Osud, ze kterého mrazí

Byl to nejsilnější příběh z celého cyklu Manželské etudy režisérky Heleny Třeštíkové. Sledovali jsme životní vzestupy a hlavně pády Marcely Haverlandové (46). Jak dnes žije žena, která na konci natáčení záhadně přišla o čtyřiadvacetiletou dceru Ivanu? Diváci opouštěli Marcelin příběh ve chvíli, kdy její dcera Ivana nepřišla 17. listopadu 2005 domů z práce. Zoufalá matka ji neustále volala na mobil, ale ten byl hluchý. Okamžitě proto alarmovala policii v Českém Brodě. "Řekli mi, že je určitě někde s kamarádama a že se brzo objeví," vypráví Marcela. O pár dní později přišla do jejího českobrodského bytu kriminálka. "Tělo vaši dcery se našlo blízko kolejí mezi stanicemi Tatce a Pečky. Zřejmě přejela, vracela se zpátky domů po kolejích a na náspu ji srazil projíždějící rychlík," znělo strohé oznámení policie. Sen o dceřině návratu "Byla jsem v šoku, pořád jsem myslela, že se spletli a ona se vrátí. V tom případu je spousta otazníků. Dceru někdo okradl, protože se pokoušel vybrat peníze z její karty a mobil byl funkční asi dva dny po její smrti někde v Náměšti nad Oslavo," říká Marcela. Po dceřině smrti byla zdrcená žena na nemocenské, často plakala. Ale zdálo se, že svůj životní úděl nese statečně. V březnu nastoupila zpátky do jídelny v pražské Betlémské ulici. Ani ne po měsíci během služby zkolabovala. "Ten den jsem si musela vyzvednout v Kolíně u soudu věci své dcery. Na jejích věcech jsem našla zaschlou krev. To byla asi ta poslední kapka," vzpomíná Marcela. Z nemocnice Na Františku odvezla sanitka Marcelu do psychiatrické léčebny v Beřkovicích. "To bylo něco šílenýho. Ležela jsem společně s narkomany a duševně nemocnými lidmi. Ale vždyť já jsem se "jenom" složila. Volala jsem Helence Třeštíkové, aby mě odtamtud dostala." Díky režisérce se Marcela ocitla v psychiatrické léčebně v Bohnicích. Odtud ji pustili v polovině května. V srpnu 2006 šla Marcela se synem a s Helenou Třeštíkovou uložit urnu s Ivaninými ostatky do kostela. "Mám špatnou páteř, mívám křeče a čas od času dostanu takový záchvat. Když jsme nesli urnu do kostela, zkolabovala jsem a znovu mě odvezli Na František." Z nemocnice putovala do léčebny v Kosmonosích. Blížilo se ale září a Marcela chtěla být doma na začátek školního roku, aby mohla synovi Tomášovi pomáhat se školou. Tomáš trpí lehkou mozkovou dysfunkci, je dyslektik a dysgrafik a musí navštěvovat speciální třídu. Marcela se snažila znovu zapojit do běžného života, starala se o syna. Závratně se ale blížil listopad a první výročí Ivaniny smrti. Marcela neunesla sílící tlak a pokusila se o sebevraždu. "Spolykala jsem prášky... Naštěstí mne našla neteř. Tři dny jsem ležela na jipce v Brodě. Bylo mi hrozně zle." Z Českého Brodu odvezli Marcelu do léčebny v Sadské. "Sadská byla opravdu skvělá. Hrozně mi pomohla paní doktorka Doležalová. Pořád jsem koketovala s myšlenkou na další sebevraždu, ale mi ze všeho pomohla." Konečně v Praze Vyřešilo se konečně i bydlení Marcela už nemohla zůstat v bytě v Českém Brodě, protože jí všechno připomínalo dceru. Díky sbírce, kterou pro Marcelu založila Helena Třeštíková, se vybralo skoro 800 tisíc. Marcela tak mohla byt v Českém Brodě odkoupit a vyměnit ho za státní byt v Praze. "Lidi mi moc pomohli. Strašně jim děkuju. Je neuvěřitelný, kolik jsem dostala dopisů a pohledů." Našli se ale i tací, kteří to s pomocí Marcele zase nemysleli tak vážně. "Jednou mi zavolal starší pán, jmenoval se Petr, říkal, jak mě i Tomáše má moc rád a chtěl by se s námi sejít. Neviděla jsem na tom nic špatného a párkrát jsme se sešli, ale pak se chtěl k nám nastěhovat, desetkrát denně volal, sledoval mě, v půlnoci zvonil na zvonek dole u bytovky. Začal nám vyhrožovat a vyprávěl mým těžce nemocným rodičům, že jsem v nějakém gangu a vykrádám starožitnictví. Podala jsem na něj trestní oznámení, ale policie říkala, že dokud neteče krev, nemohou nic dělat," popisuje chování staříka z Brna Marcela. Díky stěhování ztratil Petr na Marcelu kontakt. "Pevně doufám, že tady v Praze mě nenajde." Soud zamítl žalobu Marcela se konečně zbavila i svého bývalého manžela, který podal po odvysílání Manželských etud na ni, Helenu Třeštíkovou a Českou televizi žalobu za Marcelin výrok o jeho zneužívání dcery. Soud ale žalobu zamítl, protože slova byla vyřčena v roce 1999 a tím pádem je čin promlčen. Skoro se zdá, že Marcelin život se zase obrací k lepšímu. "Nedávno mi konečně schválili invalidní důchod, ještě mi sice žádné peníze nechodí, ale snad brzy začnou. Na syna beru od státu přídavky, podporu a sirotčí důchod. To dá dohromady 5200. Sice to nestačí ani na nájem, protože ten platíme 6000, ale snad bude brzy zase dobře."

---

Helena Třeštíková: Marcela chtěla za Ivanou! Režisérka Helena Třeštíková (57) stála po boku Marcely v nejhorších chvílích jejího života. Díky její sbírce se pro Marcelu vybralo 800 tisíc korun. Je autorkou dokumentu Marcela, který právě běží v kinech. Jak společně prožívaly nejtěžší chvíle? V jakém psychickém stavu se podle vás Marcela teď nachází? "Po všem, co jsme spolu prožily, se mi zdá v docela dobré kondici. Ale to není ještě úplně v pořádku." Voláte si několikrát týdně, byla jste po jejím boku i v době, kdy se pokusila o sebevraždu... "Byla na tom strašně špatně a pořád opakovala, že chce jít za Ivanou." Co si myslíte o policejním vyšetřování Ivaniny smrti? "Myslím si, že to policajti prostě nedotáhli do konce. Na začátku se na to vykašlali a potom s velkou časovou prodlevou to jiná kriminálka ani neměla šanci vyšetřit. Je to divný." Marcelu během uplynulého roku obtěžoval jistý Petr z Brna. Co jste na to říkala? "Ze začátku to vypadalo nadějně. Věřila jsem, že mezi nimi vznikne nějaký nový vztah, ale potom se to zvrtlo. Bylo to pro ni strašný zklamání."