Když se láska změní v rakev

Vztah, který ve svém absolutním finále ukázal, jak tenká může být hranice mezi láskou a nenávistí. Zatímco ona přišla brutálním způsobem o život, on zřejmě stráví velkou část zbývajícího života za mřížemi. Zůstala jen bolest pro všechny, kteří měli s tajnými milenci propojené životy.

Marcela Sekáčová byla vdaná žena, žila v Praze a pracovala ve farmaceutické firmě. Kromě svého manžela byl v jejím životě i jiný muž.

Údajně několik let udržovala utajovaný poměr s lékařem Vladimírem Mikušem. Podle všeho ale chtěla tento svůj druhý život skončit. Předposlední únorový den roku 2007 byl však pro ni koncem definitivním.

Tehdy ale ještě nikdo nemohl tušit jak děsivým. V tento osudný den odjela na schůzku se svým milencem a večer měla strávit ve společnosti manžela. Domů už ale nedorazila. Rodinní přátelé i příbuzní pátrali po nezvěstné Marcele s policisty i na vlastní pěst. Snažili se hledat všude, kde to jen bylo možné. Prosili o pomoc média i lidi, kteří ji mohli vidět. Po Marcele se ale slehla zem.

Chladnokrevná vražda

Nikdo kromě vraha tehdy nemohl tušit, že už je mrtvá, s rukama svázanýma drátem vmáčknutá do bedny hluboko pod hladinou ledové vody přehrady Orlík. Zákeřně, brutálně, promyšleně ji Vladimír Mikuš sprovodil ze světa a její tělo pečlivě odklidil.

Nedlouho poté získala policie podezření, že Marcela Sekáčová byla zavražděna, a cesta vedla právě k Mikušovi. Při zahraničním pobytu byl zatčen a dopraven k soudu. Pro obvinění z brutální vraždy však chyběl nejdůležitější důkaz – Marcelino tělo.

Na začátku dubna rozhodl pražský soud, že táborský lékař nezjištěným způsobem svou milenku napadl a zabil. Padl trest ve výši šestiletého vězení. Zdálo se, že případ bude ukončen a vrah vyvázne se směšným trestem.

Přehrada vyplavila smutný důkaz

Před pár dny ale Orlík vydal zubožené tělo Marcely Sekáčové. Vyplavalo v truhle, kterou objevili rybáři. Pro rodinu zavražděné ženy to byla krutá, ale svým způsobem možná úlevná zpráva. Nejistota a obavy se změnily v drsný, mrazivý fakt.

"I když víte, že už není šance a že se něco takového dozvíte, stále doufáte. Jediná úleva je v tom, že se s ní teď budeme moci alespoň rozloučit," řekla Nedělnímu Blesku s pláčem její sestra Veronika Sochová. Vraha své sestry kdysi poznala osobně. Je si jistá, že má bývalý milenec její sestru opravdu na svědomí?

"Já Mikuše téměř neznám, viděla jsem ho snad jednou. Podle toho, co se ale říkalo u soudu, zřejmě jiná možnost není," říká tiše. Hluboký zármutek podlomil i psychiku Marcelina manžela Jiřího Steppana. Podle příbuzných je smrtí své ženy a jejími okolnostmi hluboce zasažen. Mluvit o ní ale nechce ."Nezlobte se, ale nebudu o tom mluvit," pronesl.

Kdo je vrah?

Do táborského lékaře Vladimíra Mikuše by nikdo z jeho okolí neřekl, že je schopen takového násilí. A navíc vůči ženě, s níž ho pojilo víc než jen přátelství. Na okolí vždy působil klidně a sympaticky. Svůj hrůzný čin nikdy nepřiznal a před soudem tvrdil, že lidi léčí, nikoliv zabíjí.

"Byl to velmi seriózní pán, nikdy by nás nenapadlo, že by měl mimomanželský vztah. O děti i manželku se skvěle staral," říká bývalá sousedka manželů Mikušových na Táborsku, která jim chodila v době jejich nepřítomnosti doma zalévat kytky.

Vladimír Mikuš zřejmě kvůli zhrzené lásce zničil životy rodině Marcely Sekáčové, hluboce ranil i svou vlastní ženu a děti. Zatímco jedni, i kdyby sebevíc chtěli, už svou blízkou osobu nikdy neuvidí, druzí se musí smířit s tím, že jejich milovaný je s největší pravděpodobností vrah.

ORLÍK JAKO POHŘEBIŠTĚ

Přehrada Orlík na jihu Čech je v paměti národa zapsána především jako pohřebiště zavražděných. V letech 1991 až 1993 zde v sudech pohřbili tři své oběti pachatelé tzv. orlických vražd. Těla rozčtvrtili, umístili do sudu a zalili louhem. Jeden z mrtvých byl zabalen do pletiva. Podle události, která šokovala Česko, byl o praktikách nejslavnějšího gangu brutálních vrahů natočen film Sametoví vrazi.