsahu skutečně fenomenální zážitek. Velkou řadu písní podpořil hrou na klávesy a při jedné skladbě i osamoceně na kytaru. Celý zážitek k dokonalosti dotáhla efektní světelná show i plošina v pódiu.
Publikum se kapele za jejich výkon odměnilo zpěvem, mořem svítících mobilů i několika moshpity. Nikdo ani nezachytil, že kapela včetně frontmana s fanoušky nijak nekomunikuje. Jejich image se zakládá na tajemnu - ačkoliv identitu jednotlivých členů není v dnešní době možné utajit, je jisté, že na veřejnosti by je poznal jen málokdo. Vessel neposkytuje rozhovory a při koncertech nemluví (to za něj obstarává přednahraný záznam s ženským hlasem). Na závěr show se ale svým příznivcům několikrát hluboce uklonil, aby vyjádřil své díky.
