Kajínek o útěku: Holý zadek při zatčení mi prokázal velkou službu
V dokumentu FTV Prima toho na sebe Jiří Kajínek napráskal hodně. Blesku mimo jiné řekl, jak to bylo s jeho útěkem z věznice Mírov. Prozradil i to, jak se k němu chovala zásahovka a koho podezřívá z vražd, za které byl odsouzený on sám.
Takže v tom musí jet i Vězeňská služba.
„Nemusí. Může. Víte, ať jsem přišel do jakéhokoliv vězení, v každém, opakuji v každém, mi bachaři nabízeli mobily. Protože věděli, že se na mne můžou spolehnout, že je neprásknu.“
Prozradíte už tedy, kolik dozorců bylo zakomponováno do plánu útěku?
„Ani jeden.“
Opravdu?
„Tak buď mi budete věřit, nebo to nemá smysl.“
Tak jinak: kolik lidí to vědělo venku?
„Na to nemůžu odpovědět. Jsou věci, které se fakt neříkají. Nemohu na někoho ukázat a říci: Tento člověk mi pomohl tak a tak.“
Neptali jsme se na konkrétní jména, ale počet zasvěcených lidí.
„Požádal jsem dva lidi, nezávisle na sobě, aby mi v Praze pronajali na tři měsíce byt 2+kk. Jedním z nich byl můj bratranec, který po revoluci vydělal nějaké miliony. I když jsem ho viděl 4x v životě, sám mi nabídl pomoc, když za mnou přišel do vězení. Takže jsem tyto dva lidi požádal o zajištění bytu a zbraní. A když jsem pak do Prahy přijel, hrozně se divili, co tam dělám, že z Mírova se přece nedá utéct.“
A tak jste skončil v bytě Marie Černé. Vy jste tam ale celých 40 dní nebyl.
„Samozřejmě že jsem tam celou dobu nebyl zavřený, normálně jsem fungoval. Nikdo mne tehdy neznal, to není jako dnes. Nyní už bych nemohl udělat nic nezákonného. Navíc já už jsem teď takový hodňoučký.“
Copak jste netušil, že vám v bytě hrozí nebezpečí?
„Kdyby mne neudali, nikoho by ani nenapadlo, že tam jsem, lidem jsem se vyhýbal. Nejezdil jsem výtahem, ale chodil zásadně po schodech, a když někdo šel, počkal jsem.“
Ale tak náhoda…
„Tak pak seďte ve vězení a neutíkejte. To je strašně jednoduchý.“
Po 40 dnech vás v bytě zatkla zásahovka. Už jste viděl, jak vás natočili s holým zadkem?
„Ty jsem viděl hned. Policie mne tím chtěla zesměšnit, a přitom mi tím prokázala obrovskou službu, získal jsem tím sympatie u mnoha lidí. Je mi jedno, jestli mne někdo ukáže s nahým zadkem, vždyť je to směšné. A něco to vypovídá o těch lidech, kteří to zveřejnili, ne o mně. Ale na druhou stranu musím říci, že se ke mně zásahová jednotka chovala slušně. A já k nim taky.“
Jak to myslíte?
„Já jsem je nechtěl zabít, nepřipravoval jsem se na to, že až dorazí, budu s nimi bojovat. Jo, kdybych byl ten strašný zločinec, jak mne popisovali, vyzbrojil bych se, opatřil správné náboje a všechny ty štíty a neprůstřelné vesty by jim byly na nic. Výsledkem by byla hromada mrtvol. Kvůli tomu jsem ale přece neutíkal.“
Tvrdil jste, že vaším úprkem jste chtěl upozornit na svůj případ, toužil jste po obnově procesu. Platí to i nyní, když jste po udělení milosti na svobodě?
„Ano. A to navzdory tomu, že jsem volný a většina lidi, jak to vnímám, je na mé straně. Buď věří, že jsem nevinný, nebo říkají, že i kdybych to udělal, své už jsem si odseděl. Ale tohle mi nestačí. Moc si přeju, aby se proces znovu otevřel a soud jasně řekl: Kajínek není vrah. Neudělal to. Otázka je, jestli toho bude justice schopná. I když jsem přesvědčený, že spousta lidí v justici ví, že jsem nevinný.“
Jak daleko je vaše snaha o obnovení procesu?
„Já myslím, že blízko, jen teď ještě nemohu být konkrétní. Každopádně platí, že obnova nastane tehdy, když se objeví nová skutečnost, která soudu nebyla známa. Vždyť i spousta západočeských policistů je na mé straně. Když jsem měl nedávno bouračku v Plzni, přišel za mnou policista a říká: Celá naše rodina byla a je u policie, všichni jsme z Plzně a víme, že jste nevinný.“
Pokud se nyní budeme držet varianty, že jste nestřílel, že jste nebyl na místě činu. Proč to na vás hodili?
„Stoprocentně to nevím, ale tuším proč.“
Proč?
„Protože to udělali policajti, co případ vyšetřovali. A hledali někoho, na koho by to mohli hodit. Vražda se stala v květnu 1993. Strašně zraněný, čtyřikrát postřelený Vojtěch Pokoš je za sedm dnů propuštěn z nemocnice domů. I když je stíhaný za loupež a hrozí mu 12 let, je na svobodě. Jeho maminka do novin řekla, že podle jejího syna vraždili policisté. V říjnu najednou policie přijde s tím, že v Plzni vraždil Kajínek. Vojtěch Pokoš mne náhle poznává. V prosinci dávají Pokoše do vazby, protože si myslí, že už ho nepotřebují.“
VIDEO: Ukázka z Já, Kajínek! Kvůli komu před kamerou pláče?
No,vždyť je to správně,nebudeme přeci volit ty debili...!!
To je nápad