Výměna miminek: Poprvé u své mámy!
Tvář v dlaních, slzy, stěží potlačovaný vzdor. Jaroslava Trojanová je psychicky na dně, ke své vlastní dceři Veronice nic necítí
Štěstí, které nemuselo nikdy přijít. Jaroslava Trojanová (25) a Jaroslava Čermáková (25) v náručí konečně držely každá svou vlastní holčičku. Stalo se to po neuvěřitelně dlouhých deseti měsících. Jejich potomky jim totiž v třebíčské porodnici vyměnili! Tím oběma ženám, a nejen jim, připravili silné citové trauma. Obě rodiny se poprvé potkaly ve středu odpoledne v krizovém centru v Jihlavě. Setkání trvalo necelé dvě hodiny. Po počáteční nervozitě a křeči se atmosféra uvolnila a obě maminky vůbec poprvé objaly skutečně vlastní dítě. "Libor Brož hned poznal, že Verunka, kterou vychovávají Čermákovi, má jeho rysy," popsal setkání jeden z jeho účastníků. Libor Brož a jeho partnerka Jaroslava Trojanová dosud vychovávali Nikolku, která je biologickým dítětem manželů Čermákových. Ti zase mají doma Verunku - potomka Brože a Čermákové. Obě rodiny se na schůzce dohodly na výměně svých dcer. Uvažují o tom, že o odškodnění budou bojovat společně. Libor Brož už dříve uvedl, že bude po třebíčské nemocnici požadovat odškodnění 10 milionů korun. "Uvažují, že by vysouzené peníze použili na společné bydlení obou rodin," řekl nám účastník setkání. K záměně došlo hned po narození dcer. Případ už šetří policie jako trestný čin obchodování s dětmi. Od včerejšího dne má k dispozici další důkazy. Podle našich informací jí Jan Čermák předal fotografie pořízené těsně po porodu. Na nich je patrné, že porodníci holčičku nijak neoznačili, což by mohlo být v rozporu s předpisy. Policie také včera vyslechla první zaměstnance třebíčské nemocnice. O devět hodin později Tvář v dlaních, slzy, stěží potlačovaný vzdor. Tak skončilo pro Jaroslavu Trojanovou (25) čtvrteční setkání s její skutečnou dcerou Veronikou, o kterou se již deset měsíců starají manželé Čermákovi. Její mateřské srdce totiž patří "cizí" Nikolce... Emoce propukly až po návratu domů. "Je krásná, dobře se o ni starají, ale moje dítě je pořád Nikolka, k Veronice nic necítím," prohlásila po návratu zoufalá Jaroslava Trojanová. "Moje srdíčko spinká tady doma nahoře," pohladila se slzami v očích spící Nikolku. Otec Libor Broža (29) je přesto přesvědčen, že čas všechno zahojí a skutečná dcera se mu od Čermákových vrátí domů. "Jarka je psychicky na dně. Dnes ji Libor musel vzít na procházku, aby se trochu uklidnila," popsal situaci v rodině švagr Milan Smejkal. Prozradil, že Jaroslava Nikolku ještě stále kojí a mateřské pouto je proto obrovské. "Veronika má už zoubky a začíná chodit, naše Nikolka teprve leze," porovnávala večer po setkání Trojanová obě holčičky. Dojemný příběh výměny miminek však graduje, stejné city jako Jaroslavu Trojanovou ovládají i její protějšek - Jaroslavu Čermákovou. Obě ženy prohlašují: Nevzdám se jednoduše dítěte, které jsem si přivezla z porodnice. Nejraději bych si nechala obě holčičky. Emoce jsou tak silné, že na tento víkend naplánované setkání obou rodin i s dětmi se muselo odložit. "Nedovedu si představit, že by Jarka nyní to další setkání byla schopna ustát. Snad jen, kdyby se na chvilku někde potkali," odhaduje švagr Libora Brože Milan Smejkal.
Psycholog: "Pro matky je to srovnatelné s umrtím" Přijít v deseti měsících o dítě, o které se člověk do té doby stará, byť není jeho, snese podle psycholožky srovnání s úmrtím. "Dítě prostě z života rodičů odejde, což u nich patrně vyvolá posttraumatický syndrom, který může být příčinou vážné partnerské krize," tvrdí psycholožka Lenka Čadová. A to i v tom případě, že se začnou starat o jiné dítě, své vlastní. "Silná citová vazba mezi rodiči a dítětem se začíná rozvíjet od osmého měsíce života dítěte. Proto je také toto období nazýváno zpečeťovacím," vysvětluje psycholožka. Vztah rodičů k dítěti se totiž vyvíjí postupně během vzájemného poznávání a v desátém měsíci života dítěte je už velmi silný. U matky je vždy silnější o to víc, že dítě kojí. Bylo by snad lepší, kdyby si obě rodiny děti, jejichž biologickými rodiči nejsou, nechaly? "To bych nedoporučovala, protože geny, které v dětech jsou, se s postupujícím časem budou projevovat stále silněji, a proto je vždy lepší, když dítě vyrůstá ve vlastní rodině. Je ale nutné, aby výměna dětí byla provedena citlivě," tvrdí psycholožka. Obě rodiny by se po přechodnou dobu měly i s dětmi stýkat. Maminky si musí říct, jaké písničky dětem zpívají před spaním, čím je utešují, když pláčou atd. "Nelze očekávat, že k novým dětem, byť vlastním, přilnou hned. To, že mají doma vlastní dítě, může být racionální útěcha, ale citově budou jinde," říká psycholožka. Jak však dodává, nejen rodiče, ale také děti budou po výměně zažívat stres a pocit ohrožení.
Rodiče chtějí jistotu: Zájem o testy DNA Případ třebíčské záměny vyvolal zvýšený zájem rodičů o potvrzení jistoty, že vychovávají skutečně vlastní dítě. "Už jsme zaznamenali zvýšený počet požadavků na testy DNA. Ročně jich provedeme přes 700, na týden jsou to desítky. Ale až se případ lidem rozleží v hlavě, očekáváme vlnu žádostí. Podle našich odhadů to bude možná i dvojnásobek," komentoval situaci Marek Minárik z laboratoří Genomac.
