Málem se stal vrahem!

Pořádný nůž prý vjede do těla jako do másla. Jen je třeba vědět, kam ho vbodnout. Jinak se může zarazit o žebro nebo jinou kost a příliš neublíží. Ale co když se nožem nebodá a člověka přesto zasáhne? Co se stane pak? A je to vůbec možné? Koho by to, snad s výjimkou vrahů, zajímalo. Přesně tohle si ještě nedávno možná myslel člověk, který je v nožích uznávaným odborníkem. Karel Waldmann (48) z Chebu, mistr Evropy v hodu nožem. Jeho svět se zhroutil za pár sekund. Kvůli noži, jeho vrhačskému noži, kterým málem zabil člověka. Stal se téměř vrahem. Dodnes vrtí hlavou a hovoří o neuvěřitelné smůle a neštěstí. Všichni, kdo ho znají, mu věří. Krajský soud v Ostravě ne. Loňský srpen byl parádně teplý dokonce i v Rýmařově v Jeseníkách. Chlapi, co tam přijeli na Mistrovství Evropy v hodu nožem, sekerou, v lasování a dalších westernových disciplínách se těšili, že budou spát pod širákem. Karel Waldmann dorazil do areálu u chaty Junák v pátek odpoledne. Zaregistroval se a jak říká - odházel, co se dalo, aby mu toho na sobotu zůstalo co možná nejmíň. "Počasí bylo ukázkové, ale nikdo nevěděl, jestli nazítří nesprchne. To pak nůž ovlhne, může klouzat v dlani a výkon není takový," vysvětlil. Seděl proti mně, v šedomodré a trochu pomuchlané vězeňské uniformě, v hovorně ostravské Vazební věznice. Je tam už devátý měsíc a čeká, co bude dál. V tom Rýmařově totiž málem zabil člověka. Pro svoji zpověď hledal slova těžko, ale netajil nic. Nůž jako symbol mistra "Víte, já noži házím od svých šesti let a taky si je sám vyrábím," reagoval na první otázku. "Dělám je z devatenáctkové nástrojové řady oceli, každý asi třicet čísel dlouhý, vyvážený. Vím, že to je zbraň a proto s nimi tak i zacházím. Nikdy se nic nestalo, až tu noc v Rýmařově." Karla Waldmanna zná kdekdo z příznivců westernových sportů. Byl už mistrem Evropy, má i pár dalších dobrých umístění a loni měl šanci na druhé místo. Už na něj nedosáhl. Proč? Z večeře v Rýmařově se do areálu k chatě vrátil kolem půlnoci. I přes pozdní hodinu musel každou chvíli vysvětlovat lidem, jak svoje nože dělá, předváděl je a ukazoval techniky házení. Protože také píše knihy o nožích, některé z nich zájemcům podepsal, jiné prodal nebo daroval. Se spoustou chlapů si pokecal a s mnoha z nich se napil. Alkoholu se tam nikdo neštítil, naopak. Relaxovalo se jedna radost, opodál hořel táborák, hrály kytary a Waldmannův nůž, mistrovské dílo, šel z ruky do ruky. "Proto jsem ho s sebou taky prakticky pořád nosil. Chlapi na něj byli zvědaví a já byl líný pro něj každou chvíli chodit do auťáku," říká. Kolem třetí ráno se u ohně uvolnilo pár klád, co sloužily jako sedačky. Vlastně tam byla už jenom parta mladých kluků z Orlové, z Bohemia Combat Clubu, co předváděli ukázky bojových umění. Vědělo se o nich, že je vede rada ostravské kriminálky, Václav Š. a že jsou to pořádní drsňáci. Mockrát se chlubili, že jsou cvičení až k úplnému zlikvidování soupeře, že dokážou zlámat vaz i páteř, zabít holou rukou. Možná i kvůli tomu - o policejním "image" nemluvě - se s nimi moc lidí nepřátelilo. I teď seděli na kládách sami, před naraženým sudem piva, se třemi děvčaty, která s nimi nedávno přišla z rýmařovské diskotéky. Pivní roznětka Karel Waldmann dostal žízeň. Vytáhl padesátikorunu a požádal jednoho z Orlovčanů, aby mu načepoval kelímek. "Odprejskni dědku stará," zaznělo v odpověď. "Mohl by ses chovat slušně, vždyť jsem tak starý, jako tvůj táta," reagoval Waldmann. Nakonec mu jeden z mladých pivo dal, peníze si nevzal. Možná proto, že si k Waldmanovi přisedli dva chlapi ("viděl jsem je poprvé v životě, byl to nějaký Džony s kámošem,") a nabídli mu, že může spát v jejich stanu, až ho postaví. Chvíli povídali a pak šli. Hned potom se to stalo. Před sedícího Waldmana, který svým nožem ořezával odštěpek dřeva ("já si tak často hraju, tohle mělo být párátko,") si stoupl z oné party jistý Tadeusz K. "Kymácel se po všem tom chlastu a motal, ale vyhrožoval fest. Že prý kdyby chtěl, rozseká mě a sestřelí pěstí. Nakonec mě chtěl chytit za rameno, jenže ruka se mu smekla. Ale i to stačilo, abych se trochu zaklonil a mezi tím klukem a mnou se octil můj nůž, co jsem si s ním vyřezával párátko. A on mi na něj nalehl." Tadeusz pak ještě stačil udělat pár kroků ke své partě a zhroutil se, měl probodnuté srdce. Jeho kamarádi se u něj shlukli a pak se šli mstít. Kopy a údery pěstmi Waldmanna málem přizabili, kdyby ho neodvedli Džony s kamarádem, kteří se tam objevili, mohl to už mít za sebou. Takhle mu ti dva dali napít slivovice a on se odpotácel do lesa, chtělo se mu strašně spát. "Ráno o půl šesté mě probudil policejní pes, kterého za mnou poslali po stopě." Otazníky, samé otazníky Bez lékařské pomoci a zejména bez naprosto mimořádného a profesně vynikajícího zákroku MUDr. Zimana z nemocnice v Bruntále by Tadeusz K. nepřežil. Takhle prý "jen" - kvůli klinické smrti, v níž byl - ztratil paměť. Od určité hodiny před konfliktem si na nic nepamatuje. Tohle svérázné "okno" Tadeusz využil později i před soudem. Nic si nepamatoval nejen on, ale i další účastníci toho večera. Přesněji řečeno - málokdy se dokázali na něčem shodnout. Pletli se dokonce i v tom, kde kdo seděl. Alkohol udělal své... Možná i proto policisté ze Šumperka, kteří všechno zpočátku šetřili, obvinili Waldmanna »jenom« z ublížení na zdraví. Teprve později, vyšetřovatel nadporučík Adamčík z Ostravy, skutek vrhače nožů překlasifikoval na pokus o vraždu. Tedy na akt úmyslný, cílený, zákeřný a odsouzeníhodný mimo veškerou pochybnost. "Ale tak to přece nebylo," dušuje se Waldmann. "I znalecký posudek připustil, že kriminalistická praxe tyhle případy zná. Říká se tomu vtlačení nože. Já opravdu nebodal, to ani nešlo, vždyť můj nůž směřoval kolmo k jeho srdci, a při bodnutí by to muselo být shora nebo zespoda. Je to neštěstí, smůla a hrůza, ale já nejsem vrah." Krajský soud v Ostravě vyměřil Waldmannovi, údržbáři z chebského domova důchodců, deset a půl roku odnětí svobody. Přesto, že ředitelka onoho domova dala svému zaměstnanci vynikající posudek, přesto, že sám postižený Tadeusz K. požádal soud o snížení trestu, přesto, že řada otazníků (např. opíral se Waldman zády o opěradlo a bylo tam vůbec v té době?) nad případem stále visí a jsou s časem stále naléhavější... Karel Waldman se odvolal a dál čeká.