Lucinka (5) málem zemřela: Už zase běhá

Na houpačkách, kolotoči a klouzačce sídlištního dětského hřiště v Praze-Strašnicích dovádí pětiletá Lucka tak, že ji musí rodiče mírnit. Nikdo by do ní neřekl, že před třemi lety málem zemřela, když byla sražena autem s opilým lékařem za volantem. Dvakrát se holčičce zastavilo srdce, pak hrozila amputace nohy, trvalé poškození mozku. Naštěstí jí zůstala "jen" památka v podobě zdeformované levé nožičky a části zad. A už se přestala stydět nosit do školky sukýnku. Děti se Lucce neposmívají. Občas je některé zvědavé, co se jí přihodilo. "Přejel mě nějakej dědek," odpovídá a tím to považuje za vyřízené. V době nehody byla dvouletá. "Ještě jí pořád nedošlo, co se stalo," říká máma Marta Šimrová (32). "Dřív se ptala, co to má s nohou, a že nechce sukni. Už ji to přešlo." Táta Vladimír (31) se trochu obává, aby nenastaly potíže s příchodem puberty a prvních lásek. "Když si ale vzpomenu, že jsme první dny nevěděli, jestli vůbec přežije, tak je to vlastně maličkost." Vlastně ho ani nechci vidět Nešťastná událost se přihodila v pondělí 7. června 2004 po desáté dopoledne v areálu pražské vinohradské nemocnice. "Nejsou tam chodníky, uslyšela jsem hvízdání gum, najednou jsem ležela na zemi a vedle Lucka. Brečela, viděla jsem, že má z kalhot cáry, ale nebylo to z kalhot, ale z celé nohy. A na zádech jí neplandala mikina, jak jsem si myslela, ale kůže," vybavuje si už bez emocí Marta. Vůz řídil pod vlivem alkoholu tehdejší primář novorozeneckého oddělení Jan Karas (51), špičkový lékař. Jak žena vidí jeho chování s odstupem času? "Utekl do své kanceláře místo toho, aby nám pomohl. Nepřiznal, že pil, pořád se snažil vylhávat. Nezachoval se jako chlap." Doktor veřejně slíbil, že bude Lucce do konce života nápomocen. Ale od havárie ho neviděli. Poslal jen omluvný dopis, plyšovou berušku a dřevěný domeček. V současné době si odpykává trest v břeclavské věznici. "Nejdřív jsme ho chtěli dát k soudu o odškodné za všechno, co si kvůli němu naše rodina musela prožít, ale nemělo to cenu," povídá Marta. Viník byl totiž okamžitě propuštěn z práce a čeká ho splácení několikamilionové sumy za Lucčinu léčbu, bolestné či její trvalé následky, což na něm vymáhají pojišťovny. "Peníze, které jsme dostali z jeho povinného ručení, ale i z dobročinné sbírky od hodných lidí, má Lucka na kontě." Jde o statisíce. Budou se hodit třeba na případnou plastickou operaci, až dívka dospěje. "Nevím, co bych mu řekla, kdyby se objevil. Vlastně se s ním ani nechci setkat. Je to pryč. Podle mě je potrestaný dost, i kdyby nemusel do vězení. Zničil si život. Svojí vinou." Holčina se nebojí ničeho Lucka pobíhá po dětském hřišti, najednou škobrtne a upadne. Odře si ruku. Na rozdíl od mnohých vrstevníků ani nehlesne, přijde k mámě a nastaví šrám, aby mohla být ošetřena. "Jsme na to zvyklí," vytahuje Marta náplast, kterou nosí pořád při sobě. Dcerka má mnohokrát operovanou nohu o dva centimetry delší, což občas při běhu zapříčiní drobnou nehodu. Špatně se jí dělá dřep a klek na levé koleno ji bolí. Kromě toho přečkala několik transplantací kůže, nejdříve dostala umělou, jež byla posléze nahrazena její vlastní ze zdravé nohy. "Lékaři z Thomayerovy i vinohradské nemocnice byli úžasní, a vůbec to nebylo kvůli tomu, že úraz zavinil jejich kolega. Takhle pečují o každého pacienta," zdůrazňuje matka, která se za dcerou přestěhovala do špitálu téměř na dva měsíce. Lucka od té doby bere zdravotnická zařízení jako součást svého života. Nejvíc se vždycky těšila, až přivezou jídlo "v těch plechových skříních". Není vybíravá, nemá ráda jen fazolové lusky a pažitku, kterou považuje za trávu. Teď už k doktorům chodí jen zřídka na kontrolu. "Ona se vůbec ničeho nebojí," kroutí hlavou rodiče nad brilantními dívčinými sjezdy po skluzavce. Vladimír hrál profesionálně fotbal, směje se, že to nejdále dotáhl na lavičku Bohemky za trenéra Petržely. Teď kope divizi za Stříbrnou Skalici a čelí výtkám manželky, že mu to zabírá moc času. Oba pracují na gymnáziu, sekání trávy, údržba, úklid a tak. "Vajgly v koši na dívčím záchodě pochopím, ale už jsem tam našla i plechovku od piva." Špičkují se, kdo koho vlastně před dvanácti lety při oslavě kamarádových narozenin "sbalil". Poklidné rodinné odpoledne pokračuje návštěvou cukrárny. Lucka si přeje "vanilkovou a potom taky vanilkovou, ne, čokoládovou". Líbí se jí spolužák ze školky a také o pět let starší kamarád Pepa, který se svého času dožadoval přístupu do jejího nemocničního pokoje slovy: "Já tam můžu, já jsem rodina, přece budoucí manžel!"

---

Cesta do basy a do školky Červen 2004. Podnapilý primář Jan Karas srazil na dvoře nemocnice autem dvouletou Lucku a její mámu, když vyjel nepřiměřeně rychle zpoza rohu. Zatímco žena měla jen lehké zranění, holčička málem zemřela. Policie naměřila lékaři přes tři promile alkoholu v krvi, což odpovídá čtrnácti velkým frťanům vypitým během pár minut. On se vymlouval, že pil až po nehodě kvůli šoku a že mu selhaly brzdy. Operace rozdrcené nohy, otok mozku, vnitřní zranění, dítě bylo v kritickém stavu udržováno v umělém spánku, musela mu být transplantována umělá kůže na čtvrtině těla. Viník byl okamžitě propuštěn z práce. Srpen 2004. Lucie už sama jedla, zranění hlavy zůstalo bez následků, kůže se hojila, oproti tomu noha připravovala ortopedům těžké chvilky, i když amputace už byla zažehnána. Jan Karas byl obžalován z trestných činů ublížení na zdraví z nedbalosti s těžkou újmou na zdraví a ohrožení pod vlivem návykové látky, hrozilo mu až pět let vězení. Po pádu z kola byl převezen na jednotku intenzivní péče do stejné nemocnice, kde pobývala Lucka a s ní máma. Září 2004. Dítě bylo propuštěno do domácího ošetřování, i nožička se začala hojit dobře. Soudní líčení bylo odloženo, protože pachatel nehody zůstával v nemocnici. Listopad 2004. Lucinka začala chodit, ale vzápětí si nohu přisedla v autě a zlomila. Sádru brala rodina už s humorem. Duben 2005. Mohl konečně začít soud, Karas byl propuštěn z nemocnice. Kvůli podezření, že se vyhýbá zodpovědnosti, se předtím uvažovalo o jeho převozu do jednací síně sanitkou. Obžalovaný, který přišel o berlích a odmítl vypovídat, dostal 2,5 roku vězení a zákaz řízení vozidla na pět let. Znalci nezjistili technickou závadu na autě, zároveň potvrdili, že sice pil po nehodě, proto ty tři promile, ale i před ní. V okamžiku neštěstí měl podle nich 0,9 až 1,6 promile alkoholu v krvi, což je u lidí nezvyklých pravidelně pít stav střední opilosti, u pijáků opilosti lehké. Červen 2005. Odvolací soud trest potvrdil. Březen 2006. Jan Karas nastoupil do výkonu trestu. Září 2006. Lucka nastoupila do školky.