Trest smrti byl na našem území zrušen na federálním shromáždění v květnu 1990. Následně ho výslovně zakázala v Ústavě zakotvená Listina základních práv a svobod. Než k tomu došlo, byl ovšem za minulého režimu v Československu tento trest hojně využíván a byl bohužel vynesen i nad lidmi ve vykonstruovaných politických procesech. Pětice mužů, kteří byli jako poslední popraveni v pankrácké věznici, ovšem smrtí zaplatila za spáchání příšerných zločinů. Jednalo se totiž o brutální vrahy!
Datum popravy: 25. února 1986
Miroslav Stehlík (†29) vyrůstal ve špatných poměrech, otec byl alkoholik, který manželku i děti často bil a byl odsouzen za několikanásobné pohlavní zneužití. Miroslav Stehlík měl problémy se zákonem už od útlého věku. Prvního pokusu o znásilnění se dopustil v pouhých patnácti letech. Dostal dva roky vězení s podmíněným odkladem na tři roky.
Během této doby se ovšem nevyhýbal zločinům a dopustil se mnoha vloupání do bytů, ubytoven a automobilů. Když v roce 1973 napadl další ženu, byl mu uložen souhrnný trest - 7 let vězení a byla mu nařízena ústavní sexuologická léčba. Znalci zjistili, že trpí exhibicionismem, sexuální agresivitou a sadismem.
Trest si odpykal celý a po něm nastoupil na soudem nařízenou léčbu v Bohnicích. Z léčebny však utíkal a v noci napadal ženy, kterým vyhrožoval nožem. Při jednom z útěků narazil na třicetiletou Zdenu H., kterou uškrtil a nad mrtvým tělem masturboval. Další vraždy se pak dopustil hned po propuštění z léčebny. Matku dvou dětí Blanku napadl v mezipatře jejího domu, ubodal ji a během vraždění opět masturboval.
Než byl Stehlík dopaden, napadl a znásilnil několik dalších žen, z nichž některé jeho brutální útok přežily jen se štěstím.
Miroslav Stehlík byl 8. října 1984 odsouzen pro trestné činy vraždy, jednoho pokusu o vraždu, dvanácti případů znásilnění včetně pokusů, vydírání, omezování osobní svobody a krádeže k trestu smrti oběšením.
Datum popravy: 10. dubna 1986
Jan Holub (†27) byl v červnu roku 1983 propuštěn z vězení, kde si odpykával trest za znásilnění a vydírání. Jen měsíc na to narazil ve vinárně na Zdenu M.. Rozvedenou matku, která byla v podniku s kamarádkou. Holub z rozhovoru zjistil, kde žena bydlí, a o několik dní později, 19. července, se v opilosti rozhodl jít k ní domů.
Kolem půlnoci přiložil ucho na dveře Zdenina bytu, a protože neslyšel zvuky, zazvonil. Žena však neměla o návštěvu zájem, a tak Holub vytáhl nůž, vecpal se do jejího bytu a nechutným způsobem ji opakovaně znásilnil. Nakonec nebohou oběť udusil a bodl nožem.
Jana Holuba nakonec pomohl usvědčit právě otisk ucha, které přiložil na dveře bytu, než na Zdenu zazvonil. Soud poprvé v historii české kriminalistiky uznal otisk ucha jako důkaz.
Sám Holub žádal o trest smrti a soud mu ho nakonec skutečně udělil.
Datum popravy: 7. srpna 1986
Ladislav Hojer (†28) nechvalně proslul nejenom brutalitou svých vražd, ale také tím, že část těla jedné z obětí snědl!
V lednu 1981 se osmnáctiletá Ivana M. vracela v Brně z plesu, když narazila na Ladislava Hojera. Ten ji oslovil, dívka před ním začala utíkat, ale bohužel marně. Hojer ji dohnal, pokusil se ji znásilnit, což se mu podařilo jen částečně, protože Ivana se urputně bránila.
Hojer ji nakonec uškrtil, tím však jeho mánie neskončila, mrtvému tělu zasadil 40 bodných ran a nakonec Ivaně odřízl prsa a genitálie, které si odvezl domů do Prahy a týden se nad nimi ukájel. Nakonec kusy těla uvařil a část snědl, protože mu ale nechutnaly, vyhodil je i s hrncem.
Mladá Ivana nebyla jedinou obětí brutálního vraha, zavraždil minimálně další čtyři ženy. Jedna z nich nebyla dodnes identifikována. Hojera policisté nakonec dopadli díky výpovědi duševně nemocného pacienta, který se přiznal k jedné z vražd, o níž znal detaily. Ukázalo se, že podrobnosti pouze slyšel od kamaráda, tím byl právě Hojer.
Za brutální zločiny byl nakonec Ladislav Hojer odsouzen k trestu smrti.
Datum popravy: 17. prosince 1987
Strašný osud potkal dvě devatenáctileté dívky Kristýnu a Janu. Ty si v říjnu 1985 vyrazily na diskotéku do několik kilometrů vzdálené obce, nechtělo se jim však jít pěšky, a proto stopovaly, což se jim stalo osudným.
Zastavil jim totiž několikrát trestaný Miloš Krupička (†36). Ten je odvezl do nedalekého lesa. „Já jsem chytil rukama každou za vlasy a řekl jsem jen ‚Buďte zticha!‘. Okamžitě zmlkly, už jenom prosily, že udělají všechno, ať je pustím,“ řekl Krupička později vyšetřovatelům.
Celou noc obě dívky znásilňoval. Dokonce v jednu chvíli i usnul, dívky ale měly zřejmě takový strach, že se bály utéct. Nad ránem jim přelepil oči a ústa lepící páskou a nakonec obě mladé ženy uškrtil. Policie ho dopadla několik dnů po vraždách, snažil se sice tvrdit, že s nimi nemá nic společného, v jeho autě se našly důkazy o tom, že tam Kristýna i Jana byly.
Miloš Krupička byl nakonec za dvě vraždy odsouzen k trestu smrti oběšením.
Datum popravy: 2. února 1989
Posledním popraveným v pankrácké věznici byl Vladimír Lulek (†35), který brutálním způsobem zavraždil celou svou rodinu.
Dva dny před Štědrým dnem roku 1986 dorazil Lulek domů opilý. Po hádce s ženou začal řádit jako smyslů zbavený. Manželce Jaroslavě (†41) na chodbě zasadil 36 ran nožem. Pobodal také sousedku Lenku a následně se zabarikádoval v bytě, kde spaly čtyři jeho děti ve věku od jednoho roku do deseti let. Všechny zavraždil.
U soudu se pak Lulek snažil hrát psychicky nemocného a tvrdil, že jeho rodina je doma a on jim nic neudělal. Po odsouzení svého činu litoval. Dne 2. února 1986 byl v pankrácké věznici popraven, šlo o poslední popravu na českém území před zrušením trestu smrti.
7°C
No tohle je už tady asi 50, ale stále mě ještě nikdo nevysvětlil, proč Straky, Hojera a Stehlíka jsou desítky fotografií a Lulek nic a jednou místo něj dokonce byla fotka Bundyho. Proč?