Svědek Kajínkova dopadení: Spletl si zásahovou jednotku s kominíky

Autor: Jindřich Bíč - 
13. června 2017
05:13

Jiří Kajínek dostal 23. května 2017 od prezidenta Miloše Zemana milost. Konečně se mohl zhluboka nadechnout a cítit, jak chutná svoboda. Ihned vyrazil na procházku Prahou, projel se na loďce, dal si dobré jídlo a prošel se po Karlově mostě. Ten je pro něj zřejmě symbolem svobody.

Zavítal tam totiž i v roce 2000, když z vězení uprchl. Většinu času z tehdejších 40 dní na útěku však trávil na pražském sídlišti Velká Ohrada, schovaný v bytě Marie Černé, kde ho dopadla policie. Očitým svědkem Kajínkova dopadení byl obyvatel panelového domu Milan Křen, který si šel 8. prosince v 18:00 zapálit cigaretu na balkon.

Venku byla nezvyklá tma, protože někdo vyřadil pouliční lampy z provozu. Přesto si všiml, že se ze střechy spouští muž zahalený v černém. „Chlape, my tady komíny nemáme,“ křičel Křen na člena URNA – Útvaru rychlého nasazení – v domnění, že si nějaký zmatený kominík spletl dům. Nebyl to však pro zásahovou jednotku jediný narušitel zákroku.

O patro výš nad oknem, kde se měl ukrývat Kajínek, bydlela Daniela Chodounská, manželka jednoho z orlických vrahů. Ta se vyklonila z okna a kuchyňským nožem se snažila přeřezat provaz, na kterém visel zasahující policajt.

„Policista nevěděl, jestli má rychle lézt nahoru nebo skočit dolů,“ popisuje situaci Křen a dodává: „No a potom bylo slyšet pět až šest explozí akustických rozbušek, jak další kolegové vylomili dveře bytu, ve kterém byl Kajínek, chlápek na laně se zhoupl, vyrazil okno a skočil přímo k němu do ložnice. Slyšeli jsme rámus a pak ho dostali. Zanedlouho ho vyvedli přikrytého bílým prostěradlem, naložili do zamřížovaného policejního auta a odvezli. Nikdo nám nic nevysvětlil, jenom následující den se objevilo v médiích, že byl dopadený.“

Pan Křen se divil, jak mohlo vzniknout amatérské video tolik utajované akce. Ve skutečnosti ho natočil sedmnáctiletý student Jan Hanuš. Nahrávku potom podle svých slov prodal třem televizím. Sám Křen, ačkoliv byl nevědomky desítky dní Kajínkovým sousedem, se s ním nepotkával, nebo si to alespoň neuvědomuje a říká: „Možná chodil ven jenom večer nebo v přestrojení.“

Živě v paměti má však Milan Křen nepříliš důvěryhodné dělníky. „Asi čtrnáct dnů před tajným zásahem se objevila skupina zajímavých dělníků. Měli tady velkou pancéřovou rouru, procházeli domy, vždy měli bedničku s kladivem nebo rouru s trubkou. Jeden nám klečel v baráku a vždycky, když někdo šel, začal zuřivě řezat trubku takovou malou pilkou,“ směje se dnes Milan Křen. Zpětně mu došlo, že i další lidé permanentně něco natírající na střeše měli jiný úkol.

„Kajínka si hlídali a čekali na vhodnou příležitost k zásahu.“ Kriminalisté později vysvětlili, proč si pro zatčení vybrali právě páteční večer, když o jeho úkrytu na sídlišti Velká Ohrada věděli zhruba dva týdny. V tu chvíli totiž bylo jasné, že v bytě bude uprchlík sám. Černá i s dítětem byla ten den na pravidelné a předem řádně ohlášené návštěvě u svého manžela na Mírově.

„Kajínka z bytu vyvedli a ani Marie Černá se v bytě dlouho neohřála. Odstěhovala se a pak se proslavila televizním hodinovým pořadem, kde vykládala svůj život. To se mi moc nelíbilo. Vdala se za toho střelce z orlických vražd a snažili se z ní udělat oběť. Na mě působila jako normální ženská, která moc nevycházela z domu. Nebyla to problémová sousedka a nedělala žádnou rotyku,“ vzpomíná Milan Křen.

„Pravděpodobně už od 29. října až do zatčení paní Černá ve svém bytě Jiřího Kajínka ukrývala, ačkoli věděla, že se jedná o uprchlého vězně, který se skrývá,“ uvedl v roce 2000 ředitel pražského úřadu vyšetřování Zdeněk Janíček a dodal, že není důvod, proč by obviněná musela jít do vyšetřovací vazby.

„Nehrozí jí nijak velký trest a není ani obava z toho, že by mohla ovlivňovat svědky nebo nějak jinak mařit vyšetřování,“ řekl. Jiří Kajínek přiznal, že Černou k tomu, aby jej v bytě nechala, donutil. Navodil prý takovou situaci, aby si myslela, že se jí jinak něco stane, pokud to neudělá. Křehkou blondýnku, bývalou učitelku mateřské školy, z bytu 3+1 na Velké Ohradě vystěhovali bez jakékoliv náhrady rovnou na ulici a za skrývání Kajínka dostala podmínku.

ohrazenice ( 13. června 2017 10:00 )

Vy jste volič veksláka a kamaráda Havla Horáčka. Havel při dosazení KSČ do funkce prezidenta při prezidentském slibu. Budu věrně sloužit Československé socialistické republice a dodržovat ústavu a zákony ČSSR. Horáček jako vekslák uplácen policisty. Jste v KSČ? Tak musíte volit EU vlez do zadku Horáčka a Drahoše.

ohrazenice ( 13. června 2017 09:54 )

Přezdívkář imbecil. Breivik zastřelil 76 převážně nezletilých dětí a dostal 21 let vězení. Víc není co dodávat. Debil zůstane debilem co?

naidka ( 13. června 2017 09:04 )

„Chlape, my tady komíny nemáme,“ křičel Křen na člena URNA – Útvaru rychlého nasazení. Ten svědek je dobrý, málem jim pokazil celý důmyslně připravený zásah.

henes ( 13. června 2017 09:03 )

aIIahakbar: Človíčku zlatej,ty za to nemůžeš,viď?..

aIIahakbar ( 13. června 2017 06:57 )

TAKOVÁ SPODINA SI NEZASLOUŽÍ SVOBODU, TEN MĚL V BASE CHCÍPNOUT A OSLAVOVAT HO MŮŽOU JEN ÚPLNÍ PITOMCI, NEBO JEMU PODOBNÍ: Kajínek měl první problémy se zákonem pro majetkovou trestnou činnost už jako nezletilý v roce 1974. Ve vězení byl poprvé v roce 1982 za vloupání do chat. V roce 1985 byl opět odsouzen za bytové krádeže, nedovolené ozbrojování a útok na veřejného činitele, protože při zatýkání zranil pěstmi dva policisty a třetího shodil ze schodů. V únoru roku 1990 byl propuštěn, nikoli na amnestii, kterou vyhlásil prezident Václav Havel, ale na vyhovění žádosti o prominutí zbytku trestu. V témže roce však byl znovu odsouzen, tentokrát na 11 let, za loupežné přepadení policistů se zbraní v ruce a krádež jejich vozu. Doživotní trest za dvojnásobnou vraždu Dne 23. června 1998 byl Krajským soudem v Plzni odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody pro trestný čin vraždy a další podle v médiích opakovaného slovního spojení „méně závažné trestné činy“, ve skutečnosti např. podle usnesení NS z 19. září 2001 nedovolené ozbrojování extrémně velkým množstvím zbraní – samopalů, pistolí i s tlumiči, brokovnice a velkého množství nábojů i prázdných zásobníků. Trestného činu vraždy (dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu) se dle rozsudku dopustil tím, že v zatáčkách pod plzeňskou věznicí Bory dne 30. května 1993 kolem 20.00 hod. zastřelil nejméně 12 výstřely plzeňského podnikatele Štefana Jandu (27) a jeho osobního strážce Juliána Pokoše (30), kteří cestovali v osobním automobilu Mazda. Těžce zraněn byl i další Jandův osobní strážce Vojtěch Pokoš (25), který však díky rychlému lékařskému zákroku útok přežil a později se stal hlavním svědkem. Pražský podnikatel Antonín Vlasák byl Štefanem Jandou vydírán pro nevyrovnané finanční dluhy a proto si Jiřího Kajínka údajně za částku 100 000 Kč najal k zastrašení Jandy. Kajínek objednávku „nad rámec dohody“ překročil i přesto, že si měl v době vražd odpykávat 11letý trest za loupežné přepadení policistů z Prahy

Zobrazit celou diskusi
Video se připravuje ...
Další videa
Osoby v pátrání