Recenze: Továrna na vafle je ideální Orwellovský kousek pro podzimní zamyšlení

V továrně na vafle vládne čilý ruch, vše běží v zajetých kolejích, vafle přijíždějí na páse a ženské je balí do krabic... Pak ale přichází narušitel! Arka Narovski – vysoký, charismatický, tajuplný. Atmosféra v továrně rázem začne houstnout a výroba tuhnout jako vafle v peci. Podvratná činnost nového zaměstnance vyústí ve stávku, zastavení výroby, dokonce i požár továrny. Lze napravit napáchané škody a rozjet se znovu po starých kolejích? Nebo je stav nenávratný? Na to odpovídá Továrna na vafle, nadčasový román o tom, jak snadno lze oklamat masy, ale také o touze nechat se mást.

Kniha Továrna na vafle, která je zajímavá už svým pečlivým grafickým zpracováním, u nás poprvé představuje nizozemského prozaika Romana Helinského (35). Ten ve svém díle přináší moderní verzi Orwellovského (Farma zvířat, 1984) příběhu, v němž neměnný řád věcí naruší cizinec ovládající umění manipulace s masami. Bravurně mění smýšlení zástupců nižší sociální vrstvy bez ambicí a vzdělání tak, jak to zruční manipulátoři praktikují po desetiletí. Tak, jak to možná známe i z vlastních zkušeností, nedávné historie i živé současnosti. Kam Arka Narovski vstoupí, tam ještě dlouho tráva neroste a lidem trvá, než se probudí ze zlého snu, který si vlastně sami zasloužili.

Nestvůra z Essexu: Zdařilý návrat do Viktoriánských časů i ve zvukové podobě

Knize samotné velmi prospívá přehlednost, krátké příběhy a tudíž svižný styl, který přesto vybízí čtenáře k nahlížení mezi řádky, k hodnocení průběžného děje a k závěrečnému zamyšlení, při kterém možná ještě zalistujete kousek zpátky, abyste si některé pasáže znovu přečetli. Zároveň je kniha naléhavou výzvou k vystrčení hlavy z písku a pořádnému rozhlédnutí se kolem sebe. Přestože se věnuje „velkému téma“, není nudná, nebolí z ní hlava, netlačí ve spaní. A rozhodně zaujme.

Hodnocení: 80 %

Roman Helinski

Továrna na vafle

Vydavatel: Plus, 2018

Počet stran: 208