19 let od únosu Nataschy Kampusch: Šokující obrat ve vztahu k únosci
Jako každé jiné ráno se desetiletá Natascha i 2. března 1998 vydala pěšky do školy. Ve chvíli, kdy míjela bílou dodávku zaparkovanou u chodníku, vyskočil z auta neznámý muž a školačku vtáhl dovnitř. Natascha pak svobodu zažila znovu až po více než osmi letech. Dnes po 19 letech svého únosce Wolfanga Priklopila lituje.
Bylo krátce po sedmé hodině ráno 2. března 1998, když desetiletá Kampuschová opustila byt svých rodičů ve vídeňské čtvrti Donaustadt a pěšky zamířila do školy. Když šla kolem bílé dodávky, vyskočil z ní neznámý muž a zatáhl ji do vozu. Celou akci náhodou zahlédla dvanáctiletá dívka, která vypověděla, že za volantem dodávky seděl ještě jeden člověk. Jeho existenci se ale nikdy nepodařilo potvrdit.
Po oznámení únosu začala policie prověřovat majitele bílých dodávek. Tehdy se poprvé setkala se jménem šestatřicetiletého nezaměstnaného technika Wolfganga Priklopila. I jeho mercedes vyšetřovatelé prohlédli, a protože nenašli nic podezřelého, pustili muže ze zřetele. Ještě v květnu téhož roku na možnou souvislost mezi „samotářským podivínem“ Priklopilem a únosem dívky snažil upozornit jistý policejní psovod. Vyšetřovatelé mu však nevěnovali pozornost.
Mezi tím trávila Kampuschová čas v tajné místnosti pod garáží rodinného domku ve vesničce Strasshof nedaleko Vídně. Z vybavení cely bylo zřejmé, že se Priklopil na akci dlouho dopředu připravoval. V místnůstce o zhruba šesti metrech čtverečních byla postel, stolek, záchod, umyvadlo a dokonce i malá televize. Vchod uzavíraly zvukotěsné trezorové dveře, zvenčí pečlivě zamaskované.
Po jistou dobu držel Priklopil svou oběť v podzemním úkrytu, kam ji chodil navštěvovat. Postupem času ale začal dívce důvěřovat, pouštěl ji do svého domu, na přilehlou zahradu a dokonce ji s sebou někdy bral na veřejnost.
Věznění Kampuschové trvalo přesně osm let, pět měsíců a 21 dnů. 23. srpna 2006 se však v dívce cosi zlomilo. Toho dne spolu se svým únoscem čistila na zahradě domu vnitřek jeho auta. V jednu chvíli Priklopilovi zazvonil v kapse mobil. Kvůli hluku vysavače muž poodešel stranou, a v tu chvíli Kampuschová utekla k sousedům, kteří zalarmovali policii. Než muži zákona dorazili na místo, odjel Priklopil hledat uprchlou vězeňkyni. Večer pak spáchal sebevraždu skokem pod vlak.
Během deseti let od útěku ušla Natascha dlouhou cestu – musela se znovu učit žít ve společnosti, na vyléčení její psychiky pracoval tým odborníků. Už necelé dva týdny po vysvobození ale vystoupila před médii, která ji označila za sebejistou. Ještě předtím ale šokovala prohlášením, že svého únosce Priklopila nepovažuje za monstrum – jeho smrt prý oplakala.
Lítost nad Priklopilem vyjádřila i v nedávné době v rozhovoru pro zpravodajský web Moonproject.co.uk. „Věřím, že lidí, jako byl on, je na světě mnoho, víc než si myslíme. Je mi jich líto,“ uvedla s tím, že ovšem více lituje lidi, kteří se pohybují v jejich okolí a zejména jejich oběti.
