Kombinace krimi se sociální tématikou je v českém prostředí novinkou, takže jsme byli napjatí, jak se tohoto nelehkého úkolu partička scénáristů zhostila. Po zhlédnutí prvního dílu však na jazyku zůstává pachuť podivné splácaniny „co dům dal“ a v duchu nevěřícná otázka „To jako mysleli vážně?“

Máme tady jedno omšelé maloměsto (záběr na minináves s pouťovými atrakcemi a řvavým songem Poupata od Michala Davida), partičku nepřizpůsobivých Romů, co se jen tak poflakují (další stereotyp), jednoho Mirka Dušína v hlavní roli, jednoho grázla, co šmelí nějaké ty drogy, jako jeho protipól, něžnou vílu, kterou dle náznaků zbouchl vážený pan otec doktor (naprosto nevěrohodně ho ztvárnil Pavel Kříž a ten měl, dámy a pánové, raději zůstat u Básníků) a dominantní lékarnici s červeným devadesátkovým přelivem (kterou hraje jindy tak výborná Zuzana Stivínová), která jede v nějaké levotě a tajně řídí celé město. Nesmíme zapomenout na okresního blázna, lehce retardovaného Jirku, který tuto maloměstskou fresku řádně uzavírá.

Do kulis si připočtěte ještě nějaké ty industriální továrny, polorozbořené baráky, tklivou hudbu, která koloruje scény, a máte to. Málem bychom zapomněli na vraždu Denise, kvůli kterému celý příběh vznikl. Ale ta se zdá být v této mozaice nepodstatným elementem.

 Mysleli to asi dobře. Česká seriálová scéna totiž loni dokázala, že přeci jen umí, když vypustila na obrazovky Pustinu, která byla spolu s americkými artovými krimi minisériemi typu Ostré předměty Lynči nejspíš předlohou. Rozhodli se využít pozitivní kritické ohlasy a natočit něco na podobnou notečku. Jenže jim z toho namísto skvěle propracované žánrovky vyšel paskvil, který tak pustíte žákům na základce, abyste dokreslili výklad o stereotypech rasové otázky. Snažili se pojmout postavy komplexně, ale vyšla jim z toho černobílá neživá freska s dialogy, které se tváří všelijak, ale uvěřitelné opravdu moc nejsou. Jejich dvojrozměrnost je ubíjející, předvídatelnost toho, co udělají, ještě dříve, než to udělají, je až otravná. Hlavní hrdina se celou dobu tváří, jako by mu ulítly včely, jeho korektnost a správňáckost vám začne lézt krkem po pěti minutách.

Ano, tvůrci se sice odvážně pustili do romské tématiky, ale namísto svěžího pojetí použili ta největší klišé, co si jen člověk umí představit. Postavy vypouští hlášky typu „Ten cikán? Ten si to vždycky zasloužil, s tím byly jen problémy!“, „Viděls někdy bílý, aby byli celý roky na podpoře? Ale oni takhle žijou! Já nejsem žádný rasista.“, „Nejsou všichni stejný, znám jich pár docela slušnejch!“ Bohužel se nedá ubránit dojmu, že to tvůrci mysleli naprosto vážně, že v „tomto“ má spočívat jejich osvěta, jejich „jiné“ pojetí.

V prvním díle není ani jeden moment, který by něčím překvapil, diváka přikoval k židli, nějak ho navnadil k tomu, aby si přál se dozvědět, jak to celé s tajemnou vraždou Denise bylo. Nevyslovené věci jako incest jsou jasné na první dobrou a tím, jak jsou vykresleny, vlastně nevzbuzují skoro žádné emoce. Městečko by chtělo, aby z něj divákovi přecházel mráz po zádech, jenže ten nad ním spíš pozvedá v nehraném údivu obočí. Ale abychom jen nekritizovali, pár dobrých míst to přeci jen má. Docela přesvědčivý a dost z té šedi vybočující herecký výkon podal Marsell Bendig v roli bratra oběti. Svou postavu zvládá zahrát (ale ne trapně přehrávat) dost přesvědčivě. Výborná je i Štěpánka Fingerhutová, když si odmyslíme ne úplně povedené dialogy, tak hraje celou bytostí, hlavně obličejem, její postava je uvěřitelná, ale i přes svůj osud rozhodně ne patetická.

Fotogalerie
6 fotografií