Podmínky ve venezuelské věznici Rodeo 1: Čím si prošel Čech Darmovzal?!

Budova věznice Rodeo 1 | Profimedia

Věznice Rodeo 1 stojí od roku 1983. Za tu dobu se postupně rozrůstala a časem se stala domovem tisícovek trestanců. Během let se věznice stala dějištěm několika krvavých vzpour. Ta asi nejhorší se odehrála roku 2011. Dva soupeřící gangy rozpoutaly brutální válku a uklidnit situaci se musela vydat venezuelská Národní garda.

Ta však narazila na odpor a musela věznici obléhat sedmadvacet dní. Vězni se totiž uvnitř zabarikádovali a požadovali lepší podmínky. Následkem nepokojů zemřelo nejméně třiadvacet lidí.

Cely jsou malé a stísněné | Profimedia

Z původního plánu na kapacity zhruba osmi set vězňů už dávno sešlo. Podle posledních informací z roku 2011 bylo ve věznici téměř dva tisíce trestanců. Vězni musejí často sdílet velmi malé cely. Stejnou zkušenost popsal i Darmovzal. Ten prý žil v cele jen o pár metrech čtverečních, kde navíc měl i spoluvězně.

Podle informací lidskoprávních organizací by měl mít jeden vězeň v průměru zhruba čtyři metry čtvereční místa.

Slzný plyn použitý během nepokojů v roce 2011 | Profimedia

Mnoho cel by podle webu Grokipedia.com nemělo mít ani základní ventilaci a hygienická zařízení. Častými jsou proto různé epidemie zapříčiněné nedostatečnou hygienou. V roce 2011 mělo dojít dokonce i k vypuknutí nákaz tuberkulózou. Vězni prý často trpí i infekcemi, protože přístup k lékařské péči je striktně omezený.

Národní garda se během vzpoury pokouší dostat do budovy věznice Rodeo 1 | Profimedia

Násilí mezi vězni je v Rodeu 1 na denním pořádku. Ze dvaadvaceti mrtvých během nepokojů v roce 2011 měli devatenáct obětí na svědomí sami vězni. Mnoho z odsouzených tvoří členové různých gangů, kteří si mezi sebou často vyřizují účty. 

Na místě není žádný systém, který by problém řešil. Jen strážní, kteří nejdou pro ránu daleko.

Věznice Rodeo 1 během nepokojů v roce 2011 | Profimedia

Bachaři se s vězni většinou příliš nemazlí. Bití a fyzické týrání odsouzených jsou pro ně každodenní záležitostí. V roce 2024 na tento problém upozornil otevřený dopis několika organizací zabývajících se lidskými právy.

Zaměřil se především na případ Juana Carlose Maruffa, který si musel projít mučením v podobě dlouhých pobytů na samotce, zanedbání zdravotní péče a surového bití. Venezuelská vláda jakékoliv nařčení z týrání dlouhodobě popírala.

Mezi vězni panuje tvrdá vnitřní hierarchie | Profimedia

Vězni jsou v Rodeu 1 rozděleni do několika „kast“. Tou nejvyšší jsou kriminální šéfové, známí jako „Pranes“. Ti de facto šéfují velké části vězeňského života. Mají jasně daná pravidla a jejich porušení tvrdě trestají. Typicky brutálním bitím, v některých případech však nechávají hříšníky i popravit.

To je možné díky rozsáhlé pašerácké síti za zdmi věznice. Dovnitř dokáží dostat pistole, automatické pušky i granáty. Je to jeden z důvodů, proč obléhání policie bylo tak náročné.