Žena, která musela umřít...

Andrea Absolonová (+28) několikanásobná mistryně republiky, členka českého olympijského týmu, měla tisíce příznivců. Poté, co po zranění páteře kývla na natáčení pornofilmů, si získala spoustu fanoušků také. Trochu jiného druhu. Její "filmovou kariéru" ale ukončila zákeřná nemoc. Rodina i přátelé na minulost zapomněli. U nemocničního lůžka se střídali den po dni, noc co noc. Hrozba smrti spojuje. ...Málokomu bylo "dáno" prožít a vytrpět tolik, co Andree Absolonové. Přesto se o ní a jejím životě sportovkyně a pornohvězdy dodnes neví téměř nic. Nejlepší prý je nechat děti ať dělají, co chtějí. Aby sami ukázali, co v nich je. Paní Anna Absolonová tomu věří stále. "Jak moje starší Andrea, tak i mladší Lucie byly už na pískovišti jako kočky. Ostatní maminky v klidu seděly u kočárků s knížkou, ale já měla věčně jedno dítě na stromě, a druhé dělalo kotrmelce někde na lavičce," vzpomíná. Talent od pánaboha Živost a čilost přivedla obě holčičky ke sportu. Na bazén Slávie, kde si jich všiml trenér skokanů do vody Trpka. "Dejte na mně paní, já na to mám nos. Ty vaše holky mají ke skákání dar od pánaboha, přece to nenecháte zmařit." Tak dlouho mluvil do rodičů, až svolili. Právě v té době zakládala známá dvojice Bosáková-Dědič sportovní školku pro nadané děti. Ze dvou tisíc jich vybrali třicet, napůl kluky, napůl děvčata. Obě Absolonovy byly mezi nimi. Znamenalo to dvakrát týdně tréninky na Slávii a mimo jiné - také - dětské kamarádství Andrey s pozdějším hokejistou Kadlecem, který jako kluk začínal právě tam. Slabost pro hokejisty Andreje ostatně zůstala, ale to mělo uplynout ještě hodně let... Sport předurčený osudem Od páté třídy začala Andrea trénovat dvoufázově. Její výrazný talent k ní soustředil pozornost odborníků natolik, že se začalo hovořit o potřebě najít pro ni osobního trenéra. Možná o tom s konečnou platností rozhodlo letní soustředění oddílu skokanů na Slapech. "Jezdili jsme tam rádi a každý rok," vybavuje si v paměti paní Absolonová. "Celé rodiny, dětí i trenérů, byla spousta legrace." Andrea si tam našla "svoji" skálu, kamenný útes dobrých osm metrů nad hladinou. Skákala z něj i přes maminčin strach. Po prázdninách přišlo to, co přijít muselo - sportovní gymnázium v Pardubicích, odchod od mámy a táty a život s trenérkou Michaelou Ľuptovskou (tehdy Musilovou). Život v jednom bytě, který koupili rodiče a v jednom bazénu. Nic jiného pro Andreu fakticky neexistovalo. "To víte, že i přesto měla pár klučičích lásek," usmívá se někdejší trenérka Ľuptovská. "Ale dost jsem se jí divila. Ti její kluci, to nebyli žádné chlapácké typy, jestli mi rozumíte. Spíš vypadali bezbranně, nejistě, na těle ani chloupek." A pak připouští, že ani Andrea nebyla jako ostatní. "Zdála se jakoby průsvitná, měla mimořádně jemnou pleť. Dokonce jsme jí říkali porcelánová panenka. Doktoři jí dlouho zkoumali, protože jsme se báli, jestli nemá něco s krví. Na nic se nepřišlo, ale možná už tehdy v ní byla ta nemoc, co ji potom zahubila." To už měla Andrea za sebou první úspěchy. V deseti letech vyhrála mistrovství republiky žen ve skocích do vody, pak to ještě čtyřikrát zopakovala. Byla bronzová na mistrovství Evropy a začalo se o ní hodně mluvit jako o skokanské naději, která se objeví jednou za sto let. Proto se stala členkou českého národního olympijského týmu. To bylo před OH v Atlantě v roce 1996. Ale ve vzduchu už tehdy visela tragédie... Propad a vzestup Možná to bylo intenzivním tréninkem na Ukrajině u známých manželů Barsukových, možná únavou, možná chvilkovou nepozorností. To už nikdo nezjistí a snad to ani není důležité. Půldruhého měsíce před olympiádou, na závodech v Madridu se Andrea chystala skákat ze třímetrového prkna. Předklonila se, švihem vzpřímila a... cosi jí ruplo v páteři. Už neskočila, do vody doslova a do písmene upadla. Nedokázala se dostat na hladinu. Kdyby jí nevytáhli rozhodčí, snad by utonula. Diagnóza zněla - prasklý meziobratlový článek. Sbohem sporte! Klid na lůžku, masáže, rehabilitace. Cílevědomost a houževnatost ale Andree zůstaly. Se zaťatými zuby posilovala a pak dokonce i běhala. Zkoušela polehoučku skákat z věže, i když na svoji královskou disciplinu - deset metrů - si netroufala. Skákala sama, bez diváků. Raději si zaplatila pronájem bazénu, než aby se ztrapňovala před cizími zraky. Ale peníze ubývaly... V pardubickém bazénu se o pár týdnů později potkala s Adolfem Zikou, známým reklamním fotografem. Měl originální nápad - kalendář se zobrazením nahého ženského těla, letícího prostorem. Andrea souhlasila. Ta myšlenka ji uchvátila a honorář se hodil. A krásná byla tak, jako málokterá. "Vyrostla z ní nádherná žena s dokonalou postavou," tvrdí bývalá trenérka L´uptovská. Andrein táta Vladimír ty fotky nechtěl. Jakoby tušil, k čemu to všechno směřuje. "Měl jsem pravdu a dopadlo to zle. Jenomže tohle téma bylo u nás doma velké tabu. Kdybych do toho vrtal a pokoušel se to zvrátit, rozpadla by se rodina o moc dřív. A já to oddaloval jak jen to šlo." Andrea se po úspěchu svého kalendáře dostala do úplně jiné společnosti. Večírky střídaly rauty, zkoušela i modeling, zatoužila po slávě a obdivu. Po tom, co už kdysi zažila při sportování. Jednou přišla za svojí matkou a řekla: "Mami, nabídli mi natáčení pornofilmů. Co si myslíš? Mám to vzít?" A přiznala, že už vlastně kývla. Její matka, jak sama říká, se dlouho nerozmýšlela. "Můžeš to zkusit, prožila sis dost a já se divím, že jsi to vydržela. Třeba ti to filmování pomůže vyrovnat se sama se sebou. I to chce kus odvahy." Cílevědomost a houževnatost sportovkyně se přelila jinam. I k natáčení přistupovala jako k důležité práci, svědomitě. Byla dochvilná, přesná, do detailu "studovala role". Natočila přes stovku pornofilmů, vystupovala v nich pod "uměleckým jménem" Lea De Mae. Názorem táty se neřídila, v matce měla oporu. A později i v mužích, kteří se kolem ní točili. Vydělávala dost na své nové koníčky, parašutismus a rafting. Tehdy si našla i první vážnou známost. Martin Vesecký taky skákal padákem a tak vytvořili tandem. Na obloze, i v životě. Dost dlouho jim to klapalo, i když Andrein otec tomu moc nevěřil. "Kolem hezké holky, co vydělává velké peníze, se vždycky najde hodně chlápků, kteří jí je pomůžou utratit," říkal. Nakonec si na Martina zvykl a když zjistil, že pracuje u tajné policie (na seskoky občas přiletěl policejním vrtulníkem) začal doufat, že právě on dostane Andreu z pornobranže pryč. Po neštěstí ve vzduchu, když oba kvůli poryvu větru narazili do letadla (Andrea měla otřes hlavy a Martin zlomenou klíční kost) se ale rozešli. Martinovo místo poměrně rychle zaujal hokejista Sparty Maškarinec, také Martin. Ale to už osud odměřoval mladé a krásné ženě konečné měsíce života. Poslední zápas - o život Začalo to bolestmi hlavy. Úpornými, dlouhými, vyčerpávajícími. Když lékařům při vyšetřeních řekla, že maminka trpí chronickými migrénami, uklidňovali ji - to máte po ní, nic se neděje. Dělo! Bolesti se stupňovali, přidala se i občasná ztráta rovnováhy. Počítačový tomograf byl nemilosrdný - na mozku roste nádor. Tlačí na centrum bolesti a hybnosti a zvětšuje se úděsnou rychlostí 1,1 milimetru za den. 13. srpna 2004 operoval Andreu profesor Beneš z nemocnice Na Bulovce. Několik hodin. Rodičům řekl - operace se povedla, ale je třeba počkat na rozbor nádoru. Po pár dnech pohasla i tahle naděje. Nádor byl zhoubný glyoblastom, velmi vzácný, neobvyklý a smrtící! Nikdo to sice nahlas neřekl, ale všichni věděli - Andrea odejde, je to jen otázka času. Rodina i přítel Martin se spojili v nevídaném úsilí udělat nemožné. Sháněli léky, zjišťovali nové metody onkologické léčby, mailovali kam se dalo, prosili o pomoc. Andrea strašlivě trpěla. Museli ji krmit po lžičkách, dávat pít, žila v ohrazeném lůžku a znovu, jako malé děcko kdysi, se neobešla bez plenek. Její matka se zhroutila a skončila v nemocnici o poschodí výš. I když to bylo k nevíře, Andrea žila podstatně déle, než podle medicíny měla. Odolné tělo sportovkyně a tvrdá vůle odmítaly ustoupit smrti. Ta zvítězila až 9. prosince 2004 a srovnala všechny účty, které po ní snad zůstaly...