Dřou osmý den v kuse v sutinách domů. Vědí, že pod nimi jsou desítky a stovky lidí, kteří je před apokalypsou obývali stejně jako my naše byty, a že rozhodují minuty. Vyhrabání jednoho člověka přitom trvá osm i dvacet hodin. Betonové bloky prošpikované železem odsunout nelze, musí se řezat. Když pes označí místo, kde se nachází člověk, musí do nitra trosek vykutat chodbu alespoň 50 x 50 centimetrů, aby jí prošla nosítka.
Těžkou práci komplikuje počasí, když se přes den ukáže sluníčko, je pět nad nulou, po západu klesne rtuť teploměru o deset i více dílků. Záchrana je náročná nejen fyzicky, ale hlavně psychicky. Vzpruhou byla hrdinům doslova zázračná záchrana trojice přeživších z pátku minulého týdne, kdy naděje na vytažení živých byla velmi malá. Dvě ženy (17 a 47) vytáhli z trosek sesutého šestipatrového domu ve městě Adiyaman, třetí (36) zachránili jejich polští kolegové, »vyštěkala« ji česká fenka Terezka.
Smutek a zoufalství jsou na místě všudypřítomné. I nalezení zemřelých je však pro jejich blízké spásou. Vědí, že nežijí, a mohou se s nimi rozloučit. Jak náročnou záchranu zvládají? Psům pomůže procházka, členům českého USAR týmu zase vzkazy z domova. A není jich málo, sociální sítě plní zprávy podpory, hodně sil přejí i celebrity a politici. HRDINOVÉ z Turecka zpátky domů vzkazují: „Děkujeme! Moc to pro nás znamená.“
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.