Matky vražedkyně
Jaký trest si zaslouží žena, která zavraždí vlastní dítě?
Každý rok zemře jen v USA rukou vlastní matky kolem 200 dětí. V současnosti zaměstnávají veřejnost vášnivé diskuze o dvou neobvyklých případech. Všichni hledají odpověď na otázku: jednaly ženy v poblouznění mysli nebo věděly, co dělají? Mají být popraveny nebo léčeny na psychiatrii?
Zdravotní sestra Marilyn Lemaková (44) vedla se svým manželem Davidem vždy spořádaný život. V roce 1999 se David najednou vystěhoval. Důvod? Našel si milenku. O tři týdny později spáchala jeho žena strašlivý zločin: zavraždila své tři malé děti Thomase (3), Emily (6) a Nicholase (7).
Matka namíchala vysoké dávky svých antidepresiv a utišujících léků do arašídového másla a namazala je dětem na chleba. Když děti začaly halucinovat, zpívala jim ukolébavky, hladila je, až usnuly a pak je udusila. Sama snědla hrst prášků, propíchala fotografii, na níž byl zachycen její manžel se svou milenkou a podřezala si žíly.
Přítelkyně objevila Marilyn Lemakovou druhý den v bezvědomí v tratolišti krve. Matka přežila, dětem už se nedalo pomoci.
Vražedkyně stanula před soudem. Mlčí a jak ve své zprávě uvádí agentura SAD, nehovoří ani se svým advokátem. Neustále třese nohama a roztírá si slzy po obličeji.
Bude-li shledána svéprávnou a tedy vinnou, bude s největší pravděpodobností odsouzena k trestu smrti. Bude-li prohlášena za nepříčetnou, čeká ji léčba na psychiatrii.
Obhajoba argumentuje slovy: "Byla v poblouznění. Věřila, že se po smrti setká se svými dětmi na nějakém šťastnějším místě." Jde o takzvanou altruistickou vraždu, kdy chce matka děti uchránit před zlým světem."
Státní zástupce však požaduje trest smrti: "Deprese není omluvou pro vraždu. Matka jednala vědomě, chtěla se pomstít svému muži."
I v Texasu požaduje státní zástupce trest smrti pro Andreu Yatesovou. Manželka technika zaměstnaného u NASA zavraždila v uplynulém roce svých pět dětí ve věku mezi šesti měsíci a sedmi lety.
37letá žena trpěla od porodu svého nejmladšího dítěte těžkými depresemi, léčila se a zdálo se, že se její stav zlepšil. Skutečnost však byla jiná. 20. června utopila svých pět dětí ve vaně. Jedno dítě po druhém přidržela pod vodou, hleděla jim do očí, když bezmocně lapaly po dechu a bojovaly o svůj život. Mrtvolky dětí zabalila do prostěradel, sama alarmovala policii a apaticky čekala na příjezd úředníků.
Při výslechu později zmateně koktala: "Jsem ďábel. Chci, abychom byli potrestáni oba: satan i já." Jinak mlčela. Její manžel Russel zoufale vrtí hlavou: "Nechápu, jak k tomu mohlo dojít."
Státní zastupitelství požaduje i pro tuto ženu trest smrti. Obhajoba je proti: "Dostane-li se tato žena někdy z vězení, pak nebude představovat pro své okolí žádné nebezpečí. V okamžiku svého činu byla nepříčetná."
Zkušenost však ukazuje, že americké soudy podobné argumenty neakceptují. Profesorka práv Andrea Lyonová o amerických soudech prohlašuje: "Říkám tomu fenomén vzteklého psa. Když začne pes kousat, musí být utracen. Člověku to je sice líto, ale stejně psa musí nechat zabít. Jenže tady se nejedná o psy."