Od roku 2000 přibylo ve věznicích napříč celou republikou 46doživotně odsouzených pachatelů. Prakticky ve všech případech jde o vrahy, kteří své oběti zabili zvlášť surovým způsobem. Od soudu proto dostali nejvyšší trest, který lze v České republice dostat – doživotí. Tady je výběr dvanácti z nich.
Případy vrahů bereme postupně od roku 2000 dál. Jedním z nich je i Miloslav Sláma, v listopadu roku 2005 byl odsouzen na doživotí za tři vraždy starých žen (†81, †82, a †91). Další čtyři se pokusil zavraždit a desítky jich napadl.
Jeho počínání sahá ale do minulosti, v Plzni v roce 2001 přepadl starého muže, kterého oloupil o 25 tisíc korun, při tom ho zranil nožem na krku. Poté spáchal další čtyři loupežná přepadení – všeho se dopouštěl na bezbranných seniorech, kteří neměli žádnou šanci se proti agresivnímu muži bránit.
Z Plzně se po roce přemístil do Prahy, tady začal opět s přepadáváním. V průběhu svého počínání zaútočil celkem na 34 žen, nejmladší bylo 67 let, nejstarší 94. Jeho „modus operandi“ byl prakticky vždy stejný, oběť si náhodně vytipoval, sledoval ji domů a tady pak přepadl. Z posudků později vyplynulo, že byl při svých útocích velmi brutální.
První obětí na životě byla seniorka z Bělehradské ulice v Praze 2. Tu přepadl, následně ji přelepil ústa páskou a přivázal k židli. Po několika dnech byla seniorka v bytě nalezena, po 11 dnech v nemocnici zemřela důsledkem selhání metabolismu a organismu, několik dní byla totiž bez jídla a pití. Sláma jí ukradl 11 tisíc korun. Druhá vražda se stala o rok později na Praze 4. Použil svoji fintu se vzkazem pro známého z domu, poté oběť napadl a zabil udušením, i přesto se žena snažila volat o pomoc, což sousedé slyšeli. Když klepali na vchodové dveře, Sláma mezitím ženu vraždil.
K poslední vraždě došlo v srpnu téhož roku, opět na Praze 4. Svou maminku v bytě nalezl její syn, který se vrátil ze zahraničí. Stařenka byla opět udušena, měla zlomenou hrudní kost, obratle a žebra. Smrt nastala trýznivým způsobem.
Čtyři další ženy útoky přežily, později byly skutky kvalifikovány jako pokusy o vraždu, zbylých 27 případů jako loupež. Egocentrický šílenec s poruchou osobnosti nakonec dostal doživotní trest. Usvědčen byl mimo jiné i díky DNA.
Jedním z dalších brutálních vrahů 21. století je Miloslav Širůček. Ten v obci Tučapy na Soběslavsku zavraždil svého otce, matku a bratra. K činu došlo v roce 2004.
Tehdy Širůčkovi bylo pětadvacet let. Chvíli před tím, než chladnokrevně vyvraždil svou rodinu, se vrátil z vazby, kde byl kvůli krádežím aut. Důvod vraždy je skoro až děsivý. „Důvodem vražd byla snaha umlčet rodiče a bratra, které nenáviděl. Zabil je, aby nemusel poslouchat jejich výtky k jeho kriminální minulosti a družce, kterou neměli rádi,“ řekl před lety soudce.
Rodiče zastřelil revolverem, který ukradl otci. K prvnímu výstřelu došlo v chodbě rodinného domku, poté se odebral do kuchyně, kde zastřelil matku. Jeho bratr se před Širůčkem snažil skrýt v kotelně, on si ho ale našel a dvěma ranami ukončil jeho život.
Motivem tak nakonec byly špatné a dlouhodobě napjaté vtahy s rodiči. Těm mimo jiné kradl peníze, oni se mu i přesto snažili pomáhat. O bratrovi si myslel, že je mazánek, který nemusí nic dělat a pouze kouří marihuanu. Při procesu neprojevil žádnou lítost, vše se dokonce snažil hodit na bráchu, kterého zastřelil. Od táborského soudu dostal doživotní trest, který si odpykává ve věznici Horní Slavkov.
Když se vysloví jméno Viktor Kalivoda nebo přezdívka „lesní vrah“, mnoha lidem naskočí husí kůže. Jde totiž o trojnásobného bezcitného vraha, který zabil lidi jen proto, že ho to napadlo. K první vraždě došlo v roce 2005 nedaleko obce Nedvědice v okrese Brno-venkov.
Kalivoda, vyzbrojen pistolí Glock, tady své dvě oběti zasáhl do hrudi a poté z blízkosti do hlavy. O tři dny později zastřelil v lese na Kladensku podnikatele, který venčil svého psa. Na pistoli měl mimo jiné tlumič a kolimátor.
Co se s Kalivodou stalo, dodnes nikdo neví, nechtěl o tom mluvit. Zřejmě ale plánoval daleko větší hrůzy, než které spáchal. Několik let před tím se pokusil sám sebe zabít, nikdy to ale nedokázal, a tak zřejmě radši vraždil ostatní.
Vydal se i do pražského metra C, kde chtěl zabíjet. Nikdy se k tomu ale neodhodlal, byť měl už jednou „vytaženou“ zbraň. „Prostě jsem tam nedokázal zmáčknout ten kohoutek, nevím proč,“ řekl. Vždy byl v posledním vagonu a čekal na chvíli, kdy metro pojede mezi stanicemi nejdéle. K jeho dopadení došlo o čtyři dny později ve Slaném před panelovým domem. Kalivoda vyšel ven se sportovní taškou, ta byla plná zásobníků a 9mm Glocku 43. Při zatčení nekladl odpor, ihned se přiznal. „Ano, byl jsem to já,“ řekl.
Co bylo jeho opravdovým důvodem se dodnes neví, nikdy nic neřekl, s policisty a psychology nespolupracoval, u soudu ale řekl, že ho k tomu vyzval jeho vnitřní hlas Olgy Hepnarové. V dubnu 2006 byl odsouzen na doživotí, 26. září 2010 spáchal ve Valdicích sebevraždu.
Další vražda, za kterou stojí peníze. Tentokrát ovšem velmi brutální. Brutální zločin se stal 8. února 2008 v Kosmonosech u Mladé Boleslavi. Marian Rafael si tehdy vyšel na povolenou vycházku, léčil se totiž v tamní léčebně. Už ale neměl v úmyslu se vrátit, po cestě potkal o pár let staršího Viléma, který byl zrovna po několikaletém léčení propuštěn na svobodu.
V léčebně se před propuštěním chlubil, že dostane naspořených 25 tisíc korun. A to byla zřejmě osudová chyba, Rafael se toho chytil a cestou z hospody Viléma omráčil a jeho tělo narval do kontejneru na odpad. Před tím ho ještě stihl okrást o hodinky a naditou peněženku.
Potom začal shánět hořlavý materiál a kontejner podpálil. Sestry, které hořící kontejner viděly z okna, podle Deníku popsaly, že kolem popelnice nejprve křepčil muž a vydával nesrozumitelné skřeky. Po chvíli ovšem přestal a naklánějící se popelnici obestavěl kovovými kontejnery. „To aby se nepřevrátil a oběť nemohla uniknout,“ uvedla soudkyně. Víko kontejneru Rafael zajistil tak, že se zevnitř nedalo odsunout.
Vilém podle znalců zemřel na udušení zplodinami, utrpěl ale popáleniny na 80 % těla. V průběhu šíleného požáru se snažil zachránit, ačkoliv marně. Podle znalců je Rafael lehce mentálně retardovaný, využívá ovšem strategii, kdy se snaží předstírat těžkou retardaci a tvrdí, že nic neví a nic si nepamatuje. „Je agresivní a snaží se za každou cenu uspokojit své potřeby bez ohledu na druhé,“ uvedli odborníci.
U soudu se snažil tvrdit, že je nevinný. Hrálo proti němu několik důkazů – nalezené věci, peníze a krev oběti. Za zvlášť brutální vraždu dostal doživotí. Několik let před tím znásilnil třináctiletou dívku. Měl za sebou velkou kriminální minulost.
Antonín Novák pocházel ze Slovenska, několik dlouhých let před otřesnou vraždou byl odsouzen k osmnácti měsícům vězení za pohlavní zneužití dítěte, o 4 roky později k sobě domů nalákal dalšího chlapce, za tento čin skončil ve vězení na 4,5 roku. Ze Slovenska se později přestěhoval do České republiky, konkrétně do Havlíčkova Brodu.
A tady později vraždil, konkrétně 4. května 2008. Novák se tehdy procházel kolem dětského hřiště a předstíral, že si fotí kachny. To byla ale jen lest, jak se nenápadně poohlížet po nějakém nevinném dítěti, které by nalákal k sobě na ubytovnu. Nakonec oslovil devítiletého Jakuba Š., kterému tvrdil, že má doma počítačové hry, které nemá komu dát a může si je u něj vyzkoušet a případně vzít. Chlapec souhlasil a s Novákem na ubytovnu opravdu odešel.
Během sledování filmu Mrazík ale chlapci poručil, aby se svlékl, a mezitím ho osahával. Jakub mu měl mezitím posílat vzdušené polibky s tím, že Antonína miluje. Ten ho poté otočil na břicho a znásilnil. Vše si při tom stihl natočit. Chlapec později začal pedofilovi hrozit, že všechno prozradí. V té chvíli ještě vraždu neplánoval, chtěl ho jen odvézt za město a mít tak dostatek času na útěk z města. Cestou se ale rozhodl, že ho uškrtí. Nedaleko tamního nádraží ho zezadu popadl do kravaty a začal škrtit, chlapec se snažil z náručí Nováka vysvobodit, to se mu nepodařilo. Potom ho vrah pohodil do lesíku a zaházel větvemi.
6. června byl zadržen, mimo jiné i díky svědkyním a podezřelému úprku, na ubytovně totiž nechal spoustu svých věci a ze zaměstnání se omluvil s tím, že mu zemřel bratr. Policisté také zjistili, že má pedofilní minulost. Za vraždu devítiletého chlapce dostal doživotí, veřejnost požadovala trest smrti, který byl ale v té době už dávno zakázaný.
Brněnská vražda z roku 2009 ještě dnes nahání hrůzu nejen svým pozadím, ale i také tím, co mohlo následovat. K Radimovi Odehnalovi 29. března téhož roku dorazila dvojice, která neměla kde spát a on jim nabídl přespání u sebe doma.
Martině a jejímu příteli připravil spaní, v noci pak tehdy jednadvacetileté dívce začal dělat sexuální návrhy. Když se přítel ženy ohradil, Odehnal odešel. Pak se ale vrátil… „Už jsme spali, když on asi po pěti minutách přišel a třikrát Pavla praštil palicí do hlavy. Se mnou švihl do vedlejší místnosti a do Pavla ještě znovu bušil! A píchl ho tím nožem,“ vypověděla tehdy Martina.
Když mladého muže zavraždil, šel na Martinu. A tu začal znásilňovat. „Obžalovaný mě hodil na postel, svázal mě a začal mi dělat ty věci. Strkal do mě klacek. Svlékl si kalhoty, lehl si na mě a válel se po mně. Několikrát se mnou souložil na posteli. Taky mě švihal lanem!“ popsala znásilnění oběť.
S tělem muže si pak poradil tak, že ho rozřezal a na zahradě ho začal pálit. Mezi tím ženu v kůlně svázal a opakovaně znásilnil. Nakonec se jí ale malou škvírou podařilo utéct do nedaleké restaurace, odkud jí zavolali pomoc.
Odehnal byl chvíli na to dopaden, nikdo ale netušil, jakého zvěrstva se dopustil. V minulosti byl odsouzen za znásilnění a pokus o znásilnění na čtyři roky vězení. Coby pacient ale selhal, neléčil se a pil alkohol. Jeho sexuální touha se zvyšovala. Za brutální vraždu byl odsouzen na doživotí. Totožnost zavražděného se nakonec podařilo ověřit díky vzorkům DNA.
12 let, tak dlouhá doba uplynula od vraždy manželů z Přerova, jejich těla se dodnes nenašla. U soudu za jejich vraždu dostal 9. prosince letošního roku Pavel Nárožný doživotní trest vězení. Dvojice zmizela roku 2009, zůstal po nich jen prázdný domek na periferii města. Policie se těla snažila najít, dodnes nad touto kapitolou visí otazník. Soudem jsou už ale prohlášeni za mrtvé.
Za tímto spletitým případem stojí pravděpodobně majetkové důvody, Nárožný podle rozsudku z obavy, že jej otec vydědí, na začátku listopadu 2009 nejprve vypnul hlavní jistič, čímž donutil otce otevřít dveře. Otce surově napadl nezjištěným předmětem a následně i jeho manželku, která mu šla na pomoc. Útok podle rozsudku vedl razantními údery především na jejich hlavy. Jejich těla poté odvezl osobním autem svého otce a ukryl na neznámém místě.
Obžalována byla i matka Nárožného, ta však během procesu zemřela. Kauzu otevřel olomoucký krajský soud v červnu 2011, v případu padlo několik zprošťujících rozsudků, které pokaždé vrchní soud zrušil. Proti obžalovanému svědčily například pachové stopy v autě zavražděných či svědectví souseda, který uvedl, že Nárožného viděl v osudnou noc za volantem.
V kauze hraje velkou roli to, že se těla obětí dosud nenašla, ale i otázka posuzování důkazů. Obhájce Nárožného František Stratil již dříve ČTK řekl, že osobně považuje případ za jednu z nejsložitějších kauz na Moravě.
Na vraždy Semanského přicházeli kriminalisté až v průběhu celého vyšetřování, impulzem však byla vražda v Týništi nad Orlicí, ke které došlo v lednu 2012. Michal Semanský tehdy zaútočil na 74letou seniorku, ke které se vloupal s nožem v ruce a okradl ji o sedm a půl tisíce korun. Aby ho neprozradila, zavřel ji do skříně, kde se později udusila.
Vraha zadržela zásahová jednotka. Když kriminalisté začali jeho případ prošetřovat, nabývali dojmu, že může mít na svědomí i smrt strýce (†72), který zemřel v roce 2009. K té se Semanský bez okolků přiznal. Po strýci chtěl peníze, ten mu je ale nechtěl dát, protože mu už z minulosti nějaké dlužil. „V afektu jsem strejdu pěstí uhodil, on na chodbě upadl a já si na něj klekl a začal ho škrtit. Bránil se rukama, trvalo to asi deset minut,“ popsal své běsnění Semanský u soudu.
Motivem byly opět peníze, strýci ukradl 90 tisíc korun. Dům i s tělem strýce následně zapálil, chtěl tím zahladit stopy. Během vyšetřování se ale přišlo na to, že se pohřešuje další rodinný příbuzný. Jeho tělo bylo nalezeno ve studni na jejich zahradě. I na jeho smrti měl podíl Semanský, uškrtil ho, tělo naložil na kolečko, zatěžkal taškou s kamením a hodil do studny. Vše kvůli hádce o krádeži alkoholu.
Dostal doživotní trest, před soudem řekl, že vraždil kvůli dluhům a alimentům. Soudce ale přihlédl k tomu, že trojnásobný vrah s policisty spolupracoval a umožnil mu po 20 letech požádat o podmínečné propuštění.
Brutální trojnásobná vražda otřásla v srpnu 2011 obcí Mukařov u Prahy. Tehdy jednadvacetiletý Michael Galéz z pomstychtivé žárlivosti brutálně ubodal sestru partnera své expřítelkyně Zuzanu (†22), jejího přítele Martina (†37) a pak otce Jiřího (†48).
K obrovskému krveprolití došlo poté, co se dostal do domu. Galéz vyzbrojený nožem nejprve napadl Zuzanu, následně jejího přítele. Oba byli doma sami, vrah se následně snažil „zamést“ stopy, těla zabalil do koberce a odnesl do sklepa. Prý se jim ještě snažil odříznout hlavu, v tom ho ale vyrušil otec Zuzany a jeho manželka.
Když viděl, co se stalo, začal ho pronásledovat. Vyběhli na ulici, Galéz se následně otočil a 26 ranami do zad a hrudníku ho ubodal. Měl u sebe v tu chvíli tři nože, dva stihl sebrat v domě, kde vraždil. Klára, kvůli které pravděpodobně vraždil, se od něj odstěhovala, on to odmítl přijmout. Po činu jí dokonce i zavolal. „Popřál mi upřímnou soustrast a řekl mi, že se přes počítač pokusí něco zjistit o vrahovi. Nabídl mně i mámě, že by nám rád případně pomohl, třeba i finančně,“ řekl Klářin přítel Petr před soudem. Za trojnásobnou vraždu dostal od soudu doživotní trest vězení.
Dalším z mnoha vrahů, který stráví zbytek svého života ve vězení, je Zdeněk Konopka. Ten 8. srpna 2020 přišel do domu v Bohumíně, vyjel do 11. patra, dveře polil benzínem a škrtl. Na chodbě v tu chvíli vzniklo šílené inferno, které má na svědomí 11 lidských životů.
V bytě bylo tou dobou patnáct lidí, nikdo z nich neměl šanci na útěk. Byla to navíc jeho rodina, kterou tam uvěznil. V bytě uhořelo celkem šest lidí, mezi nimi i manželka Silva (†53), která se od Konopky odstěhovala po neshodách a jeho neustálém pití alkoholu. Dalších pět lidí vyskočilo z okna ve 12. patře, nikdo z nich nepřežil.
Konopka byl zadržen přímo na místě činu, před vchodovými dveřmi do paneláku. Byl opilý, nadýchal dvě promile alkoholu. K činu se přiznal, nakonec přistoupil na dohodu o vině a trestu a byl odsouzen na doživotí.
Vztek se v něm hromadil dlouhé roky, zřejmě od doby, kdy pod koly vlaku zemřel jeho syn Marek (†19). Konopka si nechal jeho jméno s daty narození a úmrtí vytetovat na hlavu a začal nezřízeně pít, což se odrazilo ve vztazích s rodinou. Temné hlasy mu v jeho mysli 8. srpna loňského roku našeptaly otřesné konečné řešení: Všechny upálit!
Začátkem dubna letošního roku poslal soud v Hradci Králové na doživotí do vězení Karla Šťovíčka. Ten v létě předchozího roku uškrtil na Semilsku dvě ženy.
První ženu, mladou maminku Lucii J., zavraždil v noci na 26. července v obci Rovensko pod Troskami. Tu našli po pár dnech na to uškrcenou v lese. Pátrala po ní rodina i policie, mimojiné i za využít vrtulníku. Druhou nalezli krátce po půlnoci 5. srpna v Turnově. S oběma ženami měl předtím sex, vyplynulo z obžaloby.
Veřejnost libereckou policii kritizovala za to, že podezřelého nezadrželi. Tehdy měli celkem tři podezřelé pachatele. Minimálně měli mapovat i jeho pohyb. Jedním z kritiků byl i bývalý operativec pražských vražd Roman Pavlík.
Údajně kdyby tak policie učinila, nedošlo by k druhé vraždě. Generální inspekce bezpečnostních sborů ale žádné pochybená nenašla a případ odložila.
Šťovíček má peprnou minulost. V roce 1999 už jednou vraždil. Shodou náhod znovu na Semilsku, kde zabil ve spolupachatelství seniora. Odsouzen za to byl na čtrnáct let, dostal dva roky navíc za vyhrožování soudci. Po odsouzení na doživotí byl převezen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Doživotní trest za vraždu a několik násilných trestných činů vůči ženám dostal Jiří Dvořák (68) z Prahy. Bývalý letecký konstruktér spáchal loni násilné trestné činy vůči několika ženám, jimž se mstil za domnělá příkoří. Jeho skutky vyvrcholily zastřelením zaměstnankyně úřadu práce, která mu dříve nepřiznala podporu.
První z útoků spáchal Dvořák 25. června 2021, kdy si počíhal před svým bývalým pracovištěm na letišti ve Vodochodech na kolegyni, kterou vinil ze ztráty zaměstnání. Vychrstl na ni kyselinu sírovou, kterou si na místo přivezl na kole v termohrnku. Žena musela po jeho útoku strávit několik týdnů na popáleninové klinice. Hůře podle obžaloby nedopadla jen díky tomu, že se k muži stihla otočit zády.
Kriminalisté následně Dvořáka hledali v jeho bytě v pražské Libni. Příbytek našli zdemolovaný a počmáraný hákovými kříži. Jednoho z policistů tam lehce zranilo nastražené střelné zařízení, které tam nastavil Dvořák. Podle rozsudku bylo umístěno tak, aby zasáhlo do hlavy a krku pronajímatelku bytu.
Tři dny po útoku na kolegyni se Dvořák vypravil na úřad práce na Vinohradech. Vnikl do kanceláře ženy, která ho v roce 2016 vyřadila ze seznamu zájemců o zaměstnání. Matku dvou dětí střelil do břicha a odešel. Policisté ho zadrželi v centru Prahy několik hodin poté. U sebe měl pistoli, kterou upravil tak, aby zvýšil její účinnost. V jeho autě pak policie našla ještě brokovnici vyrobenou z instalatérské trubky. Své činy dlouho dopředu plánoval, kdyby ho policie nedopadla, hrozilo, že spáchá další vraždy a jiné zločiny. Hlavně proti lidem, se kterými měl v minulosti spory.
8°C
žádné takové kreatury
Ale je zrušen