Malá Cristina pláče: "Bahno mi pohřbilo mámu a sestru!"

"Byla noc a to moře bahna se blížilo velmi rychle. Maminka se nás pokusila zachránit a pak tam zničehonic nebyla," říká Cristina Buen (7) v troskách Maiponu, který jako mnoho jiných filipínských vesnic a měst naplno zasáhl smrtící tajfun Durian. Dívenka v jeden okamžik přišla o matku a starší sestru. Její otec je mrtvý už několik let. "Nyní jsme s mladší sestrou sirotci," dodává tlumeným hlasem Cristina. Apokalypsa na Filipínách Řádění živlu si na Filipínách vyžádalo až přes tisíc obětí. Vyčerpaná Cristina sedí bezvládně mezi troskami a pozoruje, jak se její soused snaží dát dohromady improvizovanou rakev z kousků dřeva nalezených po okolí pro její mladší sestru Crissu Mae. O kousek dál leží jiná rakev, o trochu větší. V ní spočívá tělo její matky Erlindy, která zahynula poté, co vesnici po přívalových deštích zavalila smrtící masa bláta. "Nemáme peníze. Lidé z úřadů se na nás přišli podívat a my teď čekáme, až se vrátí a pomohou nám převézt naši mámu a sestru do sousedního města, aby tam mohly být pohřbené," říká Cristina zastřeným hlasem. Uspává přitom mladší sestru Carissu Joy. Maipon, vesnice s asi 3000 lidmi, byla v říjnu zasažena i předchozím tajfunem. Podobně jako jinde se tamní obyvatelé připravovali na blížící se Vánoce. Dnes zeje vesnice prázdnotou, tedy až na základy zničených domů, které jsou pokryté bahnem. Mezi troskami procházejí děti, vzduch je téměř nedýchatelný kvůli rozkládajícím se lidským i zvířecím tělům. Jen v Maiponu a okolí bylo objeveno 166 mrtvých těl. Asi 57 z nich bylo už ve stadiu silného rozkladu, takže musela být pohřbena do masového hrobu. Nikdy nebudou identifikována. "Jde zdaleka o nejhorší katastrofu v naší historii," prohlásil starosta vedlejšího města Guinobatan Gene Villareal.