Recenze: Ztracené střípky budete sestavovat v napínavém příběhu s nadšením
Rád hledá ztracené lidi a odhaluje jejich osudy. Čtenáři zase milují jeho Davida Rakera, kterému dal spisovatel Tim Weaver už deset příběhů. V jedenáctém mění místo děje, ponechává však svůj vybroušený styl a napětí.
Rebeka Murphyová je od rozchodu s manželem na všechno sama a náročná práce v nemocnici a výchova dvou malých dcer si na ní začíná vybírat svou daň. Proto se rozhodne doprovodit bratra Johnnyho na pracovní výlet na odlehlý ostrůvek sto šedesát dva kilometrů od pevniny. Jenže den se protáhne. Rebeka s Johnnym se hodinu po příjezdu na ostrov stanou oběťmi útoku. Po bratrovi se slehne zem a Rebeku nechá útočník na místě v domnění, že je mrtvá. Než se jí podaří dostat zpět do přístavu, je už pozdě. Sezóna skončila, poslední trajekt odplul a ostrov zůstal opuštěný. Na pět měsíců. Rebeka si záhy uvědomí, že bratrovo zmizení je pouze jedním z jejích mnoha problémů. Někdo tam na ni totiž čeká – a ten někdo si nepřeje, aby se vrátila domů živá…
Novinka britského bestselleristy Tima Weavera patřila mezi nejočekávanější knihy roku. Zejména jeho fanoušci byli zvědaví, jaký bude první příběh mimo sérii s hledačem ztracených Davidem Rakerem. Existuje jednoduchá odpověď? Ano, kniha je skvělá. Máme pro vás ale i obsáhlejší... Ztracené střípky povyšuje několik ingrediencí, které ve výsledku utvářejí knihomolský požitek. Především je to tempo vyprávění. U Weaverových titulů jsme již několikrát zmínili až filmově - seriálový styl, kdy místo jednotlivých stránek se před očima čtenáře takřka hmatatelně odehrávají jednotlivé scény, barvité a pohlcující. Stejně tak je tomu tentokrát, ba ještě výrazněji.
Ztracené střípky čtenáře okamžitě přenesou do míst dění, velmi rychle také pozná hlavní hrdinku i ostatní postavy příběhu, jichž postupně přibývá. Weaverovi se podařilo v hlavních liniích i mezi řádky klidnějších pasáží vložit tolik napětí, že čtenář ani nedýchá. Obří podíl na tom má samozřejmě Alžběta Lexová, která s autorem tvoří dokonalý tandem a těžko si pro český překlad představit někoho, kdo je tolik prostoupený Weaverovým smyslem pro zápletky. Ona je rozhodně další ingrediencí, bez níž by se autor v Česku neobešel.
Třetí součástí receptury Weaverových knih, bez nichž by tolik nechutnaly, je už samotná tvorba postav. Autorovi hrdinové jsou téměř vždy obyčejní lidé, kterým se dějí neobyčejné věci. Jsou tím bližší, vždyť přistoupíme-li na jeho hru, totéž se může odehrávat kdekoli v naší blízkosti. I přímo nám... Na rozdíl od „hollywoodské smetánky“, časté rekvizity „strhujících bestsellerů“, Weaver do svých knih trpělivě všívá běžné lidské bolesti, starosti i radosti, očekávání i obavy.
Kritici Weaverových knih někdy zmiňují jakýsi útlum v závěru příběhu. Já jej vnímám jinak. Už proto, že pokud coby čtenář otevřu jakoukoli knihu, měl bych být připraven přistoupit na autorova pravidla hry. Weaver neusíná, spíše čtenáři nechává ve svých příbězích prostor pro vydechnutí a zpracování všeho předchozího. Ztracené střípky nejsou výjimkou. Především pak v tom, že jsou ideálním společníkem pro letní relax i večery, do nichž vnesou vzrušení a akci.
Hodnocení: 95 %
Tim Weaver
Ztracené střípky
Vydavatel: Mystery Press, 2021
Počet stran: 544
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.